Slib z minulého roku s Kaprem, že jestli vyhrajeme v týmech UAC 2016, tak letos musíme dát dlouhého K-tona se splňuje. Příprava se vcelku povedla, zdolat Grossglockner, prásknout si Krakonoše a dokonat to úterním Zlaťákem, ale znáte to, může se stát mraky věcí…
V duchu nejlepších tradic si dávám brzkou sobotní snídani a nabírám Dreamera a Kapra, po těch letech se z nich staly opravdové maratonské legendy, vyháníme starťák z hlavy všemožnými příhodami, má to grády! Je před 7 hodinou ráno a v Krupské ulici napjatě stojí oranžová maratónská pětka - Dreamer, Jirus, Kolíkáč, Kapr, RiC … zase to bude určitě jiné, neopakovatelné, to nás na tom tak stále přitahuje.
Předstartovní proslov a už se frčí ztichlými Teplicemi. Dostávám se do zvláštního stavu, všechno funguje, jak má a hobluji kufr zaváděcího auta. S Jirusem se ukázat na špici, vyhnout se nějaké po startovní komplikaci, jedu na nových pláštích, tak trochu nervozity, co to bude dělat na oslizlém asfaltu. Ale zdá se, že 25 contíky drží, tak jak mají. Návleky, vesta, dlouhé rukavice, teplota dnes bude příjemná. Promotali jsme se na hlavní silnici a vlády se ujímá Made in Germany, ale Neznabohy mám v hlavě, takže furt se tlačit dopředu, ať to nestojí někde nějaký zbytečný výdej sil navíc.
Ostrá levá po sjezdu, naše orange kvarteto tam pozičně najíždí na jedničku a jdeme na první kopec. Jsem stále v TOP 10, zdá se, že by neměl nastat problém, ale před vrcholkem za to nechutně bere znovu Germany letka. Ještě zařvu močení nahoře, ale bohužel jsem to zařval česky… Jirus s Dreamerem jsou s nimi, já chytám ďouru a nejsem schopen reagovat. Jde to přese mě a já se pomalu srovnávám, abych chytnul svoji výkonnostní kategorii. A už je tu a s ní i Kapr, který na mě řve, proč na něj čekám. Ale já nečekal, prostě navíc nebylo.
Technickým sjezdem letíme do Jílové, pilotem se stává jeden borec, který to stále pere na nejtěžší převod a po nájezdu na hlavní silnici, po mém zaváhání, odváží Kapra dopředu. Pracně to sjíždím, ale při nájezdu na Sněžník vše zažehnáno. Na dostřel čelní grupa, ale v tom prudkém začátku je to hodně matoucí, teď se hlavně soustředit na tvořící se skupinu okolo nás, ať to neodjede.
Kapr má problémy, loučí se se mnou, ale Indián se pro něj stává motivací a po chvíli se k nám vrací. Začínám věřit, že nohy jsme vyladily zase na stejnou frekvenci! Sněžník zdolán, znovu se tempomatem stává borec, který to „piluje“ neskutečným způsobem. Užíváme si let přes Tisou do Libouchec, silnice pomalu osychají a vzrůstá tak moje sjezdařské sebevědomí. Pravá, přejezd přes dálnici, ještě naposledy dnes zahlédnout čelo a zakousnout se do další krušnotonské chuťovky – Nakléřov.
Tady ale bohužel odpadá Kapr, pere se to ve mně, ale dnes se mi nechce opouštět tuhle grupu s Indiánem a Jirkou Šrainem. Nohy jedou, držím tempo skupiny, o které se především starají Němci. Zase sletíme dolů a po hlavní se blížíme ke Krupce. Chvíli mi trvá, než se přehodím na jízdu do toho pekelného kopce. Nekonečné a těžké. Komáří Vížka a já chytám první náznaky křečí, no potěš koště. Ale je tu Jirus support tým, který mi předává bidon a mocně povzbuzuje, díky moc!
Cínovec stále v grupě, ale bufet nás trhá, Jirka Šrain tam zůstává. Sletíme dolů a rovinu nejsem schopen háknout rozjetého Indiána a spol. Ty wado mě to snad ujede na rovině! Střídám s postarším borcem, ale vše marné… Hrob, zázrak, Indián a spol. stojí u krajnice a močí. Tak to jsem se famózně vrátil
A mohu si užít kopec na Mikulov zase v grupě. Němci táhnou jako o život a já trpím jako pes. Indián mě hecuje, díky moc, hrozně mě to pomohlo. To jsou okamžiky!
Ale euforie netrvá dlouho, jsme s nimi, ale na horizontu malé zaváhání a větší část skupiny odjíždí, chytáme odlep společně s Indiánem a jedním postarším borcem. Takhle to podělat…. Jaké maličkosti rozhodují. Indián roztáčí svoje galdy. Vítr je naším nepřítelem. Postarší borec není schopen střídat a spíše se nám tu motá. Taky občas přispěju svým dílem na špici, ale Indián je super mašinou.
Před Flájemi jsme odměněni, sjeli jsme si je, ale za tohle budeme platit. A Němci to stále valí dál. Klíny dolů a rovina kolem Litvínova na vytočení nohou před největším hitem Krušnotona… Dlouhá Louka.
(08.06.2017: „Ležím si dnes tak u zubařky, vrtá se mi v hubě, děsný pocity.... Zavírám oči, ať je to rychle za mnou a najednou se mi v myslí zjevuje ONA. Má nádherný dlouhý vlasy, já mám rozepnutý dres, vítr si s námi pohrává a je to strašně dlouhý a nekonečný ... joooo už se na Tebe zase začínám moc a moc těšit, ty jedna Dlouhá Louko!“)
Nechtěl bych se zase raději rozvalovat v tom zubařském křesle? Němci odjíždí. Indián odpadá. Je mi ho líto, hecuji ho, ale vše marné. Společníkem se mi teď stane na dlouhou dobu dvojička – Tomáš Ress - Sportraces a jeden borec, který defektil a nějak si to zkrátil a teď jede mimo závod. Dlouhá Louka se zase zapisuje do našich nohou, v půlce hromadně močíme a motáme se nahoru. Tam se vlády ujímá borec, co defektil, ale jeho špice jsou chaotické a mimo náš současný stav těla, s Tomášem na něj furt řveme, než se to trochu srovná.
K Flájům se mixujeme s krátkou trati a cítím, že spolupráce nefunguje. Bufet, housky, koláče, bidon. Znovu sletíme do Litvínova a díky tahounovi se docela rychle přibližujeme k Lukovu. Stále jen v 3 lidech, vzpomínám na ty grupy z předchozích let. Předjíždí nás střední trasa, nejsem schopen háknout borce z Českého poháru.
Lukov tahá za nohy, teď už si každý sám píšeme svůj příběh. Vzpomínám na zimní euforii, když jsme tady dojeli s Mr.Malinou a spol. z Prahy.
Milešov, poslední kopec. Jedu sám, krize dostupuje vrcholu. Fouká vítr a není v mé moci smysluplně jet. Tohle jsem si přál. Geluji. Roviny jedu 28 nejsem schopen přelézt přes 30km/h. Čumím na tachometr a posunují čísla do cíle...
Záchrana! Dojel mě McHamer a Míša Somer. Jedeme 40km/h. V cíli se mi nechce uvěřit, že Dreamer a Jirus jsou jen 10 minut před mnou. Bohužel taky jeli povětšinu v závěru sami... Nadšený Kapr doplave 13 minut za mnou. Bylo to hodně těžký, jak fyzicky, tak mentálně ...ale kuwa je to tam!!! Díky všem orange! Chtěl jsem to se vším všudy a dostal jsem to měrou vrchovatou!!