Radim –
Časovka do vrchu Račice aneb tohle mě baví
Časovky do kopce mě vždycky bavily, jsou totiž spravedlivý, prostě člověk zajede to, na co zrovna má. Anebo ještě přesněji – nezajede to, na co nemá. Kopec v Račicích jsem předem neznal, počasí bylo vachrlatý, sice nakonec ani nepršelo, ale hrozilo to neustále, takže kopec jsem si nakonec tréninkově sjel a vyjel pouze autem cestou na prezentaci a z ní, nicméně z auta na trojku, místy na dvojku, se mi to docela zamlouvalo. Dole je to hodně zatáčkovité na louce s rozesetými domy, připomínalo mi to tady letní dovolenou ve Zlaté Olešnici, pak zhruba v polovině se to náhle narovná skoro do roviny, a závěr už jsem znal jako součást zbečského pětikopce, tam je to takové chvilku utažené, pak to chvilku povolí a závěr už je na totální krev. Na prezentaci jsem přijel docela pozdě (a ještě zbaběle autem), tak jsem startoval spíš ke konci, startovalo se minutových rozestupech, a i když jsem startoval v takové řadě jezdců ze své kategorie s podobnou výkonností, tak jsem za celou dobu nikoho prakticky neviděl, nikoho jsem nedojel na dohled a ani nikdo mě. Jelo se mi tak normálně, žádný zázrak to nebyl, ale odfláknuté to taky nebylo, o něco rychleji by to šlo vždycky, ale čas 0:13:28,52 h (průměr 20,48 km/h) je zhruba tak přesně ten, na který jsem zrovna měl, což stačilo absolutně na 30. místo ze 47 (9. ze 13 v C). Zvítězil Michael Somr (LAWI Stars) v čase 0:10:50,09 h (25,47 km/h) před Michalem Košem a Ľubomírem Sedláčikem (oba AC Sparta Praha cycling akademie). Zajímavostí bylo, že při následném krátkém vytočení nohou v okolí Kamenných Žehrovic s kamarádem Pepou mi na cyklostezce náhle bez varování detonoval zadní plášť, byl to první defekt na CONTI za cca 5 let, co je používám, ale měl proběh už přes 5 000 km a navíc měl i lehce řízlý bok, kde to taky nakonec definitivně prasklo, takže byl dojetý opravdu až do konce a úplně se za to na ten plášť nezlobím, že víc nevydržel, nicméně den před Klikáčema dávat nové obutí – žádná velká psychická výhoda.