Sobota odpoledne, ležím na masážním lehátku a po mě se prochází nějaká Thajka. Jsem v jiném světě, hlavou mě letí report, co jsem dnes zažil s oranžovou bandou:
Vyladit se do oranžových hadříku, nebudu nic šetřit, 16. ročník Vítání si to zaslouží. Je sucho, teplota kolem 10 stupňů, nebudu se trápit na blatníku, beru jedničku pod zadek. První místo srazu narvané k prasknutí, natěšený Otík, Iceman, Turista, HonzaB a Camrda. Valíme na Barranďák, silnici nám ještě mírně pokropí čistící čety a blatníkáři jen posměšně halekají. Jooo počkejte v kopečku z Loděnice! Nabíráme portugalského Snílka a pod mostem Tomáš a Čespa. Hned pod panem Barrandem první defekt, ale naštěstí dnes poslední. Kecáme v družné zábavě, až Kopanina probouzí vrchařské choutky. U Ořecha Vlčák na bajku a za chvíli i Mišutka v protisměru. Pěkná sestavička si projíždí vrchařskou prémii v protisměru a pak vzhůru na Bubovice. Vzpomínky tečou proudem, stejně tak i Berounka, ke které jsme sletěli Hlásnou. A jdeme na rychlostní prémii, přes Karlštejn si skočím do propagačního úniku, přece jenom nemám berličku v podobě blatníku. Pak už za to berou největší spurtérská esa, jako Karl a Čespa. Vše zažehnáno, ani Snílkův atak nemá úspěch. Vpravo lom, vlevo domy a poslední točka před cedulí Srbsko. Karl vítězně odskakuje, za ním vyráží Čespa, který je ale ztrestán těsně před lajnou Camrdou a HonzouB, kterému zástěrky vlají ve vodorovné poloze! Pěkný Jendo! Já bohužel uzavírám tuto odjetou skupinku… Srbská osvěžovna hučí jako ve včelím úle, chováme se hlučně, navíc když se zjevuje legenda Strejda. Vzpomínáme na Barbánka, co má knedlík v krku, my dáváme jahodový se šlehačkou! Vzhůru do Sv. Jána, Mišutka se Strejdou na Beroun. Já myšlenkami, jestli tady za 14 dní nepoběžím tu šílenost. Vrchařská prémie dole okořeněna uzavírkou, pak hned bez nároku odjíždí Karl a za ním duo Dreamer a Čespa. Já přilepen za zadní traktorový vzorek gravela Camrdy. Turista si nás doskakuje a tancuje v nejprudších pasážích po boku Camrdy, na rozdíl ode mě, který ztrácí. Bolí to bolí, točím 36x28 s myšlenkami na ty maratónské stojky. Už si moc nevěřím, ale kluci jsou stále na 5 metrů, tak když se to začíná rovnat, zkusím roztočit kopyta. Přelítl jsem je, neotáčím se, věřím si!
ááááá povedlo se, nahoře si zahrozit pěstičkou a ztěžka vydýchat … Rozpouštíme se do svých domovů, dolů Třebotovkou do Radotína a Silver Bridge pěšky, jelikož mu hrozí zřícení za dohledu MP. Před Točnou dojet bikera Libora Holuba a nahoře ještě vytočit Camrdu, přeci mě nemůže dát na tom gravelu
Díky všem za společnost, pěkný to bylo, tradice se mají držet, a tohle je jedna z kultovních!