Celý týden se těším, má být teplo, snad i sucho. V práci ale řádí chřipka, tak se snažím držet všechny babské rady, čaje, zázvor, bylinky, pomeranče, ale v pátek večer už se necítím nejlíp. Zprávy z oranžového tábora taky nejsou pozitivní, nemoci řádí i v našich řadách. V sobotu ráno ale překvapivě dobrý pocit, zacpaný nos se zahřeje a povolí. Ve Mstěticích nakonec 6 statečných a už se jede, táhne hlavně Ryba, který nasazuje rychlost, že ho máme občas problém uřídit.
Trasa je ale z minula dobře projetá, a tak nebloudíme a míjíme jednu vesnici za druhou. Občas foukne z boku, ale jede se mi dobře. Když se cesta stáčí na Chlumec a Bydžov, vítr se začne opírat rovnou do zad. Tempo tudíž narůstá a vidina pumpy a vítr v zádech nás žene rychlostí přes 40 km/h vpřed. Jednou předjíždíme traktor s dřívím, pak nás nemůže předjet Avie do kopce. Návštěva pumpy je rychlá, že se málem zapomeneme
vyfotit .
Chlácholíme se, že nefouká tolik, kolik mělo dle předpovědi, ale vlajky za rohem hned po rozjetí říkají něco jiného. Po výjezdu z Bydžova je jasné, že tohle bude bolet. Snažím se hledat místo kde nefouká, ale přijde mi, že ať jedu, kde jedu je to marný, držet se skupiny hrozně bolí.
Pak mám trošku mlhu, vím, že se párkrát kvůli mě zpomalilo, najednou mě hrozně rozbolela hlava a já už se pomalu smiřuji s tím, že tohle neuvisím.
Snažím se jet pořád stejně ale pořád zpomaluji, kdepak tady by pomohlo asi jen tažné lano. Díky všem co se pokoušeli mě zachránit, ale dnes na to nebylo.
Sám zkouším chvíli točit, ale chce to pauzu, najíst, napít, zorientovat se. První příhodné místo k zastavení byl
hřbitov Podmokách - jak příhodné. Zhodnocení situace, na vlak to bude kousek, ale jak sem se zastavil, teprve mi došlo jak je pěkně, vymetené nebe, parádní rozhled, přede mnou zasněžená Praha, napravo Kozákovský hřbet, ale tady už je jaro, louky se zelenají, ptáci zpívají. Vyrážím, pomalu, kochám se, hlava už tolik nebolí. Vlastně se mi je skvěle, teda v rámci možností. Tudy jsme jeli z Městce Králové, ale teď je mnohem víc času koukat kolem. Ne dneska je parádně a já si to zkazit nenechám, žádnej vlak nebude, pěkně pojedu, těším se na to celý týden. Hlava bolí míň a já si jí perfektně vyčistím. Tudy jsem jel v létě svých prvních 100 mil, 160 kilometrů a já si myslel, jak sem drsnej, haha, tady dneska budou padat dvoustovky. Myslím na všechny chudáky nemocný co dneska nemohli s námi, myslím na těch 5 bláznů kdesi přede mnou, jak asi bojují s větrem. Já prohrál, ale už jsem s tím smířený. Za Poděbrady už fučí pořádně a tak už jen počítám kilometry a jak dlouho to asi jen pojedu. Trénink vytrvalosti nemůže škodit.
No co, dny se prodlužují, času je dost, hlavně že jaro se blíží. Nakonec jsem sice mrtvej, ale užil jsem si to. Díky všem! Jo a jestli mi Floyd Landis vezme telefon, abych zjistil co si vzít abych byl zítra zase fresh, tak chci nášup.