Vítání Martina je u mě jedna z akcí, na které jsem zatím žádný ročník nechyběl a tu šňůru prostě nechci přetrhnout. A letos jsem byl nějak obzvláště natěšen, jel bych to i na samotku ve vánici, abych ze Srbska, jak ze severního pólu poslal všem do světa foto od rozpáleného krbu. Páteční sauna do mě naabsorbovala takové teplo, že jsem ráno málem jel krátký krátký. Ale naštěstí foto zasněžené Šumavy mě vrátilo do reality a vyladil jsem hadříky ke své spokojenosti. Zimák je jistota a léty ověřená pravda, že je potřeba ho mít připraveného nejméně od září a nejlépe po celý rok. Blatníky a zástěrky jsou vynález, který patří do skupiny a dělá ze silniční cyklistiky příjemnou záležitost i v nevlídném počasí.
Zimní oranžové stálice nezchluzdily a okupují Chodovec, kde si měříme délku zástěrek. Vyhrál asi předpisový Oťas, pak HonzaB se svojí zástěrkou kaprovkou, pak já a za mnou Luke, který to ještě musí trochu doladit. Totálně propadl Basko se svým blatníkem pro svůj zadek, který ale slíbil, že už to v týdnu bude mít také předpisové, hold dnes pojede na konci grupy. Valíme pod Barranďák, cestou pozná Luke tvrdost branického asfaltu, hold ty nafto-olejové skvrny v zatáčce jsou jako led. Dreamer mě hlásil přes WA, že asi dorazí, tak ještě chvilku počkat, než přijede naše maratonská hvězda. Blatníky nechal doma, za to návleků si vzal až moc, a ještě si je na sebe navěšuje.
Před Radotínem nás poctí svojí přítomností excelentní vrchař Pepa Vejvoda, který si také chrochtá v tomto počasí na karbonovém zimáku. Vzpomínám, když ho měl jako jednici a přijížděl na závody v omláceném žigulíkovi v hodnotě cca 10 000,- a na střeše si vezl karbonového Looka na Zippech v hodnotě 100 000,- a všechny si pak povodil v kopci. Před stoupáním na Kopaninu se proti nám zjevuje další oranžový zimní nezmar – Vlčák na biku.
Počasí je stále v normě, žádný vytrvalý déšť se nekoná, silnice mokrá a z nebe občas pár kapek. Ořech, Kuchař, Vysoký Újezd a padáme okolo lomu dolů, tady je silnice nádherně hnědá a inkasujeme tak krásnou patinu na naše stroje. Kolem letiště v Bubovicích a přes Ameriku, kde to vypadá na další nový lom padáme k Berounce do Hlásné Třebáně. Pepa Vejvoda to již otočil domů a přišel tak o rumy v Srbsku, které jsme do něj chtěly nalít před podpisem orange karty člena
.
HonzaB, který je v závodním rauši ze Zwiftu nějak zapomněl, že na začátku prémií se má počkat a společně odstartovat. Takže když se sesuneme do Hlásné, tak už vidíme v dáli jen mizející blikačky tria HonzaB, Dreamer a Vlčák. Ještě se to snažím vyhecovat ke kolotoči s nadějí, že kluci přes Karlštejn trochu svěsí, ale je to marné, uvidíme je až v Srbsku. Točí se zástěrky, tedy já s Lukem a s Oťasem, Basko bez blatníku si v poklidu jede v háčku. Před cedulí zvednu zadek a vyprovokuji kluky, kteří mě bez problému skočí.
Vyzdobená hospoda v Srbsku se na nás jen směje, s radostí usedáme ke společnému stolu s krbem, který příjemně hřeje do zad. Hitem se stávají sladké knedle s mákem, které by měly pomoci na vrchařské prémii
Tohle jsou parádní chvíle, všichni jsou rozjetí jak buldozer, tohle umí jen listopadová cyklistika do Srbska! Sedělo by se sedělo, ale kamenolom Branžovy nečeká! Ještě před tím roztočit nohy romantickým údolím Sv. Jána, zavzpomínat na běžecký match, který se tady koná a pak již rozepnout bundičku a jde se na to. Chuť je, uvidím, co nohy, nesmím zaváhat hned dole a tak si vlezu na špic a jedu si svoje tempo, neotáčím se.
Točím, točím, a až v nejprudší části je tu Dreamer, ještě ho chvíli háknout a nechat se vystřelit výše před ostatní. Konečně se otáčím a zdá se, že bych měl 2. místo uhájit. Po Výrovce, kterou jsme dali před pár týdny, je to sice slabý odvar, ale i tak na zimákovi to zabolí. Nahoře se navzájem povzbudit a poplácat se po zádech, že jsme to dali, zapnout se do všech vrstev a netradičně přes Roblín zase zpátky k Berounce. Ten sjezd do Černošic je krásně šlapavý, tudy to možná bude příště i lepší než přes Třebovku, kterou letos opravují.
Točnou už na kecačku s Lukem a Oťasem a pomalu se začít těšit na ten pocit, který přijde, když doma sundáte všechny ty hadry, vylezete z horké vany a dáte si dvojku Svatomartinského! Tak na všechny Šlapky!