Kolíkáč –
Bez vás už bych nešlapal a nežil …
Luke se Sukesem to skvěle sepsali, tak co dodat? Konečně počasí nahrává tomu vypnout větrák, zavřít okno, navléknout se do zimních hadrů, nafouknout zástěrky a vyrazit na kruhák. Za kumpány, kteří chtějí zase wobjíždět, chtějí zažít ty několikahodinové cyklistické mejdany, které jsou pro mě v dnešní zrychlené a přetechnizované době tak vzácné. Vždyť jet dvojičku na špici a táhnout tu grupu za sebou, to je pocit, kterému se nemůže nic vyrovnat. A takových nás bylo více, kteří to chtěli zažít na vlastní kůži, objet celou Prahu, zastavit se na pumpě, vyfotit se u Okoře a vidět zase ty staré známé i nové tváře naživo
Show začala už v Dubči, kdy nás dolétl Camrda s Pirátem a vrcholila za Brandýsem, když jsme hledali Piráta. Takových nových cizích slov, co jsme se naučili
. Do Kralup se jelo přes Máslovice a byla to lepší, hezčí varianta, bez aut a po vcelku dobrých asfaltech. Z Kralup na pumpu to je furt nahoru, tak hlavně nikoho nevytrousit, ale socializační vazby fungovaly dokonale. Pumpa už byla vlídnější než před rokem, dalo se sedět uvnitř v teple u stolečků a automat vrčel na plný výkon. Pak zavzpomínat na PRS a POS v Hřebči a protáhnout se kolem Amazonu. Padáme na Zbraslav a Břežanským nahoru. Nechci nahoru přijet uřícený, ale stejně mi to nedá a závěrečné metru ke kruháku jsou v plném závodním nasazení. To jsme tedy magoři!
Nezbývá než poděkovat těm nezlomným, co zase stáli na kruháku, na T nebo u Záložny. Bez vás už bych nešlapal a nežil …
Luke –
Mea grupa, mea maxima grupa
Štětí odpískáno kvůli počasí, které bylo docela podobné loňskému wobjezdu Prahy. Takže první výlet netradičně s pár kopečky, žádná polabská placka. Počasí tentokrát přeje, tak snad ani nebudu mrznout. I tak ale nic nepodceňuji a nabalím se nejvíc co jde. Přeci jen žádná prosincová aklimatizace neproběhla, nohy po týdnu mrtvý, takže nebude moc energie na zahřátí. Po pár minutách je ale jasný, že zima by mi být neměla.
Vyrážím s předstíhem, a tak stíhám i sraz na kruháku, aspoň nebudu mrznout na T. A dobře dělám, čeká se totiž na Piráta a zatím marně. Po čase vyrážíme, na T mám zafixováno, že se jede vnitřkem, vyhnout se K-kruháči v Uhříněvsi a nikdo neprotestuje, až po chvíli, že prý tudy trasa nevede. Tímhle manévrem zmateme Camrdu a musíme se domluvit na novém plánu shledání. Všechno zlé je ale k něčemu dobré a Pirát tak nemusí jet časovku do Brandýsa a sveze se s Camrdou. V Xaverově už jsme ale všichni pohromadě. To já už od Téčka jedu uspávací tempo, abych trochu navodil wobjížděcí atmosféru. Docela to funguje, protože na špic se nikdo nehrne. Asi všichni spí. Za Jenštejnem už mi přijde, že je taky čas na socializaci a jdu se schovat dozadu. Lajna dlouhá tak, že není vidět dopředu a tak se jen dohadujeme, jestli se čela ujal Turista, nebo Camrda. (Asi to byl Jirka Jiřinec) To už je tu ale tradiční pauza před Brandýsem a sraz u Záložny.
Pirát hlásí, že venku nejel půl roku a že se asi složí v první zatáčce. Vyrážíme směr Mírovice, jsem úplně na konci, za mnou jen Pirát. Ale nějak nedrží hák v husté dopravě, tak na další křižovatce není... Čekám. Víc jak 30 vteřin uteče a Piráta nevidět, tak radši jedu zastavit zbytek a vyhlašujeme pátrání. Nakonec se ukáže, že si fakt v první točce ustlal. Naštěstí vše ok a za pár minut pokračujeme. To jsou teda věci.
Skupina se dál rozrůstá, teplota stoupá a vykukuje sluníčko. Neskutečný kolik endorfinů tahle skupinová terapie vyplaví. Není pak divu, že se dostavil i Sukes, kterej jezdí jen za sucha, tepla a v létě. Pěkně mu to zamotalo hlavu a na ještě se pro jistotu vyzbrojil proklatě vysokejma karbónama! To je teda hukot! Obligátní dohady kudy přes Kralupy už jsou taky tradice. Stoupáme přes Otvovice, pěkně v klidu a spořádaně. Pár brdků a pumpa se blíží. Ještě foto s Okořem a spočítat dnešní stav: 17ks, pěkný! Pak už hurá na pumpu, kde proti loňsku panuje o poznání vlídnější nálada, stejně jak to počasí venku. HonzaB slibuje, že už to bude jen z kopce, aby se vzápětí podivil, že mu to pořád ještě baštíme. Ještě se párkrát zhoupneme a přichází zasloužený sjezd do Radotína. Ještě malá pauza, první loučení a poslední kopeček. Točná zavřená, tak Břežanským údolím, Kolíkáč a HonzaB na špici, vypadá to na neutralizovaný průjezd. I tak na někoho tempo nic moc, no umím si představit, že pro spoustu lidí to bylo 250W a víc, zadarmo to není, s Camrdou ty dva popichujem, že ten balík pěkně třídí. Pravda je to jen z části, většina spolehlivě visí. Pak zvolníme u semaforu, abychom přešli na tvrdý blatníkový 300W. Naštěstí už nezbývá mnoho, na urgence, ať to utrpení už konečně někdo ukončí, nikdo nereaguje. Tak posledních 400m přiložím sám, což se setká pomalu s ovacemi ve stoje a za zadním kolem mám rázem narváno. Za chvíli už jde přes Camrda, ale trochu nečekaně bez doprovodu, takže ho úplně neháknu a docvaknu ho až když brzdí na kruháku. Za mnou stále narváno, takže se to všem asi dost líbilo.
Pak ještě počkat na ty, co nestihli semafor a následné měření bimbasů a můžeme vyrazit dál, respektive pomalu se trousit k domovům. No bájo to bylo, tuhle skupinovou terapii ještě žádná videohra nahradit neumí! Díky grupo!
Sukes –
Mnohonásobné díky této jedinečné partě pohodových nadšenců a brzy se zase háknu!
15tého ledna a jsem už v tomto roce podruhé na švihu, zatím skvělá zimní příprava a navíc tentokrát s těmi nejpovolanějšími, 20ti letými oslavenci. na úvod si dávají na čas, kroužíme s Orlíkem, konečně ho též poznávám, plus ještě s jedním téměř 15 minut před Mírovicemi, abych byl konečně a zaslouženě poctěn úvodním všudypřítomným uvítacím řevem MILUJI69, což zahřeje na srdci dvojnásob, ano patřím sem , znovu a znovu si užívám, jak tato jedinečná parta dokáže brát kolodějské velestálice, a to jsem jediný na jednici, vůbec nezapadám a stejně se homogenně začlením , a dlouhé kilometry z toho dokáži čerpat a nasávat spřízněně voňavou atmosféru dalšího nezapomenutelného švihu. Zároveň jsou však i profíky, tudíž neuplyne ani půl sekundy a už na mě Luke útočí, že mám nová kola, ano mám, nejnovější a údajně nejlepší DT Swissy, jedou úžasně, mám i o dvě kila méně a ladím i formu, aby na jaře byla i ona též zase ve srovnání s loňskem ještě o něco švihovitější, a přesto vím, že ani tohle stačit nebude, ostatní se zlepšují ještě více , Koloděje budou slovy Orlíka zase "tradičně" ještě neuvisitelnější, ale stejně se už nemohu dočkat a vím, že kluci pomohou, počkají a já vyzkratkuji, ale nikdy je nevzdám!
Po Lukáši i Turista, Camrda kvitují kola a Robert samo též , srdečně vroucí pěstní dotek a už velechvála jeho hlášky , manželka mi zakázala Rouwy, že jsem závislák! Hegemonii oranžávy narušuje i JIrka Jiřinec , též jako já hostující v našem Hello CTW, tudíž pár kilometrů jedeme vedle sebe a probíráme vše, včetně zlanaření ho na KOloděje, působí na Chodově a slíbil, že od dubna se pokusí dorážet v 16h na kruhák.
Ano dá se i pokecat, tempo je většinou pohodové, je třeba být ve střehu , ale jen kvůli kvalitě povrchu, nepřestávám však vyčkávat, kdy takové eso jako Karel Vaněček zaútočí, ještě se nestalo , aby se někdo z nich za celý švih nezvedl a samo se dočkáváme , ve stoupání před pumpou u STředokluk nasazuje kolodějské tempo a postupně Pirát, JIřinec , Orlík odpadají a dohákuji ho jen já a na pumpě čekáme sami dva, nevídané , jo nemám rád tyhle promrzlé výšlapy, ale zimní tempo jindy nechytatelných es mi tolik vyhovuje. Druhý znatelný test lednové výkonnosti nastává ve 4 km stoupání od Zbraslavy ke kruháku pod Točncu, mnohdy po celou dobu dnes z tradice nevýrazní, watty hlídajíc, zimáky ctíc najednou jakoby nasáti posázavskou múzou začínají přitápět a já si připadám už jako v dubnu, ano KOloděje jsou za dveřmi, zvykejme si , na čele po 3 km "ultra šrotu", to sis Roberte zapřeháněl, ale opravdu zůstávají jen Camrda, Luke, KOlikáč, Turista, já, JIřinec a Pirát. Hákuji Jirku, za 190 cm se kvalitně visí a spoléhám, že on vše sjede, chyba, poslední nástup domácí čtveřice už nepokryl, škoda mohl jsem být pátý, což jsem dojel stejně , ale s minimálním odstupem, neva, ale vím, že jsem ještě wattovat mohl. V závěru se předčasně Karel Vaněček rozloučil , nasadil 40 km tempo a hurá do Hostivaře, v rychlosti se loučím s Robertem, ani jsem nestačil dostatečně poděkovat , a vydávám se hákovat Karla, tohle si nemohu nechat ujít , takovouhle dvaceti minutovou hákouvou jičínskou časovku na závěr , paráda, jak říká Robert, každý jsme si našli své. Jsem maximálně spokojen, ještě jednou opakované mnohonásobné díky této jedinečné partě pohodových nadšenců a brzy se zase háknu!