Akce Krušnoton 2017

Akce Krušnoton patří do kategorie Marathon cup. Datum: 2017-08-12.

Nejdelší varianta má délku 250 km.

:: Propozice :: Mapka :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Report Standa Prokeš :: Strava Flyby

Historie: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016

• Dreamer – Krušnoton - Láska na celý život
  
  Rok se sesel s rokem, mame srpen a to znamena jedine, je tu vrchol silnicni maratonske serie v podobe nejtezsiho zavodu u nas, kterym je Krusnoton. 250 km a prevyseni 4900 v Krusnych Horach je opravdu asi to nejtezsi, co se da u nas namotat na takovou vzdalenost. Jelikoz jsem nevynechal zatim zadny rocnik od roku 2010, kdy Krusnoton vznikl, byl jsem odhodlany jet i letos, i kdyby nedejboze prselo. To se nakonec skoro stalo, ale nastesti vsechno spadlo v patek a ze toho nebylo malo. V sobotu rano budicek po 4h rano a zahy vyrazime s Kolikacem a Kaprem smer Teplice. Obvykle mi tohle ranni vstavani a priprava hodne vadi, ale jak jdou leta, zvykam si a letos to tak probehlo vsechno v klidu. Je super ze K+K letos jedou dlouhou trasu, hned se v hlave vybavuji prvni rocniky kdy jsme s klukama jezdili spolecne. V Teplicich jsme kolem 6h, akorat tak cas vsechno relativne v klidu pripravit a v 7h stat na startu, spolecne jeste s Jirusem. Sice je polojasno a zacina svitit slunce, ale nahore hlasi do 14st a trochu mokro, takze beru moiru + vestu i dlouhe rukavice, ktere jsem puvodne pribalil jen "co kdyby" ale kdyz vidim ze K+K je taky maji, neni treba vahat. I tak mazu ruce hrejivkou, sazim na to ze ani dole v udoli kolem Litvinova dneska moc teplo nebude.
  
  Odstartovano, kolem 200 lidi, balik docela narostl, mraky Nemcu. Kolikac jde propagacne do uniku, ja kecam se Standou Prokesem, Bedou a dalsimi. Pak uz je treba trochu hlidat pozici, coz se dari, preci jen Krakonosuv maraton bylo mnohem vic stresujici. Co me tak dneska nejvic "stresuje" jsou nove Conti plaste, ktere jsem nestihl zajet a Kapr nam rika ze budou na mokru klouzat. Kdyz pak prejedu pres mokry kanal a opravdu mi to podklouzne, na klidu mi to neprida. Sjezdy tak jezdim radeji hodne opatrne. Prvni kopec prichazi tradicne Neznabohy, tak uvidime jak se budu citit. Do cela luxusne najizdim s Jirusem, Kolikacem, Bedou, trochu se ztraci Kapr, ktery do te doby operoval neskutecne dlouho na spici a za to zaslouzi velkou pochvalu! Pod vrcholem Neznaboh se za to vezme a najednou se balik deli, je to ale kazdy rok stejne, tak si to hlidam, ale i tak chytam diru, kterou zalepim s Dolezelem ze Sport Races. Uff bolelo to dost a nahore uz je nas najednou do 20 lidi. Sjezd na hlavni taky chytam trochu diru, takze dalsi nahaneni cela, ktere tahne Jirus. Ma taky novy plaste, ale asi mu neklouzou, nebo spis ma lepsi techniku sjezdu, jak jinak. Najezd na hlavni, nemecky borec me predjede a zadkem mi zazvoni o predni draty, jeste ze to dopadlo tak, omlouva se.
  
  Najizdime na Sneznik a cekam co se bude dit, sice tam porad jsem, ale po sneni na Zlatem Navrsi citim, ze cerstve nohy uplne nemam, kdo by to byl rekl. Minuly vikend taky probehlo nejake dvoukilo, nojono. Nestezuji si, oboje ma pro me hodnotu. Nakonec i Sneznik se moc nejede, Jirus skoro porad na cele, takze nahore je nas porad kolem 20ti lidi. Teplo porad skutecne moc neni, takze to jak jsem relativne navleceny vnimam zatim spis jako vyhodu, zvlast kdyz toho tuku se u me moc nenajde. Sjezd na hlavni pod Naklerov je ale v mem podani hodne spatny, chytam diru a sjizdim ji az s Evinicem ze Slovenska, delame si jeste srandu ze jsme suverenne nejhorsi sjezdari v tehle celni skupine coz je fakt. Naklerov opet na chvostu celni grupy, ale benefituju z 27z kazety, stejne jako v Krkonosich je to proste lepsi, kdyz muzu tocit o neco lehci kadenci. Nahore hodne na moral uviset v protivetru celo, ale dari se. V uniku je Petzold +1, mozna proto ostatni moc neblazni. Sjezd si maximalne hlidam a vysledek je jen o fous lepsi nez predtim, opet se Slovakem chytam diru, ale opet se dari sjet.
  
  Pit zatim neni moc treba, nemam vypity ani jeden bidon, jist se mi zatim dari a energy tablety jsem zatim nepoztracel, jako pred rokem, letos jsem je chytre rozlozil po vice kapsach. I pod Krupku se docela jede, takze pod kopcem hlasim Jirusovi ze v kopci si jedu svoje tempo. To ale rikam kazdy rok, letos to ale opravdu dodrzim a je mi jedno ze mi vsichni az na jednoho odjizdi. Mym spolecnikem je tak dalsi nemecky borec, ktery mi stridave ujizdi a ja ho dojizdim. Nahore dostanu bidon od Jirusovi dcerky, moc dekuji! Vetrny usek jedu za Nemcem, ale zacina mi byt zima na ruce, protoze jsem sundal rukavice do kopce. Jak se je snazim nasadit, ztracim hak a Nemec mi nekompromisne odjizdi. Na Cinovci na hlavni jsem tam sam. Ve sjezdu ho uz ani nevidim a dole na rovinatejsim useku pod Hrob se zacinam otacet, kdy me nekdo dojede. Porad nikdo, tak se aspon v klidu najim. V prvni ctvrtine kopce na Hrob konecne dvojicka za mnou. I kdyz konecne, vubec se necitim dobre a kdyz me dojedou, je hodne tezke prepnout hlavu a zase tempo zvysit a hakovat je. Zase jde o dva Nemce a je z nich citit, ze mi davaji tak par minut, nez me utrhnou, protoze toci pekne v klidu velkou kadenci, zatimco ja jsem rad, ze nejak jedu.
  
  Nicmene kupodivu se mi dari je uviset az nahoru, coz kdyz vidi zacnou rikat at jim vic stridam, kdyz jsem to s nima jako vyjel. To sice jo, ale zatimco oni se pulku kopce povidali, ja mlcky za nimi trpel. Tim padem vim, jak jsou na to oni a jak ja. Takze se propagacne protocim na spici a pak jedu proste za nima, stejne se jede spis mirne v kopce v tom rozbitem useku v lese, takze si tu nebudu hrat na hrdinu, kdyz siroko daleko pred nami ani za nami nikdo neni. Pred Flaji stavime poprve na toaletu, uz se to hodilo. Flaje poprve obcerstvovacne nestavime, coz mi az tak nevadi, mam jeste jeden bidon, to by melo na druhy prujezd vystacit. Kluci ale maji doprovod pred sjezdem do Litvinova, takze je mi jasne ze asi ani podruhe stavet nebudou. Ale pocitam ze na Dlouhe Louce s nimi stejne nebudu. Sjezd do Litvinova do hladkem asfaltu mi moc nechutna, necitim se moc jiste, zakonite chytam diru, ale dole si dvojicu zase docvaknu.
  
  A prichazi moment, kde jsem v poslednich letech vzdy koncil, vyjezd na Dlouhou Louku. Cekam to same dnes, ale k memu prekvapeni klukum stacim, najednou jsme v pulce kopce. Pak nas dojede dalsi dvojicka, ale nastesti nase skupinka neblbne a nechava je pomalu odjizdet. Konec boli, jedeme sotva 10kmh, ale vrchol se blizi, ty jo snad konecne dam Dlouhou Louku bez totalni krize. A dari se! Nahore se mi dostane tradicniho kazani, at koukam stridat, kdyz jsem s nimi uvisel. To jo, ale zacina mi chybet piti a chce se mi zase na malou, rikam jim jestli nezastavime, pry se jim nechce. Tak za to vam stridat nebudu. Druha Flaje obcerstvovacka dle ocekavani nikdo nestavi, je tu jen borec co nas predjel a ujel nam, v klidu tu zastavil, doplnil piti a energii a zase nam zacina odjizdet. Tak se to dela, kdyz na to mate nohy. Nastesti duo zastavuje pri dalsi vymene nad Flajemi a ja si tak mohu ulevit. Pak se smichame s lidmi z kratke trasy, coz je trochu nebezpecne. Zvlast kdyz pred sjezdem do Litvinova v obci mijime protijedouci kamion, ktery je roztazeny pres pulku silnice. Uff, to nebyla prijemna situace. Sjezd opet lehce ztracim, ale dole jsem tam. Porad tedy ve trech, Nemci se pomalu smiruji s tim ze se me jen tak nezbavi.
  
  Odbocime doprava na posledni usek a co v rovinate pasazi s vetrem v zadech nevidim, oranzovy dres Jiruse. Presne takhle dojizdeli lidi v minulych letech mne. Jirus ale zaslouzi velke uznani, vydrzel s nami az na bufet v Mirosovicich. Tam pro zmenu zase nestavime, ale chytam do ruky bidon s iontakem a to je moje spasa, proto sil ubyva, kapsy skoro prazdne a piti jsem nemel uz skoro zadne. Voda do me pada skoro sama, davam energy tabletu, posledni gel a vsechno se to porad hodi, protoze tempo nepolevuje. Lukov tak sice trpim, ale nastesti jeden z Nemcu je na tom podobne, druhy na nej kolegialne ceka a tim padem porad jedeme ve trech. Stiham vsude i dekovat regulovcikum a divakum, i to je znamka ze nejsem letos uplne prosity. Muze za to asi i pocasi, i dole se najednou zatahlo a v kopci na Milesov je tma a patnact stupnu. Tady nas predjede celo stredni a ja zde poprve a naposledy vidim vsechny svate, jak se zoufale snazim udrzet me dnesni osudove dvojicky. Ted uz to musim vydrzet. Povedlo se, ale byl to presne ten moment, kdy staci jedno malinke zavahani a vy to vzdate. Jsem hrozne rad, ze jsem se zmackl a vydrzel to. Pak uz je jen asi 15km prevazne ve sjezdu a po rovine do cile. I to hodne boli, jeste nas dokonce jeden dalsi Nemec predjede a taky ho nehakneme, zvlast kdyz se spoji s nekym ze stredni. Klukum jsem uz nekde na druhych Flajich slibil ze spurtovat v cili nebudu, tim ze moc nestridam, takze i kdyz ted jeste par sil mam, nebudu blbnost na poslednich kilometrech. Do Teplic tak dojedu v klidu, jak jsem slibil, ale i tak jsem nesmirne rad ze uz to mam za sebou, unava by se dala krajet.
  
  V cili chvili cekani na Kolikace s Kaprem, ale oba dojizdi v rozmezi 10-20minut takze taky paradni vykony. Horka sprcha, zaslouzene jidlo v tradicni sklenene misce, zkouknout vyhlaseni vysledku, pockat na tombolu a pak uz vyrazit domu, protoze i dole v Teplicich moc teplo neni. To ale asi nakonec byla pro me vyhoda, v chladu se mi jezdi lepe. Letosni Krusnoton mi tak po letech prinesl scenar, ktery si vysnim kazdy rok, ale az letos se mi ho povedlo skoro do detailu naplnit. Pravda, na lidi s kterymi bych pri top forme mohl dojet jsem ztratil 10-20 minut, ale to v tak dlouhem maratonu, kde se stane milion veci, neni zas takovy rozdil. Takze suma sumarum, bylo to dneska vyborne a mam z vykonu velkou radost!
  
  
• Kolíkáč – Bylo to se vším všudy!
  
  Slib z minulého roku s Kaprem, že jestli vyhrajeme v týmech UAC 2016, tak letos musíme dát dlouhého K-tona se splňuje. Příprava se vcelku povedla, zdolat Grossglockner, prásknout si Krakonoše a dokonat to úterním Zlaťákem, ale znáte to, může se stát mraky věcí…
  V duchu nejlepších tradic si dávám brzkou sobotní snídani a nabírám Dreamera a Kapra, po těch letech se z nich staly opravdové maratonské legendy, vyháníme starťák z hlavy všemožnými příhodami, má to grády! Je před 7 hodinou ráno a v Krupské ulici napjatě stojí oranžová maratónská pětka - Dreamer, Jirus, Kolíkáč, Kapr, RiC … zase to bude určitě jiné, neopakovatelné, to nás na tom tak stále přitahuje.
  Předstartovní proslov a už se frčí ztichlými Teplicemi. Dostávám se do zvláštního stavu, všechno funguje, jak má a hobluji kufr zaváděcího auta. S Jirusem se ukázat na špici, vyhnout se nějaké po startovní komplikaci, jedu na nových pláštích, tak trochu nervozity, co to bude dělat na oslizlém asfaltu. Ale zdá se, že 25 contíky drží, tak jak mají. Návleky, vesta, dlouhé rukavice, teplota dnes bude příjemná. Promotali jsme se na hlavní silnici a vlády se ujímá Made in Germany, ale Neznabohy mám v hlavě, takže furt se tlačit dopředu, ať to nestojí někde nějaký zbytečný výdej sil navíc.
  Ostrá levá po sjezdu, naše orange kvarteto tam pozičně najíždí na jedničku a jdeme na první kopec. Jsem stále v TOP 10, zdá se, že by neměl nastat problém, ale před vrcholkem za to nechutně bere znovu Germany letka. Ještě zařvu močení nahoře, ale bohužel jsem to zařval česky… Jirus s Dreamerem jsou s nimi, já chytám ďouru a nejsem schopen reagovat. Jde to přese mě a já se pomalu srovnávám, abych chytnul svoji výkonnostní kategorii. A už je tu a s ní i Kapr, který na mě řve, proč na něj čekám. Ale já nečekal, prostě navíc nebylo.
  Technickým sjezdem letíme do Jílové, pilotem se stává jeden borec, který to stále pere na nejtěžší převod a po nájezdu na hlavní silnici, po mém zaváhání, odváží Kapra dopředu. Pracně to sjíždím, ale při nájezdu na Sněžník vše zažehnáno. Na dostřel čelní grupa, ale v tom prudkém začátku je to hodně matoucí, teď se hlavně soustředit na tvořící se skupinu okolo nás, ať to neodjede.
  Kapr má problémy, loučí se se mnou, ale Indián se pro něj stává motivací a po chvíli se k nám vrací. Začínám věřit, že nohy jsme vyladily zase na stejnou frekvenci! Sněžník zdolán, znovu se tempomatem stává borec, který to „piluje“ neskutečným způsobem. Užíváme si let přes Tisou do Libouchec, silnice pomalu osychají a vzrůstá tak moje sjezdařské sebevědomí. Pravá, přejezd přes dálnici, ještě naposledy dnes zahlédnout čelo a zakousnout se do další krušnotonské chuťovky – Nakléřov.
  Tady ale bohužel odpadá Kapr, pere se to ve mně, ale dnes se mi nechce opouštět tuhle grupu s Indiánem a Jirkou Šrainem. Nohy jedou, držím tempo skupiny, o které se především starají Němci. Zase sletíme dolů a po hlavní se blížíme ke Krupce. Chvíli mi trvá, než se přehodím na jízdu do toho pekelného kopce. Nekonečné a těžké. Komáří Vížka a já chytám první náznaky křečí, no potěš koště. Ale je tu Jirus support tým, který mi předává bidon a mocně povzbuzuje, díky moc!
  Cínovec stále v grupě, ale bufet nás trhá, Jirka Šrain tam zůstává. Sletíme dolů a rovinu nejsem schopen háknout rozjetého Indiána a spol. Ty wado mě to snad ujede na rovině! Střídám s postarším borcem, ale vše marné… Hrob, zázrak, Indián a spol. stojí u krajnice a močí. Tak to jsem se famózně vrátil A mohu si užít kopec na Mikulov zase v grupě. Němci táhnou jako o život a já trpím jako pes. Indián mě hecuje, díky moc, hrozně mě to pomohlo. To jsou okamžiky!
  Ale euforie netrvá dlouho, jsme s nimi, ale na horizontu malé zaváhání a větší část skupiny odjíždí, chytáme odlep společně s Indiánem a jedním postarším borcem. Takhle to podělat…. Jaké maličkosti rozhodují. Indián roztáčí svoje galdy. Vítr je naším nepřítelem. Postarší borec není schopen střídat a spíše se nám tu motá. Taky občas přispěju svým dílem na špici, ale Indián je super mašinou.
  Před Flájemi jsme odměněni, sjeli jsme si je, ale za tohle budeme platit. A Němci to stále valí dál. Klíny dolů a rovina kolem Litvínova na vytočení nohou před největším hitem Krušnotona… Dlouhá Louka.
  (08.06.2017: „Ležím si dnes tak u zubařky, vrtá se mi v hubě, děsný pocity.... Zavírám oči, ať je to rychle za mnou a najednou se mi v myslí zjevuje ONA. Má nádherný dlouhý vlasy, já mám rozepnutý dres, vítr si s námi pohrává a je to strašně dlouhý a nekonečný ... joooo už se na Tebe zase začínám moc a moc těšit, ty jedna Dlouhá Louko!“)
  Nechtěl bych se zase raději rozvalovat v tom zubařském křesle? Němci odjíždí. Indián odpadá. Je mi ho líto, hecuji ho, ale vše marné. Společníkem se mi teď stane na dlouhou dobu dvojička – Tomáš Ress - Sportraces a jeden borec, který defektil a nějak si to zkrátil a teď jede mimo závod. Dlouhá Louka se zase zapisuje do našich nohou, v půlce hromadně močíme a motáme se nahoru. Tam se vlády ujímá borec, co defektil, ale jeho špice jsou chaotické a mimo náš současný stav těla, s Tomášem na něj furt řveme, než se to trochu srovná.
  K Flájům se mixujeme s krátkou trati a cítím, že spolupráce nefunguje. Bufet, housky, koláče, bidon. Znovu sletíme do Litvínova a díky tahounovi se docela rychle přibližujeme k Lukovu. Stále jen v 3 lidech, vzpomínám na ty grupy z předchozích let. Předjíždí nás střední trasa, nejsem schopen háknout borce z Českého poháru.
  Lukov tahá za nohy, teď už si každý sám píšeme svůj příběh. Vzpomínám na zimní euforii, když jsme tady dojeli s Mr.Malinou a spol. z Prahy.
  Milešov, poslední kopec. Jedu sám, krize dostupuje vrcholu. Fouká vítr a není v mé moci smysluplně jet. Tohle jsem si přál. Geluji. Roviny jedu 28 nejsem schopen přelézt přes 30km/h. Čumím na tachometr a posunují čísla do cíle...
  Záchrana! Dojel mě McHamer a Míša Somer. Jedeme 40km/h. V cíli se mi nechce uvěřit, že Dreamer a Jirus jsou jen 10 minut před mnou. Bohužel taky jeli povětšinu v závěru sami... Nadšený Kapr doplave 13 minut za mnou. Bylo to hodně těžký, jak fyzicky, tak mentálně ...ale kuwa je to tam!!! Díky všem orange! Chtěl jsem to se vším všudy a dostal jsem to měrou vrchovatou!!
  
  
• Radim – Krušnoton aneb celkem všechno klaplo
  
  Na Krušnoton jsem měl v posledních dvou letech smůlu, ale tentokrát vše vyšlo dobře - nebylo takové vedro, v úvodu dokonce krátce sprchlo, ale pak už bylo jen pod mrakem, nahoře relativně chladno, ale na jízdu dobrý, dole ve Středohoří pak aspoň nespalovalo sluníčko jako předloni.Jedinou vadou tak bylo, že na startu jsem byl zatím nejdál, co jsem kdy byl, od výstřelu to trvalo skoro celé dvě minuty, než jsem se dostal ke koberci s časomírou, ale pak už to celkem jelo až do Krupky v nějaké už odtržené skupině, a pak v prvním velkém kopci na Komárku to aspoň nebyla tak bolestná selekce, jako jindy. Dál se mi pak jelo pocitově stále obstojně a spíš jsem se posouval polem od skupinky ke skupince lehce vpřed, než že by mě někdo předjížděl, což psychicky pomáhalo. Akorát Dlouhá Louka byla dost na samotku, ale to se dalo čekat, pak dál na druhé Fláje jsme jeli aspoň ve dvou a na přejezdu do Středohoří dokonce v docela velké skupině, která dost dalších sólo jezdců ještě pohltila. Prostě většinu času jsem v nějaké skupině byl, takže to bylo celkem optimální. Tělo poslouchalo, neměl jsem žádný větší problém a díky chladnějšímu počasí ani náznaky křečí, a až do cíle jsem si udržel dá se říci dobrou náladu a závodní mód. Od posledního bufetu v Mirošovicích jsme jeli ve třech a posledním kopci z Milešova jsem ještě doskočil o trochu dopředu a dojížděl jsem ve skupince pěti lidí se samými Němci (ti mimochodem tvoří už tak polovinu startovního pole – asi se jim u nás na závodech líbí), i když podle výsledkové listiny byl jeden z nich Čech, ale to jsem v tu chvíli nevěděl. V samotném závěru jsem pak využil znalosti dojezdu (lehce do kopce mi celkem sedí), který mí soupeři asi moc neznali, a když se ani na metě 100 m pořád nic moc nedělo, tak jsem si ze třetí pozice nastoupil a takovým spurtem z leknutí nakonec mohl slavit „vítězný“ dojezd o 109. místo. S časem relativně spokojenost – 6:52:51 h (průměr 26,15 km/h), s umístěním (109. z 252 absolutně a 36. z 91 v kategorii) v zásadě také, aneb ne nadarmo jsem celý rok vozil na autě nálepku z Krušnotonu jako úlitbu bohům, aby mě už konečně jednou nechali bez problémů dojet až do cíle. Možná kdyby se mi na startu podařilo být trochu více vpředu, tak by i celkový výsledek byl lepší, protože podle mezičasů jsem koukal, že druhou polovinu jsem měl zhruba stejně rychlou, jako lidi, co dojeli o dvacet minut přede mnou, ale to jsou jen kdyby, a zase bych třeba zaplatil za rychlejší tempo v první polovině a pak ve druhé bych mohl mít problémy, takže jsem rád za to, jak to bylo. Díky moc Kláře, Vojtovi a Lucce, že mi dělali fanoušky na startu, nahoře Milešově, a pak ještě i v cíli, hlavně Luc byla prý na Milešově nepřeslechnutelná.
  
  
  
• RiC – Lepší výkon, trocha smůly, ale spokojenost
  
  Čtvrtá účast, z toho třetí na dlouhé trati. Byla to dřina, ale cítím zlepšení i když v kopcích se stále trápím.
  Můj rozvláčný styl mě donutil rozdělit report do dvou částí:
  1.část - Úvod
  2.část - Stať
  
  
• Strejda – Vrchol sezony
  
  Vzdycky sezonu povazuji za uspesnou, pokud aspoň na jednom zavode udelam výsledek lepsi, nez v prechozich letech. Jenze ta letošní sezona se zacala fakt bidne. Časovky – totalni propadak, na hromadacich jen tak tak vyhnu cervene lucerne, marathony jezdim treninkove. Zavodu je letos mnohem min, tak víkendy vyuzivam k najizdeni kilometru a porad cekam na formu. Konecne na Posazavi zacinam mit pocit, ze to prichazi. Zlatak mne v tom utvrzuje. Tak ze by mohlo klapnout na Krusnotonu? Zas tam jsem uz loni udelal osobni rekord trati a ten se bude překonávat jen hodne tezko.
  Krusnoton se letos opet posilil. Musim priznat, ze organizatorum se zrejme podarilo skoro nemozne: obsadit to uvolnene místo v dusich cyklistu po rezignaci Krale Sumavy. Zatím je to první podnik, kam dorazila tisícovka startujících a to nejen pravidelne zavodicich a trénujících, ale i cykloturistu, co rozhodnou jednou rocne vyzkoušet sve sily na tezke trati, prostě poskytnul to, cim dlouha leta byl Kral.
  V den zavodu zima a mokre silnice, beru ¾ kalhoty a dres s dlouhym rukávem. Kratke rozjeti a 30 minut před startem jsem v Krupske. Po startu tradicne postupne propadavam do dalších a dalších skupinek, ale pod první kopec se celkem komfortně dovezu. Pod kopcem jsem o 5,5 minut drive, nez loni, ale to je zmenou trasu, ten najezd proste o 3,5 km kratsi. Tak ted uz vim, od ceho se muzu odpíchnout, az se budu porovnávat s lonskem. Celou cestu na nikoho necekam ale taky se ani nesnazim za kazdou cenu uviset v nejake skupince. Ale pokud s nejkym jedu, tak se spici navyhybam. Komari vizka se mi jede velmi dobře. Akorat se prehrivam, z brady mne kape pot. Asi jsem to s oblecenim prehnal. Nahore se naskok zvysuje na 6 minut. To by slo. Na prvním bufetu se stavim pro piti (zbytecne, mel jsem to vynechat) a mazu dolu. Tady mne zacina byt jasne, ze s oblecenim jsem to neprehnal, naopak se klepu kosou. Ale dal uz se citim docela komfortne, neni mi ani zima ani vedro. Ve stoupani na Mikulov poodjizdim skupince, nahore se mi naskok zvysuje na 7 minut. No, minuta k minute, ale zatím se dari stahovat. Dlouhou louku uz trpim, ale to asi všechny. Ale mam k dobru uz rovnych 10 minut. Piju, pokykam antikramp, ale krec mne stejne chyta jiz pokolikáté na stejne miste, hned v prvním brdku za Flájemi. Ale da se to prezit, jen chvili tocim „naprázdno“. Za Litvínovem uz se dostavam do vicemene setrvalého stavu. Jedu porad stejne tempo, takze pokud se vezu v nejake skupince, a ta trosku prida třeba přes horizont, tak nemam sanci se udrzet. A tak jedu, co muzu. Před posledním bufetem kriticky zhodnotim stav zasob piti a zda se, mi, ze by to mohlo stacit, tak vynechavam. Ono je tam plno lidi, třeba mne někdo dojede, a svezu se.
  Na kopci v Lukove naskok se navysuje na 16 minut, na posledním vrcholku za Milesovym uz je to 17. Neuveritelny… I když… Na zbývajících 20 kilometrech jednu minutu ztracim. Ale jel jsem to sam, a taky mohlo jinac, nez loni foukat. V cili zlepseni skoro 16 minut, když 6 z toho odectu na vrub zkraceni trati, výsledek je nad ocekavani dobry. Takze zas sezona nebyla marna, zbytek uz mohu jen tak proflákat. Jen zas mam strach, ze v pristim roce takhle dobry cas uz nedokazu překonat. Ale na druhou stranu, priklad Pepina mam před očima :).