Dreamer –
Račické zipování
Na vikend jsem mel puvodne jine plany, v tydnu trochu zdravotni indispozice, takze na zavodeni velke myslenky nebyly. A kdyz uz, maximalne UAC Podzimniho Vrchare. V sobotu se ale jede casovka do vrchu Racice, jenze je to nejak daleko, az nekde za Berounem. Navic muze sprchnout, autem nikdo nejede, nebo nema misto, na 99% nejedu. Ale nebyl by to Kolikac, aby v patek nezacal hecovat na diskusi, ze pry se hodi kazdy bod do teamove souteze. Vse vyvrcholi v patek vecer, kdy mu pisu, ze nepojedu, mozna v tu nedeli, a on mi odpovi, at jedu po ose, kdyz nechci jet sam autem. Ze je to jen kolem 150km a co to pry pro me je. Neni to nic, ale uz je zari, sezona konci, motivace slabne.
V klidu jdu spat, v klidu vstavam a vida, najednou se mi myslenka jet tam po ose, objet casovku a jet zase domu, docela laka. Jak se rika, rano moudrejsi vecera. Sice jsem si rikal ze se pujdu probehnout, ale do toho prichazi kratka ranni prehanka, jakoby mi naposledy chtela prekazit tenhle dabelsky, improvizovany plan. Rychle snidam, pisu Strejdovi o registraci a pred 9h vyrazim. V ramci uspory casu to vezmu pekne po hlavni po Barrandaku nahoru, neni cas se nekde motat po cyklostezkach. Pak uz mirim smerem k Rudne, Unhosti, kde domlouvam se Strejdou ze mi cislo necha na startu, protoze tak rychle nejedu. Jinak je ale prekvapive hezky, slunce sviti a jsem docela navleceny, takze uz se tesim, az vse odlozim.
Prijizdim asi 30min pred mym startem ke krizovatce za pulkou kopce, kde stoji poradatel a tak u nej nechavam prebytecne veci, s tim ze jen sjedu dolu, odjedu casovku a pak si vse vyzvednu. Vse vypada super, do chvile, kdy se mi rozbije zip na dresu. asi 15min s tim zapolim, ale nepovede se opravit, dres nejde zapnout. Uz skoro vyjedu dolu jen v orange veste, ale pripadam si divne s holymi rameni. Zastavuje u me auto a z nej zdravi Vlcaci, co uz jedou z casovky domu. Rad jsem vas videl kluci, ale pardon ze jsem moc hovorny nebyl, bylo to v dobe me nejvetsi zipovaci krize. Nakonec tedy beru rozepnuty dres a pres nej zapnoutou vestu, sice je to obleceni navic, ale aspon vypadam trochu jako cyklista. Dolu tak prijedu asi 5min pred startem, rychle hodim cislo na riditka a jdu na to. Za mnou par Spartanu, tak uvidime, jestli si me nekdo dojede.
Ze zacatku se mi jede docela tezce, koukam na tepy obcas a moc se jim nahoru nechce. Vic nez 2h rozjeti do Racic sice bylo fajn, ale pak uz jsem jen stal a laboroval se zipem. Uvodni pasaz je nejvic prudka, tociva, povrch vselijaky. Az za vesnici se dostanu trochu do tempa, ale to uz me dojizdi Spartan. U krizovatky je jeste kus za mnou, ale asi kilometr pred cilem jde za me. Tim padem vim, ze ten vykon a cas zadny zazrak nebude, ale presto jedu naplno, boli to hodne, takze jsem spokojeny. V cili kolem 12:20, verim, ze par bodu do tymu jsem prinesl. Hned sjizdim k autu, oblekam se a spolecne s jednim borcem ze Starku, ktery tam na nekoho, kdo pojede na Unhost, evidentne ceka, vyrazime. To byl vyborny plan, s borcem se dobre povida a jelikoz rika ze dal letos dlouheho Krusnotona kolem 9h, vypada to ze to byl David Slaboch. Probereme kde co, od maratonu, pres Turecko az po Giant Ligu a v Unhosti jsme cobydup.
Pak pokracuji prevazne s vetrem v zadech ku Praze, kde jsem taky docela rychle. JA vim, po vsech maratonech a Everestingu jsou to ted pro me relativne "snadne" vzdalenosti, ale jak jsem psal, je tu zari a konec sezony se blizi. V Praze neplanovana a prijemna setkani pokracuji. Nejdrive malem na Budejovicke prejedu na prechodu par s kocarkem, z ktereho se vyklube stary znamy z trance hudby, majici prezdivku Palci. Dlouho jsme se nazivo nevideli, takze fajn setkani. Rikam si, ze kdybych do Racic nejel, nebo jel autem, vlastne bych ho vubec nepotkal a to by byla skoda. A nahody nekonci. Dotacim posledni stovky metru pred barakem a vidim, ze se u nas kona akce Zazij Mesto Jinak. No jasne, vsak jsem mel plakat na dverich. Na chvili tedy zastavuji a pozoruji hrajici kapelu. V tom ke mne prichazi chlapik s manzelkou a predstavuje se jako ex slapka s prezdivkou Palec! Ze soboty, ktera mela probehnout naprosto v relaxacnim modu, je tak den plny zazitku zahrnujicich cestu po ose do Racic, samotny zavod, cestu zpet a jako bonus setkani s Palcim a Palcem. Jak casto se tohle povede?
Kolíkáč –
Serpentiny, jak někde v Alpách!
Chci to ještě zlomit, nezabalit to letos úplně, ale tělo odmítá poslušnost. Závodnický dvojboj Zeleňák-Dobrovice škrtám ze svých plánů, v hlavě to vůbec není. Časovka v Lípě ta mě nezláká, ani kdyby se mi chtělo, tak aspoň nedělní Koloděje mě trochu dostávají zpět do hry. Úterní týmové Posázaví s Profesorem, Pirátem a Otíkem to už překlápí i v hlavě na závodní víkend. A vše potvrdí mokrý čtvrteční průplach s Bobkem a Jirkou H., kdy si úplně lebedím
. Sobotu si dáme rodinný výlet na houby a já si odskočím do Račic. Bez ambicí, jen ta touha, znovu vidět nápis start, mě žene do sedla. Ale hlavně nezdolné Šlapky, které stále drží prapor v TOP5 UAC.
Račice neznám a o to více jsem mile překvapen, co nás čeká. Serpentiny, jak někde v Alpách! Strejda zařídil formality, díky moc, a na mě je jen odevzdat tomuto krásnému stoupání všechno co ve mně je. Mě to snad i dokonce baví, jen se snažit držet kadenci a rychlost přes 20 km. Nahoře už to bolí, ale je to za mnou, nikoho jsem nepředjel, ani mě nikdo nedojel, tak teď se jen nechat překvapit výsledky.
Večerní Strava mě hlásí něco o 16 minutách, takže deprese, jaký jsem tragik, ale když mě pak v neděli na Vrchaři Jeff hlásí, že mě dal o pár sekund, vrací se dobrá nálada, to by snad nemuselo být až tak špatné…