Akce O kolo Úštěku 2020

Akce O kolo Úštěku patří do kategorie UAC. Datum: 2020-08-23.

Nejdelší varianta má délku 94 km.

:: Propozice :: Diskuze :: Mapa :: Celkové výsledky :: Foto :: Flyby

• Kolíkáč – Zase mě to bavilo!
  
  Pondělní odpoledne, čokoláda nakousnutá a k tomu ve vzduchu vůně kávy. Vzpomínky na nedělní bitvu ve Středohoří stále v hlavě. Teď to jen vychrstnout ze sebe přes klávesnici. Po Posázaví nechuť, nejraději to zabalit a těšit se na zimní objíždění. Kapr ale chce, abych mu jel Lovečkovice špic. To je lákavé, a tak přes mírné peripetie nakonec stojím dlouhou frontu na prezenci. Na břehu jezera Chmelař, kde jsem před pár lety honil holky na táborovém koupání. Kudla, ono je to už více jak 40 let …
  Studenou nohou na startu a po úzkém výjezdu se prodrat dopředu pod první stoupání. Kapr, Luke, Pistachio nadohled, do zadku mě štípe Vlčák. Takhle to máme rádi, díky nezlomní orange boys! Odbočujeme z hlavní na úzkou silničku, kde se sklon stále přitvrzuje. Chci zařvat na všechny shoďte si na malou, ať to v kopci nejde k zemi kvůli spadlým řetězům. Ale nějak se mi nedostává kyslíku. Jdu přes Pistachia, když tu vidím, jak stojí Kapr ve škarpě a nahazuje řetěz…
  Na horizontu ještě zahlédnout Lukeho záda a pak se se ponořit do vlastních myšlenek, co teď? S Kaprem a s Lukem jsme chtěli jet spolu a sladit svoje kopyta na Beskyda. Tak se jen nechám odvát skupinkou, bez výrazné snahy posunu dopředu. Doráží nás zezadu větší grupa a věřím v bráchu. Ale když jsem na konci, tak jen s Pistachiem konstatujeme asi větší problém u Kapra. Co teď?
  Láme se to ve mně, když zahlédnu ve skupině před námi orange záda Luka. Sjeli jsme si je a s Lukem měníme strategii, že to zkusíme sami, kdo ví, co je s Kaprem … škoda, že nemáme vysílačky Okoukávám skupinu a začínám poznávat nějaké lidi z minulé neděle. A především duo Dexteru Vencu Cafourka a Tomáše Pacovského. Tak ty bych chtěl dát a oplatit jim Posázaví. Podaří se to?
  Skupina velká, počítám kolem 20 lidí a před námi ještě nějací jednotlivci. Tak k nim zkusíme přeskákat anebo to pospojovat. Angažuji se na špici a povzbuzuji Luka. Ten se snaží se o mě starat, i když nějaký jeho nástup přes horizont jen marně lapám po háku. Trasa je to parádní, úzké silničky, stále nahoru dolů, není tu moc míst se v klidu napít či najíst. Závěrečný kopec prvního okruhu přes Lovečkovice a ukazatel Verneřice 3 km, jo tady to známe v opačném směru, když jezdíme v zimě Rytířov. A tady si plánuji v druhém okruhu, že musíme za to rafnout a odjet svým soupeřům.
  A potvrzení mého plánu přichází po chvíli, když po rychlém sjezdu jsme v Úštěku a po štěrkové cestě mezi zahrádkami najíždíme na cílovou rovinku. Taky tady určitě nechci dojet ve 20 lidech a přetlačovat se do spurta. Sděluji to i Lukovi, chci být aktivní, dnes se mi chce zase po dlouhé době závodit. Tak dopít bidon, jsme v půlce v čase 1:27, průměrem 33. Najíždíme do druhé fáze
  Stále jsme docela velká skupina, kopce se snažím jet ze špice a moc se neotáčet, chtělo by to cestou už někoho vytrousit. Škoda jen, že jsme neuhlídali odskočení dvou Starkovců, které jsme pak už jen marně naháněli do cíle. Měli jsme jet s nimi, protože jak se pak ukázalo, nohy dnes na to byly. Tak teď jen čekat na vhodný překvapivý moment, který nakonec přišel. Tomáš Pacovský mi zrovna říká, jak se mu dnes jede blbě a poté se nenápadně sune kupředu. Skáču mu hned do háku a po chvíli se otočit a díru na skupinu tam máme. Tak teď to roztočit a zmizet jim z dohledu. Parádní chvíle, jak kdybychom jeli o vítězství, a přitom jedeme o X. místo! Ještě si nás dolítne Venca Cafourek a po chvíli i Luke, tak to je skvělé! Teď už začínám věřit, že se to povede, necháme za sebou grupu a popereme se mezi sebou o vítězství.
  Jsou tu Lovečkovice, je tu s námi ještě Mirek Živný, který jede pořádný vrchařský řemeslo. A Venca jde po něm a já chci s Vencou. Safra, bolí to fest, rozepnout dres a nechat se ovívat chladivým vánkem. Jo půjde to! Nohy jedou, Mirek je náš a loučí se s námi. Otáčím se, a i Luke má díru. Řvu na něj povzbudivé hlášky, které on opětuje. Venca znovu topí a naskakuje mi mezera. Ale po zmírnění sklonu tam rvu velkou a dolétnu si ho. To jsou chvíle, které stojí za to! Je mi jedno, že mám o 5 kilo navíc, že mám v hlavě životní nepořádek, tohle znovu nabíjí. A chci to dokončit až do cíle, nechat Dextráky za sebou!
  Sjeli jsme si dalšího borce a valíme do sjezdu. Tam borec v příkopu v péči záchranářů, tak teď se soustředit a neudělat nějakou fatální chybu. Štěrkový úsek zdolán a dlouhá cílová rovinka před námi. Venca nastupuje! Podle všech mých letošních předpokladů asi svěsím nohy a jen se dokloužu do cíle. Ale ne! Zvedám zadek a skáču mu do háku. Síly jsou, přelezu Vencu a na pásce ještě možná skočím jednoho příchozího, to bude asi na cílovou kameru . Safra to se to dnes povedlo, díky hromadná silniční cyklistiko! Zase mě to bavilo!
  
  
• Luke – Vrchařina ve Středohoří
  
  Půjdu trochu proti tradici a nebudu pořadatele jen chválit. Začalo ještě dávno před startem - tedy nefunkčním registračním systémem. Co si vybavuji, tak v seznamu registrovaných v tu dobu určitě nebylo 200 jmen, přesto se někteří dozvídají od pořadatele, že je kapacita vyčerpána. Ale přes mail/telefon nás ještě registruje. Pak ale najednou info o tom, že je registrační systém rozbitý - tak jak to teda bylo?
  Zaplatil jsem tedy předem a v neděli před 9 si vystál dlouho frontu, abych u milých slečen zjistil, že mě v seznamu nemají. Evidentně nejsem první, tak jsou s tím v pohodě a stačí jim říct, že už mám zaplaceno. Dopíšou si mě a hotovo, žádný čip a číslo mám UAC... zbytečná fronta. Čtvrt hodiny do startu, takže rozjetí nebude. Beru to sportovně a snažíme se zabrat aspoň nějaké místo na úzké cestě podél rybníka, kde má za chvíli startovat kdoví kolik stovek lidí. Vtipný je, že se asi 5 minut před startem holky dozvídají, že mají start zvlášť a jedou jen jedno kolo, takže opouští poctivě vybojované startovní pozice. V propozicích o tom ani slovo, jak se to bude bodovat do UAC, to jsem sám zvědav, ale v tu chvíli řeším, že jsme s Kolíkáčem strašně vzadu. Na webu navíc psali, že se pojede na "uzavřeném okruhu", ale před startem podepisujeme a je nám opakováno, že se jede za provozu... Nicméně křižovatky byli pohlídány na jedničku, co se týče aut. Na poslední chvíli taky hlásí, že ostrý start bude za autem na normální silnici, tak aspoň že tak.
  Start ze zadních pozic docela jde, po nájezdu na hlavní ale nezvyklí počet lidí dělá díry na rovině. Naštěstí chytám poměrně solidní odtah do balíku, takže to nakonec extra problém nebyl. Horší je úzká silnice před a v prvním stoupání, které končí v Srdově 10% stojkou, když už se konečně promotám blízko ke Kaprovi, akorát vidím jak shazuje řetěz. Sakra, taktika se rozpadá, balík mizí. Konečně přede mnou trochu místa, tak zkouším zahákovat koncový světla balíku, ale je to spíš první odpadlá skupina. Nevím proč, ale chci do balíku a přemýšlet o Kaprovi a taktice chci až potom v klidu, v závětří. To aktuální skupinka vůbec nesplňuje, protože se řítíme za balíkem, brdek 45 km/h a na špici víc jak 15s nevydržím. Balík je na dosah, ale naděje končí na obří křižovatce s lípou v Trnobranech. Regulovčíci stojí stranou, místo aby stáli na té hlavní kam se jet nemá a ukázali teda kam... Přede mnou lidi stihnou odbočit za lípou (mělo se odbočit už před), já už jsem ale na štěrku, kde se dá sotva brzdit. Skupina mizí a za chvíli už jsou v balíku. Vracím se kolem paní, která stojí za křižovatkou (a za tou lípou) a ukazuje kam se má jet. No díky, v 50 km/h fakt oříšek, což potvrzuje flyby. kde to vypadá, že půlka lidí to projela špatně... Navíc na dalších křižovatkách sice už šipky vidím, ale jsou spíš v křižovatce než před, takže té rychlosti by to bylo stejně neřešitelný.
  Další skupina akorát prolétá tou padesátkou kolem, takže slušná poprava abych chytl hák a než se vzpamatuji, tak borec přede mnou dělá díru na rovině. Paráda, takže ve dvou. Naštěstí přichází kopec, dojíždíme pár dalších vyvrhelů a nás si docvakne Kolíkáč, který hlásí, že Kapr pořád není a že bude jiná taktika. Jaká už nedořekne, ale jsem v náladě, že mi to je jedno. Skupina je to docela velká, ale moc nejede, spíš každý v kopci zkouší, co si tak může dovolit. Po rovině občas někdo jede, ale roztočit kolotoč se nám nedaří a když už chvíli s Kolíkáčem jedem, zjistíme, že jedem sami, což zase před 25 členou skupinou moc nadějí nedává. Konečně se dozvídám i tu taktiku, prý skočit o skupinu vpřed. To se sice moc neslučuje s mým plánem první kolo co nejvíc pošetřit, ale co už, je to prý závod, tak budeme závodit. Na nejdelší kopec do Lovečkovic najíždíme trochu roztrhaný, ale v půlce už jsem s Kolíkáčem na čele. Skupina, co jsme chtěli dojet se rozpadla, ale většinu jsme myslím požrali. Navíc jsem měl pocit, že to bylo docela v klidu a plánoval tu frontální útok ve druhém kole. Sjezd do Úštěku pak byl vyloženě za odměnu, jen trochu překvapilo zkrácení trasy (mapa na webu vedla jinudy a závod měl dle propozic mít 108 km) a její vedení po rozsekaný šotolině kolem rybníka. Tam se bohužel naše skupina zase pospojovala, a tak snad 30 lidí mířilo do posledního kola. Na čelo vlezli borci, co sice dávají jen 3-4W/kg, ale těch kilo mají fakt hodně, tak se docela letělo. Skončilo to ale na stojce v Srdově. Pak už se nejede, Kolíkáč to zkouší několikrát roztočit, pak zase chvíli jedeme sami, ale to jediný se skupinou trochu pohne, takže jsme sjeti.
  Blíží se poslední kopec a já už nechci šlápnout než za to vezmem. Ale Kolíkáč háže háček za Tomášem Pacovským a pomalu odjíždí ještě s jedním. Plán je zahrát si na Hirta a v prudký části Lovečkovic si tam doskočit. Protože závodit ve skupině v tom gravel úseku před cílem nechci. Dalšího borce, co to zkouší za nimi, ale už hákuju. Možná to bylo předčasný, ale co už. Před kopcem jsem zas u Kolíkáče, ale trochu zatavenej a v těch prudších pasážích se žádnej Hirt nekoná, naopak ztrácím. Skupina pořád za mnou a neblíží se, jen někdo ještě odjel. Snažím se držet nějaké tempo, ale kde jsou ty watty z minulého průjezdu, kdy jsem ještě cítil rezervu. Hlava ale chce jet a chce jet s Kolíkáčem. Nahoře mě dojíždí Ondra Mašek s borcem v modrém dresu. Bez nároku vůbec projet špic jen hákuju střídavě jejich zadní kola. Ten vrchol je taková spíš houpavá pasáž a dolítne nás ještě jeden těžkotonážník. Tady už dost trpím, ale vidina sjezdu mě drží. Konečně. Pak ještě musíme skoro zastavit a projet kolem sanitky a kluka ve škarpě. Koukám spíš, aby mě tam nikdo nevběhl, takže detaily nevím a nevnímám, asi naštěstí. Těžkotonážník moc nepřibrzdil a mizí, lehám na to a za chvíli ho míjím, dole ve vsi zbytečně přibrzdím abych bezpečně minul dalšího jezdce a už to nechci řešit. Ale za vsí na rovině je zas Kolíkáč na dohled. Přišlápnu a blížím se, v háku si vezu Ondru Maška, který chce taky jet, takže se párkrát otočíme a už je to jen cca 10s, ale šotolina nám vystavuje stopku, tady už nemá cenu blbnout a v klidu tedy mířím do cíle...
  Nakonec výkon podobný jak na Posázaví, zase jsem nepošetřil dost na poslední kopec, ale do té doby jsem jel docela aktivně. Čísla to potvrzují a jsou v podstatě shodná s Posázavím. Co se závodu týká, tak potenciál je velký, trasa opravdu hezká, jen ty značky dělat před křižovatky. Zabezpečení křižovatek vzorné. Organizace na startu se nepovedla vůbec, ale doufejme, že šlo o porodní bolesti, které se prostě přihodí. Co mě ale zvlášť mrzí, že když se řekne 108 km a zveřejní se trasa, že se pak jede 94 km a na trasu se člověk nemůže spolehnout. A navíc oproti mapě přibyl ten gravel úsek s dírami, který byl opravdu ošklivý. Pokud to byla nějaká nouzovka, tak ok, ale cíl bych dal před něj. Pokud to byl záměr o zpestření, tak takhle tedy prosím ne.