Akce Peruc 2018

Akce Peruc patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2018-02-10.

:: Trasa :: Diskuze :: Foto

Historie: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017

• Iceman – Hoši díky za tenhle den!
  
  Uplně lehce se mi včera nestávalo. Sice v 6.00 futruji vločky už, vidina 200stovky tvoří v krku knedlík. K tomu venku rákoska, no nic, ono to nějak dopadne, ještě doplňuji chechtáky, aby bylo na vlak. Na kruháku již Profesor s Kolíkáčem, po kiláku nabíráme Turistu, aby nás odtransportoval k záložně. Pocitově nic moc. Turista topí, mně zlehka pobolívá hlava . Ještě před Brandýsem stavíme a hned futruju první tyčku. U záložny mraky pacientů, dobře, celkem vyrážíme v jedenácti a než dojedeme k orlímu pomníku je nás ještě o 3 více. Síla skupiny je neuvěřitelná, ale když se ocitnu na špici, pakuju se pryč, nejsem schopen rychlost udržet. Ale nijak si to nevyčítám . Turista našel parťáka Bobka, Kapr, Barbánek, Pistachio, Vlčák, Mišutka, Profesor, Kolíkáč, snad jsem na nikoho nezapoměl, tahají špice s takovou lehkostí, klobouk dolů a v duchu jim děkuji za tohle povození. K orlímu minumentu to uteklo až nesmyslně rychle, avs určo 30 a konečně mi přestala boelt hlava, to asi káva v Peruci začala fungovat. Pokud cesta do Peruce ubíhala, zpět už to byl let, až do Mělníku z kopce, to mělo grády hoši . Ta stěna v Mělníku tedy taky. Kvůli ní se pak muselo stavět, polovina mančaftu potřebovala doplňit sacharidy párkem v rohlíku. Inu prosti gustu ... No a najednou to bylo za pár. Před Kostelcem se loučíme s Brandýskou větví, endorfiny se mi začínají vyplavovat, jo, to nádraží nebudu muset hledat. Turista nás konečně nechal i tahat . Před Prahou kontrolujeme budíky, na 200 to nevypadá, ale Robert velí, 2jka na začátku bejt musí, na Jížo míříme malou oklikou. Hoši díky za tenhle den.
  
  
• Kolíkáč – Wobjížděcí období je tady!
  
  Wobjížděcí období je tady, podle směru větru padá volba na Peruc. Velký respekt z té dálky, ale plánovaná účast mě snad schová a doveze zpět. Letos rozjařený mega-wobjížděč Iceman to na kruháku již pumpuje, do toho překvapivě Profesor, kterého jsme museli ukecat, jak ženskou do postele. To bylo keců, že to je moc dlouhý a že bude zima a že nemá suplementy a já nevím co.
  Do Brandýsa na sraz je to v režii jednoho muže na poctivé oceli, Turista wattí tak, až mám pod bundou koupaliště. U Záložny ucpaný chodník, nové i ošoupané oranžové oblečky září na všechny strany. Plácnutí si s kamarády, kolik jsme toho již společně zažili a zase jdeme do toho, to natěšení v očích a hlasitost našich hlášek je nepřehlédnutelné a nepřeslechnutelné. Do toho legenda Šturc, která má jen 1900 km v novém roce .
  Endorfiny pracují a kdo se zakecá ztěžka stíhá rozjetou mašinu Bobek-Turista. Do Neratovic neslezou ze špice, takže o zábavu je postaráno. Užívám si dvojičku s Icemanem, mám neskutečnou radost, jak se vrátil a má dnes chuť se přiblížit k magickému dvoukilu. Oba se utvrzujeme v tom, že špicím se budeme vyhýbat, chceme být v Dubči fresh. Naštěstí to této skvělé bandě vůbec nevadí, to už je roky prověřeno. Veltrusy a za chvíli u pumpy na hlavní se připojuje Quintana ze Žehrovic alias Mišutka. Ten byl avizovaný, teď třeba ještě překvapí Vlčáci, ale když nejsou nahoře u strategických zásob ropy, tak už na ně zapomínám. Jaké je to ale překvapení, když nám jedou v ústrety za Velvary!
  Nálada graduje, navíc když už i na směrovkách zahlédneme bájné slovo Peruc. Profil se houpe a já se dávím houskou, která se mi nalepila na patro. Hold málo marmelády Vraný, vzpomínám na legendu Vitase, který nám to tu ukázal, brána na náměstí, brána do nové sezóny! Prý se tu točil major Zeman, počasí dnes tomu nahrává, nízká oblačnost zahalila slunce a pocitově je snad kolem -5 stupňů, i když budíky ukazují nulu. Borečci spurtují, je ještě splachuji housku, a navíc v palici vím, že nesmím blbnout. Stejně nás všechny spojí společné foto u Orlího pomníku, kde je všechno plastové, jak orel, tak i pamětní deska, jak se dozvídáme z cedule poblíž.
  Zvláštní pochmurnou krajinu rozjasňuje pumpa v Peruci. A letos hlavně rozparáděná paní pumpařka, které se nelze dívat do očí! Rozepnutá mikina až do půlky těla odkrývá její chlouby, Barbánka to tak uchvátilo, že chce ohřát vodu do termosky a jít s ní dozadu za závěs! Není divu, že většina si jde koupit něco i vícekrát! Přímotop rozžhaven na maximum a obložen rozmrzajícíma rukama a nohama. Vlajky dnes visí bez pohybu, hold i nazpět si to budeme muset odmakat sami, na KOMy to nevypadá.
  Ale i tak to chutná, krásný povrch a stále mírně dolů, s pár pohoupáními až do Roudnice. Tady brdek na Krabčice ve vzorném šiku a stejně tak do Mělníka, odkud se již line vůně 90 % masového párku v teplém rohlíku. Většina jde do něj, jen Iceman ohrnuje nos a dává sušené datle! Jen by u Dubče nelitoval!
  Zoncolan s výhledy na vinice a pomalu se rozdělovat do svých domovů. Jižní sekce přes Kbely a ve Štěrboholech atmoška, jak když se blíží v hospodě zavíračka a začnou se objednávat frťany. Dáme dvoukilo! A magoři Iceman a Profesor to požehnali a jak tři trubky jsme ještě kroužili kolem vany.
  Byla to nádherná společenská událost, večírek, kde se podávalo to nejlepší šampaňské s kaviárem, bylo to boží, díky všem, bez vás bych to v životě nedal!
  
  
  
• Profesor – První letošní kilo a dvoukilo
  
  Sedím v práci a když zrovna nechodí tikety, tak píšu report ze sobotní terapie. Zprvu jsem ani nepočítal, že se této akce zúčastním, ale když v pátek večer zatútá WhatsApp s povzbuzením od prezidenta, tak neváhám a nastavuji budíka na 5:45. Rychle udělat práci a v 7:25 letim do obchodu pro palivo. Rychle se nasoukat do nejteplejších hadrů co mám a v 8 už stojim na kruháku u Shellky. Dorazí Kolíkáč s Icemanem a v Petrovicích nabíráme domestika Turistu, který nás odtáhne až do Brandejsa.
  Vyjíždíme a na špici pořád Turista s Bobajzem. Koukám na Garmina a ukazuje 43km, když konečně střídá. Spolujezdec, který není ze Šlapekve se nechápavě táže, zda jsou všichni tady takový tahavý...odpovídám jen, že ne - tohle je extrém. Cesta pohodově ubíhá, jede se mi dobře na jednici, suché silnice, jediné negativum jsou mrznoucí prsty na rukou. V Peruci focení, pumpa a už se jede z kopečka směr Roudnice a Mělník. Baví mě Garmin, který ač byl plně nabitý ukazuje jen 10% baterky a já pozoruji jak každé 2km ubývá 1 %. Stojka v Mělníku mi ale už vůbec nechutná a už vyhlížím pumpu a párek. Od 130km už se mi nejede dobře, každý brdek se zakousává do nohou jak kdyby byl dvojnásobný - není se co divit letos najeto cca 600km.
  Od Kostelce už visim jen v háku a obdivuju Icemana, který střídá na špici zmoženého Turistu. Nakonec ještě s Kolíkem a Icemanem dojedeme 2kilo zajížďkou přes Újezd. Pěkné to bylo, až na počasí samožřejmě.
  
  
• Turista – Hezke to bylo a poucne!
  
  Tak uz jsem se nejak probral. Kolikaci Icemane jeste jednou diky za podporu. Vylet se povedl, jen na posledních par km budu dele nez obvykle vzpominat. Prepadla mi po uterku jarni nalada a nalozil jsem si vic nez jsem stacil snist. Zimak, zima a absence kilometru se neda ocurat.
  Cekal jsem ze nas bude min, ale rano se s Legendama pririti na sraz i Profesor a u Zalozny vylozene naval. Pri ceste do Brandejsa mi prislo ze ranni sliz nejak klouze, nebo kolo plave tak jeste dofoukavam zadek. A uz letime s Bobkem na Neratovice, cesta pekne ubiha ale po 40 km na spici uz jdu radeji stridat. Pojim popiju, teplota porad neklesa, krasnych 32-34 a uzivam si skupinoveho zazitku plnymy dousky. Prichazeji prvni magnetky a je citit ze nohy uz nejdou jak bych si pral ajajaj, tak musim s rozvahou. Jak se skupina preskupuje tak se vzdy dostanu na radu drive nez vychazi v rovnici o dvouch neznamych ale zatim mi to netrapi vzdyt to neni ani 200 a je nas dost. U pomniku sprint za Bobkem, jeste jsem ho uvisel, ale zacinam tusit ze zpatky to nebude zadarmo. U pumpy regeneruju co to jde, hlavne moc neprochladnout. Po pumpe se po uvodni kose jede docela dobre, i stoupani z M. Lazni docela ujde. Do Roudnice to nejak dosudlame, ale od stoupani na Rip mi zacina tuhnout usmev. Kapr Bobek, Vlcaci jak Baletky, jen mne to dost drhne. Utesuju se, jeste kousek, z Krabcic je to do Melnika z kopce. Moje prvni spice s Kolikacem, ani neprotestuju ze jdem brzo dozadu. Netrpelive vyhlizim Melnik, Stary most uzavren tak jeste zajizdka na hlavni. Stena uz mne vylozene nebavi, vytahnout tam to zimni monstrum stoji hodne sil. Na pumpe si obycejne nic nedavam ale tentokrat parek a doufam v zazrak. Zoncolan se jede nastesti uz volnejc ale i tak uz zas dorazeji ty myslenky 'proc si to clovek vlastne dela'. Posledni spice s Kaprem, resime Zwifta, potrebuju dost dejchat, palim uz jen tuky, tak nekoverzuju uplne plynule. Kostelec, skupiny se deli a zbyvame ctyri. Vim ze odtud zacne teprve ta prava cyklistyka, to koreni, ta sul, co to dela tak hezky. Poslední vypeti, posledni spice, ale kdyz po rovine jedu tak 23 tak se Iceman nesmele zepta jestli nechci vystridat. Prichazi Melnicky zazrak v podobe Icemana ktery nas vlaci polmi k domovu. Napada mi myslenka ze Zwift je vlastne vyborna vec, v tomhle okamziku bych na tom uz davno nesedel. Nebo je to to co lidem na Indoor cyclingu chybi, pri nem se techto stavu proste nedockate, gauc je tak blizko. Kazdy mikromagnetek boli, a mam co delat stihat i rovinky v haku. Mam je vsechny spocitane a postupne je odškrtávám, Sluhy, Velen, Vinor, Satalice, prejezd nad dalnici, hura, prezil jsem ted uz jen maly hupik v Kyjich a Sterboholy. Kluci si jeste planuji dotocit dvoukilco, mne se nechce uz vubec nic.
  Hezke to bylo, poucne, i kdyz Peruc neni tak daleko a nejelo se rychle, dokaze cloveka vyskolit. Priste to chce vetsi respekt, rozlozit sily a drzet Bobka na uzde.
  Kdyz se vse povede chtel bych si spravit chut tam kde je vsude blizko.