Dreamer –
Vrcharske dostavenicko na Berounsku
Dvakrat behem vikendu navstivit Berounsko a mistni kopce, to se mi jeste nepovedlo. O to vice jsem si to letos uzival. Ale pekne poporade. V sobotu casovka do Racic, s cestou tam i zpet skoro 150km v nohach. Logicky v nedeli nemuzu cekat zadny zazrak, s o to vetsim klidem do Hostivic vyrazim. Verny Kolikac me nabira a za pul hodiny uz stojime ve fronte na registraci. Lidi je tu nejak hodne, ale to nevadi, rano bylo chladno, ale jiz ve fronte je jasne, ze po 10h to bude bezpecne na kratke kratke. Registrance vc. nezbytneho fota do Ano Ano nadace je za nami a kratce po desate hodine cely velky balik vyrazi smerem Berounsko a mistni kopce a udoli.
A ze je jede hned od startu! S Kolikacem se zapovidame na konci baliku, takze je to chvilemi pekny interval dostat se k celu, kde vse ridi Spartanske becko s McHammerem. Srot se jede i z kopce pod prvni premii, kde jako kdyz smytec utne a vsichni pet minut stojime, nez nas pusti do prvniho mereneho useku. Michal vyrazi 15vt za mnou, Kolikac o neco pozdeji. Zahy jsem dojet a Michal jde preze me, i kdyz toho moc v posledni dobe udajne nenajezdil, no jak je videt, byt odpocaty je porad vic, nez mit najeto az moc. Nastesti nikdo dalsi me uz nedojede. Nahore jsme najednou ve dvou trech lidech, cely balik, ktery to tak hnal k prvnimu useku, se rozpadl na male skupinky. Jedeme dal ve trech, pozdeji nas dojede par dalsich lidi vc. Kolikace.
Slunce sviti, teplo je akorat, presto diky vcerejsimu rozbitemu zipu vezu teamovou vestu pres neteamovy dres, ale ani to nevadi, zase takove horko dnes jeste neni. Hezky sjezd k Berounu a uz si to mirime na druhy usek na Zdejcinu. Tady mi Michal nechava 30vt, coz zjistuji az v momemte kdy si rikam, ze je divne, ze me jeste nedojel. Ale i tak me v pulce kopce dojede, dobre je, ze pak uz se rozestup tolik nezvetsuje a az nahoru ho mam jako motivaci na dohled. Dokonce i tepy se nahore dostanou tam, kde by mely byt uz od startu. To me namotivuje a tak rikam, ze dam i treti, pro me letos nepovinny usek, tim ze jsem ve starsi kategorii. Ale co, jeden kopec navic a 10km, to uz zvladnu, i kdyz chvili si rikam, jestli je to dobry napad.
Tak ci onak, jizda probiha sviznym tempem a zahy stojim Zdejcine podruhe. Tentokrat se mi jede a podle Stravy opravdu jelo dokonce o par vterin rychleji, jede s nami nejaky triatlet, ktery me nejdrive s Michalem dojel, pak odpadl, pak me dojel a pak zase odpadl. Jo nekdy by se hodilo umet takhle stridat tempo, to ja si drzel to svoje a nahore jsem tak byl o tech zminovanych par vterin rychleji. Opet sjedeme rozbitou asfaltkou dolu na hlavni a prichazi posledni mereny usek. Tady jde Michal za me na 45vt, ale 15vt za mnou je dalsi spartan J. Cerny. Ten me dojede pomerne brzy, jelikoz od druheho useku na radu Michala zacinam volneji a snazim se o to vic pak udrzet tempo. Ale i na poslednim useku me tesne pred horizontem Michal dojede, coz se ale hodi, protoze v dalsim klesavem useku mu mohu jet chvili v haku. Pak prichazi mirna stoupava pasaz na vetru, kde na moment Michalovi vystridam na spici, abych mu pak z haku vypadl, byt moc nechybelo a vydrzel jsem to az do konce.
Ctyri useky jsou tak za nami, zbyva se v male skupince dopravit zpet do Hostivic a odevzdat cislo. Slunce venku i v dusi, neco na tom je, jet sice zavod naplno, ale zaroven bez ambici, protoze hlava akceptuje, ze jsou padne duvody, proc to dnes jelo, jak to jelo. Jaky rozdil proti triatletovi, ktereho zaslechnu, jak si stezuje ze v poslednim useku mu ujizdeli i "70leti dedci". Minimalne trochu pokory by to chtelo. Z Hostivic to nakonec opet vezmu po ose, protoze je proste hezky a stromy podel cest jsou obsypane jablky a dalsim ovocem, hezky se na to diva. Je ovsem take pravda, ze kdyz jsem po dalsich skoro dvou hodinach dojel domu a spocital si, ze vcera jsem sedel na kole sest hodin a dnes skoro pet, byl jsem docela vyrizeny a byl rad, ze i me nakonec neco unavi. Podzimni Vrchar je specificka akce, ale takhle na konci sezony (nebo na uvod v Jarni verzi) svuj smysl urcite ma.
Radim –
Podzimní vrchař aneb kopce mě baví
Formát závodu ala Král Šumavy – v podstatě vyjížďka s měřenými úseky. Pod první kopec ke Kellnerovi v Podkozí společně ve skupině, pak už spíš sám. Měřené úseky byly jen tři (Podkozí, Zdejcina z Berouna a Chyňava z Hýskova), mladší balík jel ještě jednou navíc Zdejcinu, klidně bych dal i víc, počasí bylo příjemné, ale jsem rád za každou podobnou akci. Kopce se mi pocitově nejely špatně, na Zdejcinu se nás v polovině kopce sjelo snad šest naráz (rychlejší a pomalejší kusy), tak to chvíli vypadalo skoro jak na hromaďáku, jinak první a poslední segment jsem jel spíš sólo. Výsledkově žádná sláva, ale pocitově to zase nebylo tak odlišný od vydařeného Krále Šumavy, holt jen těch zdatnějších soupeřů zde na UAC bylo více. V součtu časů jsem dosáhl na hodnotu 0:30:55 h, což v celkovém pořadí dalo 25. místo z 60, což vypadá moc pěkně, ale je to dáno hlavně tím, že kategorie AB jela o jeden kopec víc, ale v absolutním pořadí to nebylo rozlišeno a pořadí bylo stanoveno na základě prostého součtu časů, což je samozřejmě vůči mladšímu balíku nekorektní, ale jiné oficiální pořadí asi neexistuje. No vzhledem k tomu, že body do AB a do CDEJŽ se přidělují zvlášť, tak je to jedno, v kategorii C jsem skončil 16. z 18, tak tam už je to mnohem víc vypovídající, holt ti horší prostě zase nepřijeli. Po závodě jsem ještě přejížděl za Klárou a dětmi na chatu do Vraného, nakonec to za den dalo pěkných 114 km, což byla poslední silniční stovečka v sezóně. Ve starším (mém) balíku dominoval oddíl AC Sparta Praha cycling akademie, který obsadil komplet stupně vítězů - zvítězil Michal Koš v čase 0:23:31 h před Janem Bryxi a Josefem Vejvodou.