Udržet organizační tepovku vysoko co nejdéle i po startu této kultovky. Letos zase z Hradešína, autopilota nám dělá Camrda a já se chci točit v TOP 10 až do Sázavy. Jak je to jednoduché, když se jede kolem mě obdobná výkonnost a člověk to má i drze v hlavě, že patří dopředu. Až pak z fotek a z videa zjišťovat, že jsme byli v mini úniku na Vyžlovku a přitom to vůbec nebolelo
. Ale tady se Sázavák nerozhoduje, Dojetřice a Chocerady teprve určují spravedlivé pořadí. Takže do Sázavy si užívat přední pozice a jízdy vedle naší superstar Jiruse. Ty maratónské bitvy s ním nelze navždy vymazat z hlavy!
Vézt se na stejné notě i do půlky Dojetřic, dnes to tam prostě je a jsem nesmrtelný
No jo, ale hošíci se jen zahřívali a když tam mladá krev z Veloservisu vloží nástup na ceduli, koukám jak vrána! Sedím přikovaný v sedle a jen počítám, kdo mě obkládá. Kolíkáči zvedni pr*el! Mladej Šmíďák, Líba, Jirus, Veloservis, Weber, ČEZ Tábor … je to marný! Žádný výbuch síly se nekoná, ani Dreamer, který si je docvakne jako poslední, mě nevyprovokuje…
Vzpomínám na bráchu, ten by mizel za Snílkem a já bych se možná konečně zvedl. Ne, nejde to, a tak si jen wattit pro sebe přijatelné tempo a motat se nahoru. Tam se konečně otočit a zjistit, že mi za zadkem visí Aleš Komberec z Hradce a Hárny z Kolína. Točíme! Zařvu si, ale Hárny hlásí, že si musí oddáchnout. No to já taky, ale rychle točit můžeme ne? Vždyť Chocerady ještě někoho určitě vyklepou…
Tak nakonec jen s Alešem poctivý kolotoč, ale když se v točce na Vodslivy otočíme, tak Aleš hlásí grupu za námi. Svěšujeme tedy nohy do tabáku, teď už to bude jen přeprava do cíle. Grupa přilétla vypečená, včetně našeho Pistachia, který mi sděluje, že už si dali s bráchou ranní časovku v Litvínově a teď už jen vytáčí nohy. Jóóó to taky nepřidá!
K pudingu určovat tempo s kamarádem Jiruse Milanem Krejčím z CK Příbram. To jsem ale zjistil až v cíli, až sundal helmu, že to je on. Má prý rýmu a jede jen tréninkově. Jasně, všichni jen trénují a vytáčí nohy, jen já závodím
Znovu platí již legendární Diablova poučka, když se ti tahle grupa nelíbí, měl jsi jet v té, co jede před tebou. Svatá pravda. Škoda, že tu nebyl nějaký vůdčí typ, který by to hecoval k větší spolupráci. Přece jenom nás bylo 6 kusů a před námi osamocení jezdci.
Takhle se po sobě otáčíme, řveme podrážděně na sebe a nikomu se nikam nechce. Ale nakonec se do cíle dostaneme, a pro mě zase tragédie zrychlit a poprat se o vítězství v naší grupě. Pistachio to pěkně vypustí za Alešem, který vyhrává, já alespoň na pásce šmiknu Hárnyho.
Ale jo, hezké to nakonec bylo, ty rozzářené tváře v cíli a pusy od pudingu mě znovu přesvědčují, že tu tradici je dobré držet i nadále! Těším se za rok!