Je tu další víkend a s ním další závod, kterým je Maraton Česká Lípa. Další hromaďák s pěknou trasou (až na pár úseků rozbitých silnic), takže jsem se opět těšil. Navíc jsem do včerejšího závodu šel s uplně jinými pocity. S uplně jinak nastavenou hlavou a odpočatýma nohama. Z minulé soboty jsem měl strach, co to se mnou provede, nohy bolely ještě z Doks a o závodě jsem se trápil, naštěstí pro mě s dobrým koncem. Na Českou Lípu jsem si ale věřil a čekal jsem, že to pojede podstatně líp než na Dubech.
Předpověd počasí hlásá, že bude krásně a vypadá to, že se u té zábavy i opálíme. Už ráno je teplo a svítí sluníčko, dneska to bude stát za to! Po příjezdu na místo prezentace se zdravíme se všema známýma. Přijíždí i Pistachio s bráchou Vlčákem. Paráda, nebudu na bitevním poli jediná šlapka. Poslední předzávodní přípravy a jde se na rozpravu závodu. Lehce po 12h odjíždíme na místo startu do Dolní Libchavy. Dnes tu je podstatně míň lidí než minulý rok, ale čekal jsem to po včerejší Lesné a dnešních souběžně se jedoucích Mcel. Konkurence je tu ale stále pěkná. S Vlčákem, Pistachiem a Lukášem si popřeju hodně štěstí a jde se na to. Prvních pár kiláčků je po rovince a moc se nejede na rozdíl od minulého roku, kdy to tu rozjížděl MCHammer pomalu padesátkou v lajně. Všechno je to po kupě a různě se to přesýpá. Před Jezvé se vedle mě objeví Lukáš, tak mu říkám, že by jsme si měli najet dopředu. Za chvilku se bude točit levá a začne první kopec. Lukáš to odkývá a hned poslušně vyjíždí mezi první a já se za ním vyvážím. Na Modrý Vrch (prémii) je to kus cesty a není to tak prudké, takže se zatím nic neděje. Tady je vždy klid, spíš jen na roztočení nohou. Po nějaké chvilce ale čumím jak puk. Na špici si vyjíždí malý klučina – tak 13 let. Začíná zrychlovat a táhne celý balík. Prý je to jeden z nej. ne-li vůbec ten nejlepší kadet z republiky. Chápu proč, jede vážně hezky. Další velkou část úvodního stoupání tahá David Fanderlik (kamarád a syn šefose), což od něj moc nechápu. Je to junior v kat. do 18 let a místo toho, aby šetřil v háku, tak se zbytečně větrá – zkušenosti příjdou časem. Prý chtěl na prémii něco vymyslet, bohužel z prvního místa, když táhnete skoro celej kopec se moc často nevyhrává… Celou dobu co se blížíme k vrcholu zvažuju, jestli o prémii budu bojovat nebo ne. Moc sprinterů a rychlých lidí tu nevidim. Navíc když Ruda Reichelt a Jirka Šorm se o sebe opřou a zajíždí do škarpy. Nakonec to vypouštím, abych pošetřil na následující kopec za Kravařema, kde minulý rok odjelo 8 lidí a já byl asi ten první, co to neudržel. Ve sjezdu se to po prémii všechno sjíždí. Na rovince před Kravařema si MCHammer vyjíždí dopředu. Vím co nás čeká, tak na nic nečekám a vyvážím se za ním. Je to právě on, kdo hned na začátku stoupání přikládá pod kotel. Tepy letí nahoru, ale zatím to jde. Jsem na 4. pozici – tahá MC, za ním Tomáš Malík a někdo v šedém dresu. Kousek pod horizontem už jsem slušně ufuněnej a jsem rád, že už budeme nahoře, otáčím se a zjišťuju, že za mnou už je jen Lukáš z Kolokrámu jinak nikdo… Po kopci se na špici asi 2x vystrídá jen MC a Tomáš – já se musel trošku vydejchat a nebyl jsem ve stavu, kdy bych mohl jet špice těžce přes 40km/h. Lukáš se taky jen veze za mnou. Po chvilce se ale zapojujeme do kolotoče a valíme dál v 5ti kusech. Teď nás čeká ‚odpočinková‘ část více méně jen z kopce. V Tuháni se točí pravá 90 a následuje krátký brdek. Pod vrcholem se otáčím a pod brdkem vidím skupinu. Naše pětka na nic nečeká a pořád se pravidelně točíme. Za Sukoradama nás ale dojíždí trojka ve složení Ruda Reichelt a Jirka Šorm, který si to dojeli po pádu a poslední je tam s nima Jirka Šlégl z Lawi Grandfondo. V Robči nás čeká krátkej, ale celkem prudkej brdek s výjezdem mezi polema na větru – tady byla dneska asi moje jediná slabší chvilka, kdy jsem se procedil a jel to z konce skupiny. Bolelo to, ale jsem tu. Hned jak to jde tak geluju a pro sichr cucám i magnézku i když jsou křeče v nedohlednu. Za Rašovicema je dělení tras – 60 a 80km. Všichni točíme pravou a posledních 20km si ještě jednou zopákneme. Do Tuháně se kodrcáme ze sjezdu po děravym a zároveň lepenym asfaltu, naštěstí bez defektu. Opět prává a krátký brdek z Tuháně jedu z čela okolo 30km/h. Jede se mi fakt krásně. Je tu Robeč a stojka, jedeme pomaleji než v prvním průjezdu, navíc jsem nagelovanej a nohy fungujou jak mají, takže si to hlídám v pohodě ze 3. pozice. V tuhle chvíli vim, že se s čelem svezu minimálně dalších cca 12km, kde nebude nic, kde by někdo odpadl. Za námi je ale vidět další trojice, takže se rozjíždí kolotoč. Během chvilky jsme v Kravařích, kde nás bude čekat slušný stoupák. Pod kopcem ale nikdo nejede. MCHammer si dělá prdel se slovy: ‚tak co kluci kam jedete??‘ Protože to momentálně fakt vypadá, jak nedělní výlet s rodinkou. Po chvilce ještě dodává, ať se přihlásí ten, koho už bolí nohy…
Vtipálek jeden. Začínáme stoupat a sám to slušně rozjíždí. Začíná se to natahovat. Vepředu 4 kusy, pak lehká díra pro Lukáše a já za ním. Řikám si, že takhle to ale odjed nemůžu nechat, pak už je to jen dolu a cílový kopec… Takže se ždímnu, abych to dolepil a pak už to jen udržet v háku až nahoru. Nahoře se otáčím a vidím Lukáše viset na chvostu… K*rva, udržel to, zas to mezi náma bude boj až do konce…
Opět geluju, sichruju to druhou magnézkou a zase se roztáčí pekelnej kolotoč. Letí se neskutečně – Heřmanice, Valteřice a během chvilky jsme na hlavní vedoucí na Lípu, která nás přivede pod cílový kopec. Přichází chvilka nepozornosti a vepředu je trojka co se od nás odlepila – Jirka Šorm, Tomáš Malík a Ruda Reichelt. Točíme se za nima, ale nepřibližujeme se. Pořád to je na cca 100-150m. Přijíždíme pod kopec a odjíždí mi další trojice – MC Hammer, Jirka Šlégl a šedivej dres. Celej závod jsem jel podstatně víc a líp než co tu předvádím teď… Nohy by asi i jely ale s vidinou posledního kopce (že už mě nebude čekat žádná samotka) už to vypouštím spíš hlavou což mi zastavuje i nohy. Zůstáváme s Lukášem teda ve dvojici. Naivně se ho ptám, jestli mi to místo a pár bodů navíc do poháru nechce nechat. Pfff, co jsem čekal, jasně, že mě chce zaříznout. Pokračujeme teda dál s tím, že se pravidelně střídáme. Na tomhle kopci už jsem pár závodů z českolipskýho poháru dojížděl, takže kopec dobře znám, to Lukáš ne. Vím, že už se blížíme k cíli, na kterej do posledních 200m není vidět… Připravuju se na to a zvedám se jako první. Kontroluju, kde Lukáš jede, vedle sebe ho nevidím, takže v domění, že jsem ho urval to nejedu uplně na hraně. Ve chvilce se ale vedle mě vyřítí a já mám co dělat abych ho zařízl. Na pásce jsem si zase hezky zařval a byl tam tak o 10cm dřív než Lukáš (fotofiniš), který mi pak řikal, že tam v tom mym nástupu zrovna házel velkou a chvilku trvalo než to roztočil… Proto jsem ho v první moment neviděl a nakonec s ním měl honičky…
Krásnej souboj o bednu, takže nakonec beru 7. místo celkově a 3. v kategorii.
Mělo to vážně grády a jako již tradičně díky všem co přijeli a fandili. Bětce za fotky a ségře s tátou za video z motorky, které je momentálně ve vývoji!