Akce Lukov 2021

Akce Lukov patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2021-02-20.

:: Mapa a profil :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2017

• Čespa – tři skupenství vody....
  
  ....teplotní graf po delší době se pomalu proměnuje z modré na červenou barvu, je tedy zapotřebí přerušit zimní cyklistický spánek a začít se sebou něco dělat. Zvyšuji denní počítadlo návštěv na šlapkovských web stránkách a kliknutím potvrzuji svou účast u akce. Od listopadu mám vyjetou kolej jen do/z práce a tak při představě 100km a víc v sedle se mi rossí čelo a naskakují jiskřičky před očima. Je tu možnost se vrátit pod deku a otočit se čelem ke zdi, ale chci to? Nechci, do toho se rýsuje pořízení bazarového kola, které dostávám k testování a tak ve svém nejoblíženějším dresíku otevírám ráno bílé vchodové dveře, jen žádná změna se nekoná, je sice cítit ten teplotní rozdíl 24stupnů (doma topim na 22), jen pohled ven je stejny, jak na ty vchodové bílé dveře. Blikačku vyprovokuji k jasnějšímu svitu a už ukraju první kilometry k místu srazu. Cesta letí, kolo se mi líbí čím dál víc a tak dorážím s 20minutovým fórem, kroužím, čůrám a do toho to slyším slavnostní hlášku z poza mlhy "chčijem"...jsou tu, jaká radost vidět staronové tváře po několikaměsíční odluce.....zastrčit nářadí a šup do práce, do té práce, která se jen tak neomrzí, valíme, mlha se pomalu rozpouští, silnice suché, sem tam potok z přilehlých polí a modrá křivka teploměru za podpory sluníčka se přehoupla do plusových čísel. Nemám blatníky, což beru jako malus a s ohleduplností k ostatním hlídám poslední pozici. S nadmořskými metry se ovšem mění i skupenství vody z páry a vody na led a sníh, který místní silničku vedoucí na Lukov maskuje s okolním světem, jen vyjeté koleje od aut určují šířku jízdního pruhu, je to konec, pojedem dál? Někdo to už otočil, jinej vyčkává a Kapr hlásí " je to jen o hlavě,pokračujem" a bylo rozhodnuto. Za chvilku opouštíme dobitej kopec a směřujeme zpět kolem modré benzínky, kde se připojují odpadlíci a valíme domů se zastávkou, kdy nám Kolíkáč nutně potřebuje předstvat , co vše vozí v brašničce, kolik se tam vejde děravých duší a pláštů.......kolo vydrželo, kupuji a Vám Všem veliké déky. čespa
  
  
• Kolíkáč – Až do morku kostí!
  
  Nedělní ráno, vyprané a usušené hadry pověsit na ramínko, aby zase čekaly připravené na další díl wobjížděcího seriálu 2021. Láskyplně smývat smetáčkem a vodou sopečný prach ze zimáka. V hlavě euforická vlna, jak se to zase v včera povedlo. Lukov. Zapadlá vesnička v té krajině plné výronů. Krušnoton ji pro nás objevil a před pár lety nás tam dotáhl v sedlech kol místní znalec Malina přímo z Prahy. Letos nejel. Škoda, mrzelo to, určitě by sepsal zase moc a moc čtivý report. Protože v sobotu to byla cyklistika až na dřeň. V okolí Lukova, plném sněhu ještě hlouběji, možná až do morku kostí, které naštěstí zůstaly celé.
  Tradiční srazy, tradiční tváře, jen Luke netradičně kousek autem. Ranní slunce svítilo do Kbel, aby se pak schovalo za mlžnou clonu. Až z toho rostly rampouchy na řídítkách. Tak tohle Aleně Z. nevyšlo, těch slibovaných 10 stupňů a více jsem po celý den nezaznamenal. Ale náladě to neubralo, ta skupinou rezonovala a odháněla chmurné myšlenky. Pirát s Profesorem na špici, tak konečně se taky zjevily na živo. Kralupy začaly dávat naději, že slunce se prodere i nad Českým středohořím. Veltrusy posílily naše řady o Vlčáky a Pantátu, a naopak oslabily o duo PP, kteří museli jít zadávat NBA.
  Skupina jede jako dobře namazaný stroj, je cítit vzrušení z přicházejících kopců. Třebenice, přejet hlavní silnici, dát pauzu na močení, svačinu, sundání si rukavic a rozepnutí bund. Čeká nás 15 kilometrů nahoru a 500 metrů vzhůru. Silnice plné písku a vody. Hákuji Rybu, který to rozstřeluje na své jednici bez blatníků. Camrda vedle mě, tohle má grády. Medvědice a cedule, že se silnice v zimě neudržuje. Vyjeté koleje jsou toho důkazem. Budeme se muset sklonit před přírodou a pokorně se vrátit do nižších poloh.
  Ale je tu Kapr. Je jako dítě, kterému sebrali hračku, dupe vzteky a chce tu ceduli Lukov prostě dnes vidět. A těch dětí je rázem více. Nejednou není problém jet v úzké asfaltové koleji plné vody vzhůru. Připadám si jako na válcích, které se ale hodně zúžily. Výborný trénink stability. Naštěstí ten sníh okolo je rozbředlý a pád bude jako do peřiny, utěšuji se. Hlavně, ať jedeme stále do kopce, sjezd v koleji nedám…. Ale dáš! Co jiného ti taky zbývá, vždyť ta cedule Lukov je už tak blízko!
  Je to tady. Foto s cedulí. Úžasný výhled a atmosféra. Tady se podává hodně kvalitní fet! Nechce se odsud, ale pumpa volá. Ale ještě nás čeká další sněhové dobrodružství. Ale všechno je o tréninku a o hlavě. Najednou to až tak nevadí, chvílemi si šlápnout do sněhu a zase se odrazit směrem dopředu. Zasloužený sjezd na hlavní silnici už je přijatelný, jen písek mezi zuby skřípe. A bohužel Trungy se nám ztrácí na jedné z odboček. Jak je důležité si nahrát trasu a držet se jí…
  Pumpa hostí tuhle společnost bláznů. Čeká nás ještě kilo, v protivětru, ale zdá se, že nikomu to nevadí. Hecujeme to, že to dáme za 3 hoďky, ale plány nám kříží defekt. A můj! Je to ostudné, plášť prošoupaný, duše špatně záplatované. Čespa v roli mechanika, bombičky jen syčí. Nakonec Camrda zaplňuje mým cyklo odpadem první popelnici až po okraj. Ale ještě to není všechno, Čespa vytahuje ostrý kamínek ze svého předního polovypuštěného pláště. A já raději beru zavděk Lukovou novou duší. Ale sluníčko svítí, v pozadí sopky, tahle scenérie nám nemůže vzít radost. Konečně zase frčíme.
  Pantáta si užívá síly skupiny, a když přijde brdek, tak síly zadního přítlaku. Takhle to má fungovat, navzájem si pomáhat, vždyť chceme udržet grupo compacto! Trochu se děsím, že to dáme celé jen na jednu pumpu, ale nakonec to vyjde, poslední hlty z termosky na Čerňáku mně dodají palivo na dokončení dnešního výletu. Zase to chutnalo, celý den se vznášet na té opojné cyklistické vlně! Obdiv a díky všem!
  
  
  
• Luke – Relax po práci
  
  Někdo asi Luka na Lukov nechtěl pustit. Nejdřív organizační drobnost v práci, když místo na T mám být na callu. Pak ještě páteční drama místo rutinních činností a čas ubíhá, problémy se kupí. Sobota... já snad dopadnu jak v té písničce "kamarádi - někam letí - a on tady - musí klečet". Chvíli po půlnoci náznak zlepšení a ve 3 už si v posteli spokojeně nařizuju budíka na 6:30. Hurá
  Potvrdit Kolíkáčovi Mírovice, ale vyhráno ještě není, call se natáhne, všichni rozespalý, já nervózně stepuju v cyklistickém před počítačem. Konečně. Kolo už je v autě, já taky. Bleskový přesun směr Třeboradice a ještě domluva, že Mírovice nestihnu, ale měl bych být na trase dřív než express na Lukov. Čísla z tohohle přesunu nemám, ale nějaký PRka by se asi našli. Jen doufám, že nepřijdou kudos od magistrátu.
  V Třeboradicích nečekaná mlha a jeden stupeň pod nulou. Já navlečen do deseti stupňů a několikrát vychválená bundička "kdyby mi ráno byla zima". No zafungovala krásně, rozepl jsem jí až v Bašti cestou zpět . Ale tohle jsem si přál. Zapadnout na konec vlaku, který vedou Profesor a Pirát. Milé překvapení, stejně jako za balíkem zametající Oťas. Jinak je tu osvědčená wobjížděcí sestava. Svět se možná mění, ale pořád stojí na pevných základech. Pecka. Myslel jsem si, že usnu a zmrznu, ale nic z toho se neděje. Sluníčko občas vykoukne z mlhy, postupně nabíráme další cestující a my klesáme do Veltrus. To je ta trasa, kterou jsem jel už tolikrát a nikdy neviděl dál, než 50m od silnice. Dnes je ale mlha slabší, možná 55m.
  Přichází první špice. S Rybou! Střídavě se snažím přesvědčit Rybu a jeho novou jednici, že 42 není ideální cestovní rychlost a mého zimáka, že bychom těch 42 mohli chvíli zkusit. Nejsem dobrý vyjednavač, a tak se brzo pakuji ze špice. Druhý vyjednávací pokus přichází s Turistou, který naštěstí nemá najeto. Jedeme tedy jako lidi a po chvíli vyjednávání jede jako lidi i ta polovina naší dvojičky, která nemá jednici. Jinak teze pro další výzkum: Čím víc lidí má nahranou trasu, tím míň lidí to ve finále sleduje. Takže občas špatně zabočíme, ale přesto se po čase objeví slibované nezvětralé výrony. Po sopkách ani památky
  Ze souboje o Lukovský KOMs si po probdělé noci radši vystupuji, přeci jen už jsem se cítil na kole líp a nemá smysl to dnes pokoušet. Překvapivě moje kochací tempo osloví nadmíru početnou skupinu, a tak to nahoru v družném hovoru ani nebolí. Příroda navíc nachystala i odpočinkové přestávky. To, když se vyjednává, jestli pojedeme v 10cm hlubokých kolejích dál, jestli pojedeme dál i když ty koleje zmizeli, případně jestli to auto proti trochu uhne, nebo aspoň zastaví, nebo radši uhnu já, když mu zastavit nejde. Rychle je tu Lukov, kde je ... no krásně, jinak by se to asi nejmenovalo Lukov, že jo. Takže sluníčko, stoly, lavičky, kochačka a svačinka. Věřím, že v létě tu bude i stánek, kde prodávají Magnum.
  Diskutujeme cestu na pumpu, Kolíkáč zásadně odmítá možnost průjezdu kolem značky "Silnice se v zimě neudržuje". Ta je hned za vesnicí. Kolíkáč předstírá odpor k průjezdu a ptá se místního pána v Land Roveru, jestli se cesta dá projet na kole. Když vynechám, že neřekl na silničním kole, tak musím zmínit, že pán řekl něco jako "včera jsem tam s tímhle zapadl, ale dneska už by to mohlo být lepší". Což Kolíkáč interpretoval jako že "s opatrností to v pohodě projedeme". Vyrážíme tedy dál, opět ledovým korytem ve vyjeté koleji, která občas není vyjetá až na asfalt, občas se v ní valí voda a občas se v ní voda nevalí, protože zmrzla. Konečně přichází místo, kde končí koleje a na silnici neleží ani sníh, ani led. Brod místního rozvodněného potoka. Už chápu, proč si Barbánek s Malinou chtěli vzít bajky, tady je mohli minimálně dobře střelit. Jižní svahy nakonec přináší vysvobození z ledového sevření a slunečný sjezd k hlavní silnici je za odměnu. Stejně tak nedaleká pumpa.
  Na sluníčku je krásně, to jsou ty nejlepší zastávky. Ale show musí pokračovat. Kolíkáč v euforií spustí něco o tom, jak tak cyklistika ... no, asi už jste to slyšeli. Chvíli na to spustí jeho zadní kolo a za chvíli už se plášť žvejká a stavíme. Kapr pouští stopky, Kolíkáč ukazuje, co všechno má: redukce, ale to víme, náhradní plášť, jedna děravá náhradní duše, bombička, druhá děravá náhradní duše, půjčená pumpička, půjčená náhradní duše, nová, neděravá, půjčená bombička a kamarády, kteří to okomentují, případně zvěční v reportu.
  Ale svítí sluníčko, tak si nemůžeme stěžovat. Po 26 minutách pokračujeme. Přichází špic s Turistou, ale tempo už máme vyjednané, tak to jde. Stejně mi ale přijde, že to dnes nějak není ono. Vcelku jsem zvědaví, co řeknou doma čísla. Pak přichází pasáž "do mrtva", nebo "každý chvilku tahá pilku". Ta část, kdy se wobjíždění mění na dojíždění. Každý chce dojet. Třeba Pantáta, užívá si svoje setkání s výkonnostní cyklistikou (©Iceman), nástup za každým brdkem a zatáčkou. Valit to na špici s prázdnou silnicí umí každej, ale mít morál se 30 km v kuse zvedat, znovu a znovu. Velkej obdiv! Oťas to samí, akorát se předtím ještě x kilometrů stará o ty, co jsou na tom hůř. Nemám slov a moc vám fandím.
  No a než se člověk naděje jsou tu Třeboradice. Kvůli času už jsem dávno pustil myšlenku dát to na jížo a pak se vrátit pro auto. Dnes mi necelých 160 stačí. No a doma čísla odpovídají v podstatě Košicím, což beru. Pocitově těžší, o to víc si cením, že tam výkon byl i když jsem se moc necítil. Ale stejně: Na konci jsem se asi cítil líp jak ráno. Takže vlastně takový relax po práci.
  A proč já vlastně tak moc chtěl na Lukov? Teda krom "protože Lukov"? Protože vynechat takovouhle vyjíždku, to není vynechat trénink. Ten se nahradí, jede se jinam, jindy... nebo se dělá něco jiného. Na tom vlastně nesejde. Ale tenhle report by nebyl. Někdo by prostě tu knihu jménem život vzal, tu prázdnou stránku otočil a už by zůstala nepopsaná. A co hůř, ostatní by tam tu stránku měli. A já bych byl jen čtenářem, možná ani to ne, půlku bych nečetl, zbytku nerozumněl. A já chci psát. Tak díky, že jste dnes psali se mnou!
  
  
  
• Turista – Bylo mi s vámi zase náramně dobře!
  
  Jirka to vymyslel, my jsme si to uzili. Dnesni den mi nabil nadsenim a optimizmem, s chuti zase sedat na kolo a zacít se zlepšovat. České středohoří kolem Lukova má potenciál, a je tam krásne, umocnene nezvyklou zimni atmosférou. Cestu jsem si kvůli vode trochu zkratil, ale o to víc jsem měl času, se kochat, při stoupani přes Lhotu s výhledem na Lipskou horu, a bylo to úchvatné. V raním nadseni z vychodu slunce a suchych silnic jsem sahnul po jednici, a jsem za to nakonec rad. Trochu vody z tajícího snehu jsem nejak preskakal, a nakonec ji dovez docela ve stavu. Na oplatku mi dala tech 20w k dobru oproti zimaku které se v zaveru při me soucasne chabe kondici vic nez hodili. Ted uz spokojeni zase voni v loznici. Smekam před vsemi kdo to dali na zimacich.
  Sila skupiny je mocna, ranni plan byl otocit Veltrusi, ale nakonec jsem to s vama dal. Moje treti letošní vyjížďka! Nejely jsme nijak zavratne rychle ani daleko ale stejne to bylo moc hezke. Diky kamaradi, bylo mi s vama zase naramne dobře.