Dreamer –
Klikovy Vrchy a podzimni privitani
Dlouhe, prevazne tropicke leto skoncilo a na prvni kalendarni podzimni den symbolicky pripadl jeden z poslednich zavodu letosni sezony, UAC Klikovy Vrchy, ktery se letos jel jako mistrovsky pro tuhle zavodni serii. Pocasi jakoby se chtelo inspirovat a tak je po patecnim horku od sobota chladno a dnes rano se k tomu pridava i mrholeni a zatazena obloha. Moje hlavni otazka tedy zni, jestli vubec do Bratronic jet, zvlast kdyz jsem se z trance party v Ostrave vratil v sobotu rano v 9h, aniz bych zamhouril oka, ta hodina v rannim Pendolinu se moc pocitat neda. Kolikac ale hecuje, ze to dam a protoze nabizi veskery servis vc. pristaveni taxi pod nos, nakonec ho to premlouvani ani tolik nestoji. Samozrejme velkou roli hraje i ranni pohled na meteoradar. Rano to nevypada tak hrozne, jako jeste vcera slibovali Norove i Aladin.
A tak je tu nedelni rano, sedim v aute, snad jsem do batohu nahazel vsechno potrebne, preci jen jsem se rozhodl na posledni chvili. Za jizdy vytahuji hrejivku a mazu ruce i nohy, bastim bezlepkovy pernik z Avast kantyny. V Bratronicich rychla prezentace, podporit kluky z CFC Kladno za jejich usili. Pozdravit se s Misutkou a Pantatou a rychle se rozjet aspon na par km, start se blizi. Zima je velka, oblekam se radeji vic nez min, takze to pujde. Drobne mrholi, ale silnice jsou na dane podminky skoro suche. Kategorie mladsich odstartuje a za 10min na to jdeme i my. Moc se dneska necitim, ale to plati po Everestingu o kazdem mem zavodnim pokusu nebo intervalovem treninku. Cili jezdim, jak to jde a kdyz to nejde, hlavu si z toho nedelam, jak jednoduche chce se mi rict.
Samozrejme bych nerad odpadl hned na zacatku, zvlast kdyz Kolikac za to vezme hned po startu a jde do uniku jeste s jednim borcem. Balik ale zda se jede rozumne, je tu dost velka konkurence vc. M. Kose, J. Svobodaka, Cespy, V. Muzika. A to me Kolikac rano lakal ze pry mam sanci jet o mistrovskou bednu! To tak, ted jsem v baliku nekde na tricate pozici a jsem rad ze tu vubec jsem. Je ale pravda, ze s nami jedou i juniori a dost prichozich, nechybi ani nestor Beda Prucha. Kolikac je stety, prvni brdky za nami, letime na kruhac u Lan a pak nasleduje prvni, na misty mokre silnici nebezpecny, sjezd, po kterem nasleduji prvni kopec. Stejne jako pred dvema roky, i tady odpadam a celni balik odjizdi. Kolikac je prede mnou, Pistachio za mnou. Nahore se jeste s jednim zmacku a ve dvou zacneme balik sjizdet, protoze Cespa, ktery tu s nami take zustal, hlasi ze vepredu nekoho ma a tudiz asi nepojede. Jedeme tak srot ve dvou a zahy vidim, ze se dotahuje Kolikac + 1. Proto svoje spice trochu zvolnim, aby se kluci dotahli. Super, jsme ctyri, spolupracujeme, jestli se to tak da nazvat a po par km si dojizdime celni balik!
Prvni krasne pocity prichazi, s Kolikacem unisomo kvitujeme, ze uz jen za tenhle moment to dneska stalo! Ale dalsi zazitky budou nasledovat. Tezky sjezd na kostkach k Mestecku, Kolikac na to jde chytre z cela, ja vim ze bych mel taky, ale stejne se propadam, zvlast kdyz jeste pred kostkami to take malem neubrzdim. Neda se nic delat, stejne ale na celo dneska nemam nohy. Ostra prava, prejet koleje, borec to tam bere travou. Shodit na malou a jet srot. Nastesti je kolem me par lidi, kteri predtim neodpadli na tom prvnim kopci, tudiz ted v kopci jedou slusnou kasi a zacneme dojizdet ty odvaznejsi ze sjezdu. Utvorime skupinku, dojedeme Kolikace, ten zahlasi ze to je moc a bohuzel zacne odpadat. Verim, ze se nahore jeste docvakne, ale pak uz tam neni. Jsem v pekne skupince s P. Vejvodou, ostatni lidi neznam, tim jak jsme namichani UAC, prichozi, juniori. Pak jeste dojedeme M. Benese z Weberu.
Dalsi nebezpecny sjezd a jeden borec to tam neustoji a konci v krovi, vubec to nevypada hezky, navic jeho kolo pokracuje dost dlouho v pohybu po silnici. Vyhnul jsem se, ale dalsi sjezdy jsou tim ovlivnene, jedu hodne opatrne a ztracim na ty, kteri ten pad nevideli. Ale co se da delat, rozhodne tady nebudu tolik riskovat, zvlast kdyz v techto mistech jsou silnice vice mokre. Vetsi vyzvu pro me tak predstavuji sjezdy, do kopce se mi zacina jet lepe a lepe. Ztracime par lidi, naopak nabirame jednotlice z mladsi kategorie. Utvori se nas skupina asi 10 lidi a konec se blizi. Jeste jeden nebezpecny sjezd a vyjezd a pak uz podle vzpominek vim, ze to bude prevazne rovina az do ciloveho brdku. V techto mistech uz se vsichni zacinaji setrit na zaverecny spurt. Zacina vice mrholit, skoro az prset a ja se tesim uz jen do cile. Napis 500m do cile, zkusmo nastoupim, doprovodne auto nekoho neferove zatroubi aby upozornilo me soupere. Dari se mi ale nasi skupinu trochu roztrhat, takze jsem spokojeny, i kdyz me tak pulka skupiny prespurtuje.
Za minutku dve dojizdi Kolikac, to je velmi maly odstup, takze i Kolikac je spokojeny. Zacina vic prset, takze se ani nevyjizdime (to si necham az na doma na trenazer), slozime kola, pokecame s dodavkou Kolokramu, opet s Misutkou, ktery stal i na trati a fandil. Jelikoz to na bednu u me ani Kolikace urcite nebylo (ale prvni desitka by mohla vyjit), necekame na vyhlaseni a jedeme domu. Preci jen zima se zacina zakusovat a horka koupel je to, na co se oba tesime! Klikovy Vrchy pripomnely, ze podzim je (konecne) tady. Je to tezky zavod, zvlast kdyz podminky nejsou idealni, ale presto je porad krasny a nejinak tomu bylo i letos.
Kolíkáč –
Klikáče s dírkou v holeni!
Přelom srpna a září mě pomalu láme k zimnímu spánku. Ale Klikáče stále v hlavě blikají a lákají k účasti. Nakonec se vše v dobré obrací, a i díky letnímu zářijovému počasí je tu zase chuť. Neděle je sice již podzimní, ale stejně naposledy oholit kopyta, ať to slibované mokro a blatíčko z křivoklátských kopců nedrhnu z chlupů.
Parádní konkurence v II.balíku včetně 7 nezlomných orange. Bohužel v 1.balíku ani jedna naše noha. Pantáta se svým doprovodem Mišutkou, na to se hezky kouká. Ťuknout si letos pro mě naposled pěstí pro štěstí. Jen mírně poslintané silnice a palba hned od lajny. Odjíždí Bryxi+1, zkouším vystřelit za nimi. Kotví mě Standa Vohník a ptám se ho, jestli to mají s Bryxíkem takhle domluvené. Prý ano. Ale balík jede, hlavně Kolokrám, Béda Průcha a i já se stávám součástí toho kolotoče, který sjíždí úspěšně uprchlíky.
Jede se stále hodně svižně, takže před Myší dírou průměr kolem 40km/h. Dostávám tvrdý úder kamínkem do holeně a i kapka krve se objevuje. Jsme ale ve válce o mistrovský dres, tak na nic nehledět. Sjezdy všichni opatrně, ale stejně tam nejsem, jak bych chtěl být a k Alžbětě chytám odlep od TOP vrchařů. Bolí to jako sviňa, ale nechci tady zůstat. Formuje se stíhací grupa, ale Sparta kotví, tak to na sebe berou Šlapky! Gumujeme si držky s Dreamerem a Jardou Halíkem +1. Zpětně vím, že toto byl rozhodující okamžik, nechali jsme za sebou hodně svých soupeřů. A jsme odměněni, před Městečkem jsme zpět ve hře za zaváděcím autem. Tohle je nesdělitelná euforie, kvůli které to všechno stojí za to!
Ale zase se blíží klikatý sjezd a pak hned kopec, musím dopředu! Dodávám si odvahy a s poslintanou bradou najíždím do klesání na druhém fleku. Ve sjezdu mírný propad, ostrá pravá a za přejezdem ve vyvoněné společnosti Kubánce, Košíka, Bédy Průchy, Martina Beneše a kluků s Příbrami ... jo tohle jsem si přál! Po pár metrech je ale jasno kam patřím, tak jen čekám, kdo mě sjede. Pepa Vejvoda povzbudí, ale na něj nemám, ale bohužel ani na další, kteří mě míjejí. Kudla zvedni ten zadek Kolíkáči! Nejde to, trápím se, Dreamer mizí i s Jardou Rendlem a famózním Pavlem Krobem. Věčná škoda, že jsem nehákl, mohlo to být ještě veselejší…
Zůstávám s Jirkou Říhou z Kolokrámu a slibujeme si navzájem, že se jen tak bez boje nevzdáme. A začíná další epická stíhací jízda, nejdříve Jarda Halík se zvedá že škarpy v serpentinách nad Roztoky, pak na Leontýn dorazíme Bryxíka a ve Zbečně Pavel Kroba. Sýkořičák tak, abychom ho kompaktně zdolali a mohli roztočit kolotoč. Bryxík nestřídá, prý spurtovat nebude. Ale když pak v dáli před Žilinou zahlédneme grupu, tak se taky přidává. Před Družcem před krátkým magnetem už jsou na dostřel, zrovna jedu špici a najednou se to valí přese mě. Chtějí je dorazit a mě tady nechat? Kudla to je zase bolest, ale v Družci už hltám vodu ze zadní galusky Jardy Rendla. Jak opojné!
Teď už regulérně prší a hraje se hra na schovávanou. Bohužel závěrečný magnet do cíle už jsem hodně na limitu, nohy vypovídají poslušnost a jen dojíždím bez boje...
Cílový pokec s vítězným Kubáncem, který si to praskl s Mistrem Košíkem. V autě nesdělitelná pozávodní náladička se Snílkem, který zajel parádně! Jooo stálo to za to! Díky Kladeňáci za Klikáče, tohle se nikdy neomrzí!