Akce Novoroční Cukrák 2020

Akce Novoroční Cukrák patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2020-01-01.

:: Trasa a profil :: Diskuze :: Foto :: Video :: Segment Cukrak :: Flyby

Historie: 2006 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019

• Kolíkáč – Ten pravý Silvestr!
  
  Prosinec bez rýmečky, na zimáka prach nestačil usednout, a tak v hlavě vykvetla touha zkusit to na Cukrák poslat co to půjde. Na Stravě svítí Kaprův orange KOM 11:45 a tak furiantsky hodím na diskuzi čas 11:44, ať nemám kam couvnout. Nabít jednici, nafouknout gumy a vyladit oblečení, ať mě nic v tom plánovaném šrotu nevadí a nemám berličku. Silvestr si užíváme při rodinné hře s cyklistickou tématikou Pélotone aneb Staň se legendou! Lepší příprava nemůže být! Lehnout hned po půlnoci a překvapivě hned usnout v té válečné vřavě venku. Prostě není žádných výmluv Trenére, že mi nakonec Turista nadělil na kopci minutu a já to zajel za 12:15!
  Venku ani myš, za to Chodovec žije bouchajícími pěstmi odhodlaných zimních wobjížděčů! Oťase ještě necháme jet na samotku přes jeho domov, kde musí vyzvednout cenný náklad, my tradiční trasou vršovickým údolím. Silnice krásně sjízdné, mrazem pěkně vysušené. A tak pod železničním mostem je narváno, jak ve frontě na vánoční dárky. Dnes se budou rozdávat první kilometry roku 2020! Triumfální jízda snad 200 cyklistických nadšenců, kdy jsme osvobodili silnici od uhlíkových strojů. Pokecat s Líbou a Štěbou a při přejezdu Berounky se nacpat do prvních pozic. Luke týmově jde přede mě a dělá mi závětří, aby mu pak ještě bouchly saze a vydal se do úniku pro média ukázat náš dres. Pěkná práce Luke!
  Vyvolalo to pěkné pnutí mezi hlavními favority, jen to zahučelo a začínají se zvedat zadky. Hákuji Kadliniho, co více se mohu přát, než se vézt za tímto borcem, mnohonásobným vítězem novoročního Cukráku. Tak teď jen vydržet, nohy se točí pocitově dobře, ale stejně na takových 20-25 lidí nemám nárok, včetně našeho Turisty ve žlutém! I když?
  Přechod přes hlavní Strakonickou a začínám se ještě vracet do hlavní skupiny. Ale když už jsem znovu její součástí, tak vepředu zase někdo přitopí a já odpadám. Mizí to hodně rychle, čekám, kdo mě přejede, nechávám malou rezervu na hození háčku. Ale už toho moc rychlejšího nejede, ale v dáli vypadl od čela pěkně sladký bonbónek. Dres Dukly, bez helmy, říkám si, to by mohl být Kadlini. Okolo mě už pár borců, co navyšují tempo a před vrcholem je Milan náš! Pak se ovšem zvedne k závěrečnému spurtu a já zase bez nároku nějak odpovědět.
  Jedu se vydýchat do lesa, plácnout si s Mirkem, který to zajel famózně. Kouří se z nás jak parních lokomotiv, ale jsou to opojné chvíle, které vygraduje Oťas se svým kouzelným oranžovým baťůžkem, odkud vytahuje bubliny. Tak toto je pro mě ten pravý Silvestr, Šlapky vše nej!
  
  
• Luke – Šťastný a oranžový nový rok
  
  Teploměr ráno ukazuje dva stupně pod nulou, ale zaostřit na tu stupnici mi chvíli trvá. Nicméně moje největší obava se nepotvrdila, to nejtěžší mám dnes za sebou: vstal jsem. Ze stresu už mám vše připravené od včera, jednice stojí naleštěná hned vedle oblečení. Jen to na sebe nasoukat a vyrazit. Prvních pár metrů do nového roku na rozkoukání a za křižovatkou prvně trochu přišlápnout. Tak tohle člověk na zwiftu nezažije. Letím spícíma Průhonicema, nikde ani živáčka, přeskákat retardéry, na přes kruhák nejkratší cestou protisměrem, teď je to všechno jen moje. Tímhle tempem bych na Chodovci čekal a mrznul, tak zpomaluji a kochám se. Po mostu přes prázdnou D1, dneska jsem mohl klidně do Prahy po dálnici, nic tu nejezdí. Úplně prázdný Opatov, není tu ani jeden autobus, ani nikdo, kdo by na něj čekal. Vidím prázdný Litochlebák (ví někdo, proč se ten kruhový objezd, kde okolo nic není, jmenuje Litochlebské náměstí? ) a napadá mě dát si tu pár koleček, nikde nikdo, no kdy se to zas povede. Najednou koukám, že tu nekroužím sám, naproti jak při olympijské stíhačce vidím Turistu. Dáme pár koleček, než je konečně čas vyrazit na Chodovec. Tam už čeká Basko a za chvíli se sjíždí i zbytek. Začíná svítit sluníčko a já rozmrzám. Do Vršovic cestami jindy kolu zapovězenými, teda ono to asi není zakázaný, ale reálně se třeba Spořilovská směrem na Bohdalec prostě projet nedá, teď je tu jen pro nás. Podél tramvají až k řece a na Smíchov, kde už malý parčík praská ve švech.
  
  Pozdravit se se zbytkem týmu a známými tvářemi a celý balík se pomalu dává do pohybu. Na šířku zabíráme dva pruhy na délku není vidět konec, tak tohle jsem ještě nezažil. Slunce už pěkně svítí a v balíku je pěkně teplíčko. Jede se velmi volně, kolem se to přelévá jak lidi střídají konverzační partnery, já z toho moc dobrý pocit nemám a radši si kontroluju, co kdo předvádí přede mnou. Jak se dostaneme na výpadovku, tak se to trochu srovná, jedeme tak na šířku jízdního pruhu . Přesouvám se na levou stranu balíku, kde se cítím trochu bezpečněji a bude tu volno pro cestu v před... Za chvílí se tempo trochu zvedá a vidím Kolíkáče jak se cpe dopředu. Až teď mi docvakne, že jsme nedomluvili žádnou taktiku a on to chce dneska pojmout prestižně. Založil třetí řadu, kde je první, tak ho jedu trochu schovat, protože já to dnes na nějaký výkon nevidím. Za chvíli vidím dodávku čt s kamerou u pravého kraje, sakra tady v levo nebudeme vidět. Trochu přišlápnu, úplná špic je jen pár metrů, jenže najednou jsem před balíkem a brzdit se mi teda nechce. Lehkost s jakou se Bory rozletěli vpřed je po měsících zimáku a zwiftu neuvěřitelná. Za mnou díra, nezbývá než jet, někdo ještě stojí u silnice a fotí, tak aspoň tam chci před balíkem. Silnice už se zvedla a rychlost padá, ale k fotopointu to udržím za sebou a pak se uklízím zpět do balíku. Ten už je ale roztrhanej a tak hledám vhodnou skupinu. Nakonec skončím u Vlčáka, kterej to na biku rozhodně nefláká. Prohodit pár slov a trochu se vzpamatovat. Koukám jak kousek před námi Profesor jede pěkný tempo a začíná nabalovat další lidi, to by mohlo být rozumný svezení. Trošku přišlápnu a jsem tam, pak pokecat s Prófou, chvíli po boku Michala Starka a my jen nevěřícně koukáme na naše watty a kolik by to asi bylo krát dva... Pak kolem projíždí větší borec, ideální závětří a tak se nechávám vytáhnout až k ceduli P-300m, kde se prý má zvednout zadek. Chci si jen najet na lepší pozici, ale nikdo se nezvedá a tak jen odjíždím z téhle nezávodní grupy.
  
  Nahoře formujeme grupu na přípitek, Oťas vytahuje Bohemku. To jsou chvíle, tak šťastný a oranžový! Je krásně, domů se nechce, ale daleko by se stejně nedojelo, tak to jen točíme na Zbraslav. Točnou v kecacím tempu, Basko chce závodit už od spoda, ale nikdo nereaguje. Podruhé za to bere před vrcholem, to už se aspoň zvednu, ale dělám mu jen stín. Ještě jedna zastávka na foto, Prófa nám ukazuje jak nenandavat spadlý řetěz a my mu za odměnu dáme tisíc rad k ničemu. Nakonec se zdaří a jedeme dál. Z Průhonic si to protáhnu ještě na Kateřinky a zpět, abych ještě trochu pokecal a užil si slunného dne. Dnes to teda vlilo spoustu nové krve do žil, tak ať nám to všem vydrží celý rok!