Akce Sázavák 2023

Akce Sázavák patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2023-04-29.

Nejdelší varianta má délku 0 km.

:: Propozice :: Profil a mapa :: Garmin :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Poděkování :: Foto :: Flyby

Historie: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2021 :: 2022

• Daffy – Sázavák 2023
  
  Sázavák 2023.
  
  Letošní Sázavák byl především boj s vlastní hlavou a nekonečném váhání při sledování meteoradaru.
  Když to nebralo konce prostě jsem se nasral a řekl si, že jedu a víc jsem na počasí nečuměl.
  Moc se mi nechtělo i z důvodu letošního jara na prd, s mejma 2tisicíma kilákama co mam najetý i z důvodu nedávného stěhování a hledání si nové práce. Prostě byly jiné starosti.
  Nicméně Sázavák prostě nejet nešlo a tak jsme s Hulisem vyrazili.
  
  Po cestě smršť a dost vydatné chcaní:D a já veděl že už jsem se rozhodl, tak jsem se dál snažil nevnímat ten hlas mého líného já, které říkalo stále ,, ser na to,, :D
  Po příjezdu na parkovíště místo startu začaly padat ještě kroupy a já už si jen říkal, nějak bude.
  
  Naštěstí se chvíli počkalo dokud to nepřešlo a šli jsme se zaregistrovat.
  Účast malá, ale kvalitní, prostě srdcaří a nezlomní bojovníci.
  
  Po startu se nijak nečekalo a hned po pár km se začalo závodit, za což jsem byl rád, abych moc nemrznul.
  Vesměs plán byl takový, se držet balíčku, kam to půjde a moc nejančit, přeci jen s tak malým nájezdem bych se mohl hodně rychle vystřílet. Každý nástup jsem ingnoroval a prostě čekal, kde mě to vyplivne. Postupně skupinka řídla a tak v půli trati na mě přišla krize. Píchání v boku a lehce táhlo levé lýtko, přemýšlel jsem, že prostě svěsím, že na to letos nemám, tak se otočím, že na někoho počkám, ale tam nikdo. Seru na to, sám nepojedu, tak se ještě zmáčknu a držím se dál té naší malé skupinky. Nicméně kopec o pudink, už mě vyklepal nadobro a bylo jasné že jsem v koncích, prostě jsem si musel zvolnit a nechat kluky poodjet, lehce před horizontem se tedy odpojuji a bojuji dál sám, už za své.
  
  Téměř až do cíle vidím ujeté čelo stále před sebou, ale vím, že je už nedojedu.
  Jedu tedy konstatní tempo, aby mě neseklo a vydržel aspoň s touto pozicí až do cíle.
  
  Během závodu pak ještě jednou začalo dost vydatně pršet, ale to už je člověku jedno. Chvíli jsem si to užíval, protože člověk ví, že je naživu, právě když to chutná nejmíň.
  Občas jsem se v balíku sám pro sebe smál a říkal si, že je to paráda. To už člověk musí být asi úchyl. Všechno durch, přes brýle vidět hovno, ale bylo to výborný a nebyl jsem v tom sám :D
  
  Do cíle dojíždím s pár minutami sekery 5. a ještě na prázdném kole, které jsem musel podle mě píchnout ve finiš kopci, protože pocitově se mi jelo jinak hezky :D
  Musím ještě dodat, že v posledním stoupání, jsem se chtěl ještě zmáčknout a tak se postavím ze sedla, že si to do cíle hezky vyhoupám ze sedla, nicméně mě chytla taková křeč do stehna, že se mi nechtěla pokrčit noha a málem mě pedál přehodil před kolo, tak sem se ujistil, že si zase radši sednu a dojedu v klidu, abych to vůbec dojel :D :D
  Nakonec se dozvídám, že někdo špatně odbočil a tak jsem čtvrtý, což nakonec stačilo na 3. flek v kategorii. I kdyby se tak nestalo, byl bych se svým výkonem, na to co mám v nohách, spokojený. Bojoval jsem až do konce a moc nechybělo abych se kluků udržel.
  
  Jeli výborně a i kdybych na prémii uvisel, stejně by mě určitě ve finiši posekali.
  Prostě na víc nebylo.
  
  Díky klukům ze Šlapek, opět za vyživnej závod plnej přátelského ducha a taky, že jsem se nikde nemusel větrat a mohl šetřit, abych zkusil zabojovat a taky Hulisovi za odvoz a podvědomou podporu. Vždy když někde stál na křižovatce, a ja měl občas pocit, že to zabalim, říkal jsem si, že mě naloží :D ale ego a závodní duch mě prostě donutil si to ,,vyžrat,, do konce pro ten skvělej pocit, že jsem to nevzdal. :)
  
  Sázavák opět nezklamal a byla to zábava se vším, co k tomu patří.
  
  Díky kluci.
  
  
• Luke – My my, hey hey
  
  A je to tu. Závod s kumpány to je prostě jiná liga, takže trochu otvírák sezóny v tomhle ohledu. Jaro je tu, teda aprílové počasí exklusive, ale co. My my, hey hey, rock-n-roll is here to stay. Můžu si zpívat, protože zima je pryč a závod bude střídat závod, začíná ta zábavnější část roku. Pluju po dálnici směr start a říkám si, že už prší sakra intenzivně a jak se v tom asi jede na kole. Ale rádio se musí trochu ztlumit, protože pípne zpráva od Technika uvízlého v zastávce. Aha, asi se na kole nejede nic moc. No vlastně mě přišlo, že to asi moc nepůjde. Takže si to zpestřím zastávkou v Hrusicích, nabírám Technika a obhlídku cílového kopce dáváme z tepla auta. A pozorujeme jak tu na silnici leží vrstva krup. No tak to je vyloženě motivační.
  Parkoviště ale překvapivě nezeje prázdnotou, jen z aut se nikomu nechce. Ale za chvíli se déšť klidní a probíhá registrace. Vlastně mě ani nenapadne, že bych nejel, prostě Sázavák no... Pozdravit známé tváře a za chvíli už se řadíme na start. Trasa snad nemůže být známější, tak jen si to užít.
  A jede se. Od první chvíle člověk vlhne, jak silnice nahazuje. Ale je teplo, takže krátký-krátký dost pomůže v tom, že se minimalizuje objem mokrého materiálu. Navíc jsem nějak smířený a říkám si, čím dřív budu mokrej, tím dřív mi to bude úplně jedno. A za první zatáčkou za to bere David Fanderlík, takže jdu na špic a jedu tempo, aby se patřičně vyvětral, ale neodjel nikam daleko. Navíc si docela užívám, že na mě chvíli nikdo necáká. V pohodě si projedu sjezd do Oplan, ale v kopci už se to valí přes. No nějak zalovím na konci grupy a na horizontu se i trochu brzdí, takže pohoda jazz... teda rock-n-roll.
  Sletíme dolů, luxusně zavřená křižovatka a pak se chci zašít do balíku a nehrábnout až do Kácova. Aspoň tak jsem si to maloval. Ale nějak pořád někdo nastupuje. Občas se tedy ukážu na čele, ještě si s Daffym potvrdím, že počítá s tím, že do Kácova se taky nemá nikde ukazovat a pak se uklidím dozadu a k mému překvapení zjistím, že tady dost lidí není. A to byla trasa designovaná s cílem aby co nejvíc lidí dojelo do Kácova. No holt obtížnost nedělá trasa závodu, ale závodníci, že?
  V pár magnetech ale zjišťuji, že včerejší těžký nohy nebyly znamením nadcházející formy, ale prostě unavený a dnes je to jen nepatrně lepší. Naštěstí teda na rovině Žába s Kulhošem dokazují, že tady bych stejně byl úplně na nic, fakt hustý špice. Jsme v Janovicích a na čele začíná operovat Vláďa, asi už má dost těch nástupů a jede docela nepěkný tempo. A čím víc se kopec na Mitrov utahuje, tím nepěknější mi to tempo přijde. My my, hey hey, sakra ztrácím nit, jak to bylo? Jasně, better to burn out than to fade away. Jo, to je trefný, protože přesně mám pocit, že cestou do Kácova shniju a pak prostě jen přestanu být. Takže měním plán na shořet a beru za to, ještě než se silnice začne rovnat. Kubištu mám hned za zadkem, ale za chvíli už vidím, jak se zezadu řítí i Kuře. Jo, přijde mi dobrej nápad s nima jet, akorát bych ideálně potřeboval nestřídat. To mi ale přijde trochu nefér, když jsem to vlastně zpackal já, takže si zahraju na férovýho hocha a jak se hezky řiká, jedeme do prdele.
  Musím říct, že jsme odletěli ze skupiny docela pěkně, akorát moje rovinářské schopnosti po zimě ještě jaksi nevypučeli. Teda ne, že by to někdy bylo extra lepší. Ale hořím vcelku efektně, Kolíkáč zásobuje whatsapp a tím i můj Garmin komentáři, akorát mám trochu problém to číst. Watty nechodí pod FTP ani v háku, takže je vcelku jasný, co bude následovat a to si ani nepředstavuju, jaký bomby se pojedou z Kácova.
  Nakonec to vlastně ani není tak hrozný, ale prostě 10-20W navíc by to v mém případě ještě chtělo. Hlava říká že jo, ale nohy to tam prostě nedají, takže se Kuře s Martinem pomalu, ale jistě, vzdalují. No, asi nemá smysl křičet moc, tak se spíš otočím a moc nechápu, jak za mnou letí další skupina. Doufal jsem, že to dám před nimi aspoň nahoru, ale už v půlce mě mají. Na rovnější pasáži, ale nikdo nechce jet, tak tam ještě zkusím vložit jednu špic, než dohořím úplně. Přeci jen teď už je výhoda muže v úniku jaksi v háji, že... A jak se to zase utáhne, tak jsem v háji i já. I tak dorazím k plakátovacímu stromu docela svižně, určitě s průměrem přes 300W od řeky, ale to dnes nestačí vůbec na nic. Na horizontu si spočítám 20s ztrátu na Vláďu, který si z toho taky vystoupil a vzpomenu si na svoje blbý kecy o tom, jak se tam dá 20s ve sjezdu sjet... no akorát je trochu mokro, že jo.
  Nakonec to ale nemusí být nutně nevýhoda, kopec fakt znám, tak mi to přijde i docela bezpečný a po 2/3 kopce už jsem u Vládi a ještě mu můžu ukázat ideální stopu do zbytku. Nevím jestli byl rád, chtěl jsem se zeptat, ale nějak mi brzo došel dech. K rybičkám jsem ještě nějak vyhopkal, ale pak už se mě vůbec hopkat nechtělo. Žába byl na dohled, ale Vláďa mě tam nějak nechtěl nechat na pospas osudu. Tak jsem si teda řekl, že třeba bych nemusel bejt 4. v kategorii (moc jsem to na startu nesledoval) a zkusím jet na co ještě je. Upřímně, asi to nebyl hezkej pohled na mě. Platnej sem byl jen ve sjezdech, tím že to tu znám. Třemošnice byla už hodně špatná a do Vodsliv sem šel radši s tím, že si musím udělat náskok, abych Vláďu zbytečně nebrzdil v kopci. Tohle se i vcelku podařilo, akorát nás pak stopnul vlak, a tak se z Chocerad začínalo pěkně ze stoje, navíc s Žábou, kterej ještě měl nějaký tréninkový ambice. To já pěkně vytuhl, takže když se kopec, Vláďa a Žába zvedli, já se jen nevěřícně podíval a nechal je jet. Pak jsem si to dal celý sám plus minus se stejným odstupem a říkal si, že když nikoho nevidím za sebou, dojedu to klidně do cíle sám.
  Na prémii ale Vláďa čeká, teda nejdřív mi zbytek kopce dělá zaváděcí motorku a já marně přemýšlím, jestli si myslí, že se prostě zvednu a doskočím těch 10m, nebo myslí na něco úplně jiného. Nakonec mě ale naloží a odveze pod Hradec a dokonce dojedeme i Žábu. Při nájezdu do Hradce zjišťuju, že přes brýle už nic nevidím, což se může v těch dírách zle nevyplatit, takže je sundavám a chytám hned zas 10m. Ideální impulz pro to si vyvěsit, dyť Žábu jsme dojeli jen kvůli vlaku a Vláďa si to odtahal, tak co bych blbnul, že?
  No a nakonec hezký 4. místo v kategorii, už podruhé ze tří pokusů. V neděli pak 4. i v časovce, takže v týdnu jen bramboráky! Nakonec bylo krásný závodní počasí, dobře se dýchalo. Nad Kácovem dokonce chvíli sluníčko a sucho, naštěstí u Divišova zas začalo pršet, takže hadry do mokra sem užil až až. Prostě to bylo super, hey hey, my, my, rock-n-roll can never die!
  
  
• Vláďa – Sázavák potřetí
  
  Předpověď počasí od čtvrtka moc příznivá není, ale všichni se tváří, že jedou, tak to teda neodepisuju. Ráno ježdění autem po Praze, v mokru, dešti. Během dopoledne ještě párkrát solidně leje. Nakonec nakládám Raketu na nosič, počítám, že se možná někdo sveze cestou domů. Takže je pěkně zasviněná už při dojezdu na start. Po pár minutách lezeme všichni do aut, protože regulérně leje. Přidávají se kroupy, pak leje víc a znova kroupy, silnice bílá. Tohle není úplně můj šálek kávy. Naštěstí Raketa už nemá nebrzdící karbonová kola.
  
  Rychlej pokec s Unlimited a je tu start.
  
  Po startu lezu na chvíli na špic, trochu se rozjet. V balíku dost oranžovo, fakt se na to nikdo kvůli počasí nevyprdnul. No moc dlouho to netrvá. Hned za první odbočkou první nástup. A tak to pokračuje až do Janovic. Chytat nástupy, občas se otočit na špici, třeba někdo od nás trochu pošetří na závěr. Já to moc s touhle skvadrou v kopcích nevidím.
  
  Nakonec se formuje únik ve složení náš Luke/Kuře z TFD/Martin Kubita z Unlimited. Takže to trochu parkujeme a čekám co se stane. TFD to ale zjevně nestačí a snaží se tam doskočit, takže o zábavu postaráno. Nakonec dojíždíme ke Kácovu, kde je první pořádný kopec. No vlastně už nás moc není. TFD zkouší nástupy, když chtějí jet tak říkám, že není důvod, když tam máme Luka v úniku. Jenže ten záhy odpadá, TFD to zkouší znovu, bolí to čímdál víc. Luke zpátky u nás, Kulhoš nás dojíždí a hlásí, že se zase nastoupit. Luke teda na povel nastupuje, já si vystupuju. Žába pokračuje s čelem. Nakonec se tak nějak sjíždíme s Lukem, nad Štenberkem se konečně synchronizujeme a tak pokračujeme spolu. Žábu taky vysypali, ale nějak se nám nedaří ho dojet. Kus před Vodslivama kde se vzal tu se vzal pod stromem Sukes, který nás hákuje až ke sjezdu.
  
  V Choceradech Žába čeká na vlak (teda ne, že by se chtěl vézt, ale prostě padly mu závory). Začíná mi být kosa, takže do kopce najíždím trochu v tempu, Žába střídá na HP zjišťuju, že nemáme Luka, tak trochu zvolňuju, Žába hlásí, že si dojede trénink. S Lukem se nakonec v Ondřejově zase sjíždíme a spolu letíme směr Skalice. Za odbočkou nakonec dojíždíme Žábu a já už tam posílám co zbylo, když už jsem vyrazil tak ať to stojí za to.
  
  V cíli další slejvák, převlíkám se v autě, docela výzva se tam poskládat mezi náběhama na křeče. Nakonec z toho byla bedna. Počasí děs běs, ale jsem rád, že jsem vyrazil. Nakládám zmrzlého VSida, chvíli ladíme, kde vystoupí, nakonec je to až u nás v Dolních Počernicích.
  
  Lukovi patří dík za lajnování a společnost, Kolíkáčovi a jeho rodině za support a puding, Hulisovi a Čespovi za průjezdy křižovatek. Kulhošovi, že zase pobavil. A všem ostatním, že jsme si zase mohli zablbnout.
  
  Tak zase za rok!