Šlupka všech šlupek! Kdo ví, možná u mě nej akce roku! Konečné lehké hadříky na sebe a do kopců to zkusit na plný plyn. Jak opojné, aspoň chvíli dýchat stejný vzduch s Mladými puškami. A pak přes mlhu před očima pozorovat již z dáli jejich škádlení o prémie...
Kolodějská bouda vítá posly jara na okřídlených strojích. Letos parádní sestava a počasí. Po úterním fáracím dni na Želivku se cítím překvapivě dobře. A tak dloubák na Ondřejov zkusit na velkou s roháčema. Camrda je nažhavanej jak mikrovlnná trouba. Letíme do Chocerad a Vodslivy chci aspoň chvíli s našimi mladými a neklidnými. Takže pěkně dopředu a udělat si malý náskok. Malina to ale taky ví a řve mi do ucha něco o svém cyklistickém lůně. Tady se prý narodil! Jo tady se na študentíkovi před pár lety pěkně vyřádila kolodějská múza. Jedu jak stín za ním. Moje zadní kolo ofukuje Camrdův dech. Stačím ještě upozornit na čápi ve Vestci, jak v dávné historii Vyhup. Pak se to zvedne a na kecy již nějak nezbývá prostor. Malina piluje velkou. To přeci na svém čtvrtém švihu od listopadu nemůže vydržet až nahoru, to by bylo proti přírodě. Chytám díru, Camrda ji bez problémů lepí. Pak však Jirka levou škarpou nastupuje. Camrda tempově za ním, já odpadám. Ve Vodslivech solidárně čekají a vrchol si užíváme bok po boku. První zadní kapsy a ocucat bidony.
Valíme na Divišov. S Kaprem glosujeme ten dnešní další závod. Za Šternovem odbočit doprava do cyklistického ráje. Radonice, Zdebuzeves. Jirka s Karlem tu asi nikdy nejeli, ale i s kopce to perou na max. V jedné zatáčce mě to pěkně vynese. Rozepnout vesty a dresy, klimatizovat jen funkčním trikem a jdeme na 5-ti kilometrový kopec. Zase s naší dvojkou. Ale hraju druhý housle. Kde jsou ty časy, kdy Camrda jel a jel, pak dýchal a dýchal a pak tam nebyl. Teď určuje tempo, má na každé zrychlení! Krásné stoupání, chvílemi snad i nový asfalt, Malina zase zlobí svými nepříjemnými nástupy. Jeden ještě sjedu setrvalým tempem, pak už ale bez nároku, jen z dáli vidím tu jejich kočkovanou
. Plakátovací strom, támhle jsme seděli na kládách s Vyhupem, Icemanem, Vlkem. Kdy to bylo? Před 2-3 lety? Houby rok
2006!
Z Kácova už v klídku, silnice trochu tankodrom, před Pivniskem ještě rozdráždit vosí hnízdo, až mě vosička Camrda ďobne do řídítka. Zbraslavické náměstí řičí smíchem, nějaká partička tady oslavuje asi jaro. Hitem je tyčinka Bounty, která nejlépe chutná i s obalem! Vytřepané nohy z předešlých kopců těžko hledají správný turistický rytmus. Pivnisko vyfoceno, Košice projety a z Janovic na nové skvosty do sbírky, jako je třeba Bláto nebo Hryzely. Špicím se začínáme vyhýbat jak čert kříži, jen Turista tam vládne rukou neochvějnou. Na to se určitě těšil, až zase bude túrovat ručičku svého tachometru, mít dlouhé kolo a natahovat všem za sebou brady až k představcům.
A tak blízko svých sprch nám nezbývá nic jiného než to zakončit tiskovkou u jednoho jarního, zahradního zrzka s bílou čepicí. Bejci bylo to fakt bezchybný, práva reklama na cyklistiku, díky moc!