Akce Novoroční Cukrák 2023

Akce Novoroční Cukrák patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2023-01-01.

:: Segment Smíchov-Cukrák :: Diskuze :: Foto :: Segment Cukrák :: Flyby

Historie: 2006 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021 :: 2022

• Kolíkáč – Počasí na PR
  
  Do bidonu na dno zbytky dětského šampaňského z večera, dolít vodou a jde se na to. Po dlouhé době venku, tak respekt z každého vlhka a rychle zase zjistit, že v zatáčkách se musí zatáčet Luke pod dráty v letním ohozu, je to neskutečné, že se překonal minulý rok, kdy fakt bylo teplo. Chodovec rezonuje cyklistikou a valíme k ikonickému mostu na Smíchově.
  Jsme tam v 9:02, ještě si odlehčit a balík se dává do pohybu? Cožéé? Vždyť se vyráželo vždy až tak 9:10-9:15h!! Takže plánovaná sundaná vesta a rukavice v zadních kapsách se nekonají, jen se soustředit na jízdu v balíku, který má možná přes 150 lidí. Teplo kolem 13 stupňů ve většině rozdmýchalo pořádný oheň a nikdo nechce hasit. Prokousávám se dopředu, letos nechci blbnout na špici, ale spíše zaútočit zezadu . Zásadní stoupání je tu, hypnotizuji zadní kolo Pepy Vejvody a chci to s ním. Balík se už porcuje a Pepa vždy pořádným nástupem zaceluje díry. Asi 3x to s ním dám, abychom si dolítli Luka a Vláďu. Uáá opojné pocity ale nejdou moc vychutnávat, protože čelo za to zase pořádně vzalo. Teď to asi lepí Luke, jak se pak nahoře vyprávělo, já už jedu totiž hranu, neschopen něco sledovat. Co bohužel ale po chvíli nemohu přehlédnout je Luke, který se poroučí v odstavném pruhu dozadu. Pepa znovu zvedá zadek a já ještě zkouším svoje nohy. Ale nejde tóó… Vláďa s Pepou dělají koncová světla grupy, která mi pomalu mizí a která by mě asi dovezla k vysněnému času 11:11. Takhle se motám sám v protivětru a vím, že jsem to zase podělal. Navíc, když drahnou dobu zezadu nic nejede! To snad není možný, kde všichni jsou? . Konečně, Kadlini +4 a náš Luke! Hákuji, horizont u vysílače se přibližuje, Kadlini se zvedá, za ním Luke a za ním já. Ještě to jde, a tak mohu zblízka vidět, jak Luke dává Kadliniho, který se už může radovat z vítězství svého syna. Nahoře tradiční pokec, foto a pozdravit se se známými tvářemi, jo každý, kdo se sem vyškrábal je borec!
  U mě zklamání, čas 11:44, takhle asi už nikdy pěkně nebude, letos to bylo počasí na PR. Gratulace Vláďovi, který to tam poslal dokonale, nové kolo dělá divy, a i když celý prosinec hlásil furt nějakou rýmičku, tak asi formu umí vyležet
  
  
• Luke – Cukrák magorka edišn
  
  Tak je to tu zas, rok pryč, uteklo to jak večerní cesty z JCL. Moc se těším, nějak jsem přežil říjen, listopad i prosinec. Leden a výlety jsou tu, konečně, chtělo by se říct. Ráno by člověk vstal i bez budíku. Vzpomínám, jak to bylo loni: "Kontrola teploměru, bunda letí zpět do skříně, stejně jako dlouhý kalhoty. Tak tohle bude mazec. Letní gatě plus návleky a oblíbený dlouhý dres co pouští vítr pěkně polechtat chlupy na hrudi." Myslel jsem si, že líp už snad ani v lednu být nemůže. Chyba lávky, ráno ani na teploměr nekoukám. Dole krátký bez návleků, nahoru beru dlouhý jen, aby mě někde u řeky neofouklo. Kudla, zas to bude mazec.
  Pod dráty nažhavený Kolíkáč, na Chodovci zbytek bandy. Jen Oťas chybí, tak nevím, jestli to nevyhodnotil, že to v plus 15 stupních není nic pro něj. Tak si popřát a už valíme k Botiči a pak k Vltavě. Sakra dyť to není tak dávno, co jsme tudy jeli. Pak mi dojde, že to bylo cestou na l'Etape, takže půl roku. Za chvíli už jsme na místě hlavního hemžení, ale než se člověk rozkouká, tak už se jede. No nejednoho to překvapilo, včetně mě, ani jsem nestihl wc, Kolíkáč s HonzouB sice jo, ale zase chtěli sundat trochu oblečení. Jo, výmluvyčky se scházejí...
  Pozdravit se s pár známými, premiévě Sukes, tak pokecám, za dalšími musím trochu dopředu a než se člověk s každým pozdraví, silnice už se zvedá. Mě z toho třesení rukama pomalu tuhnou nohy, což je divný, ale holt kamarádi jsou ambiciózní a úplně na čele. No aspoň si říkám, že mě to někam vytáhne. První nástup, krásně se proseju na doprostřed skupiny, přičemž intenzivně zavzpomínám na páteční Mt.Ventoux, tak to kouslo. Ale jsem tam, dost lidí si to musí dojíždět. Bohužel jsem se ale propad fakt do středu a není kudy se případně drát dopředu. Teda ne že bych po tom extrémně toužil, ale je mi jasný, že když se to trhne, tak s tím neudělám nic. Další nástup a přesně dle předpokladů jsem zablokován. Dostávám se kamsi do mezi grupy, Pepa Vejvoda +1 se to snaží dolepit do čela. Když už jsme skoro tam, chci taky přiložit nohu k dílu, takže se hezky vyvětrám, ale jen proto, aby se před námi grupa zase zvedla a odjela. Jo loni jsem tam byl, ale dnes je to už jen pěkná vzpomínka. Reálně na víc nemám, navíc teda mě při těch nástupech pěkně bolí namožené svaly, takže to není nic přijemnýho. Nechávám tedy Vejvodu s Vláďou i za nimi se větrajícího Kolíkáče jet a hledám jinčí společníky. Za chvíli kolem proletí gruppo Kadlini. Mají 10 m když se ve mě něco zlomí a řeknu si, že to ještě dvě intenzitky snese, ať to má nějakou úroveň. Doskočím si tedy k nim a nechám se vláčet po rovince k poslednímu vzepětí kopce i nás hákovačů. Na rovince dolétneme Kolíkáče, ale zbytek dávno v trapu. Kadlini pak odjíždí hned, jak se sklon zvedne, já si ještě počkám, ale přeci jen pak ještě naberu dostatečnou rychlost, abych si aspoň malou radost k novému roku udělal. Člověk se prostě musí včas propadnout, aby mohl vyhrát tu svojí skupinu...
  Pak zas pár dalších přání a vyrazit si užít zbytek teplého dopoledne. Sluníčko svítí a je fakt teplo. Míříme možná v 10 klasicky na Petříkov přes Davli, Jílové a Sulice. Turista i Sukes se loučí už ve Zbraslavi, podél vody volně, pokec s Žábou na špici, HonzaB to se zástěrkama všechno glosuje ze zadní lavice. Přesně na tohle se člověk těší od října. Do kopců kecačka, jen když Vláďa přestane mluvit, tak pak už nikdo další taky nemá co říct. Naštěstí to jsou jen docela krátký špásy, ale doma to asi budu ještě chvíli cítit. Holt jednice dává křídla, ale nohy bolí furt stejně. U trafačky nad Jílovým zapomenu (letní sic!) rukavice, protože je takový teplo, že ani necítím, že je nemám. Z Petříkova pak už v totál euforii, kdy má člověk chuť dojet si do Janovic na Magnum. Zas to rychle uteklo, rád jsem všechny viděl a těším se zimní výlety. Snad nám počasí bude přát a já všem přeji, ať v tom kvapíku v příštím roce taky občas svěsí a mají čas (a důvod) se radovat, třeba jen z toho, že je fakt pěkně. Tak hodně štěstí a zdraví!
  
  
  
• Sukes – Novoroční adrenalin
  
  Už šlapkařská valná hromada pro mě byla motivací z říše snů, tolik anorektiků v civilu jsem v životě neviděl, seděl jsem raději vedle PepanGhany , abych zase jednou jen "nevyčníval" a stejně jako následné posezení se Zwiftaři mě jen utvrdilo, že minimálně 2 kilča dolů ještě jít musí! Tréninkově zatím paráda , už teď jsem na únorových číslech z minulé sezóny, tudíž zlepšení doufejme ještě nastane, ovšem dnešní konfrontace s tvrdou realitou byla jen další nutnou a pozitivní motivací. POzvánky na Novoroční Cukrák odmítám s výjimkou teplého počasí, jak se ovšem příznivá předpověď začíná realisticky naplňovat, začnu klofat do klávesnice a dráždit na všechny strany , vyšlo téměř vše, když se daří, tak se daří. Jen rodina Riegerova nepřijela srazit mladého i starého Kadlece, jinak teplo , sucho a slunečno , v parku u železňáku všebarevný roj jak před hotelem na Mallorce, všichni avízovaní na místě, jen nikde žádná šlapka, jen jedna žabka, vlastně Žába a pořádná..., že by se jako já jindy připojili až někde po trase?! Pozdrav s esy na čele s Johnym, Martinem a TFD-áky a určitě přes sto hlav se najednou a rychle začíná rozjíždět , parkuji dle plánu okolo 40té pozice , z poklidného leč soustředěného výkonu mě příjemně vyrušují jen pozdravy s Lukem, Igorem i Denisem Charalambidisem , jo nula zase jednou středem pozornosti. To už kolem mě přesviští na avízované jednici Robert a já se definitivně rozhoduji posunout se na 20 tou pozici, samo vše nalevo v zákrytu od jihozápadního bočáku. Příprava na peklo vrcholí, posouvám se ještě pro jistotu o 6 míst dopředu, týden předem jsem přesně na trenažéru trénoval tuhle očekávanou wattáž, začátek segmentu, vstřebatelné zrychlení, pak však několik borců vsadí a většina musí ze sedla, jsem tam, chci tam být, cíl je most, ano a začínám se cedit grupou až nad mostem, ale drsně mi to odjíždí a já jen pozoruji, jak KOlíkáč docvakává, ale nezoufám, neházím kolo do Berounky, ještě mám 3 měsíce, 20 lidí přese mě, pod semihorizontem mě povzbuzuje Turista , skvělé, v tu chvíli se mi hodí každý takovýto watt navíc, dostávám minimálně dvě minuty , ale jsem spokojený , už na "vyhlašování" nemůže zaznít nula Cukráků , nula beden , v 60kách dle mě byla! A vše úspěšně dorámuje slavnostní slaďounké pohlazení na závěr, po otočce v Jílovišti Luke vleze na špic a valí až na náměstí ve Zbraslavi a neví jak se v roce 2023 jede pod 50ku. Prostě parádní velehákovačka, Lukáši moc díky.
  
  
• Vláďa – Sezóna spousty poprvé
  
  Letos asi vlastně poprvé plánuju kilo už na Nový rok a poprvé to taky bude na pražské akcičce Novoroční Cukrák. A poprvé to je taky se Šlapkama. A poprvé pořádně testnout jednici.
  
  Po Silvestru trochu nevyspalej, ale vyrážím včas směr Chodovec na sraz. Vlastně jsem si ještě v sobotu nebyl úplně jistej, že to je dobrej nápad.
  
  Kolíkáč v týdnu píše, že jedeme na čas 11:11 a že je to první šrot sezóny a tak se aspoň trochu zkouším rozjet cestou z Hostivaře na Chodov. Nohám by se sice chtělo, ale tepy dost zabržděný, no nebude to asi žádná sláva.
  
  Na Chodovci si popřát a následuje průlet Prahou, chvílema překvapivě poznávám, kde to jsme. Dojíždíme na Smíchov, kde se moc nezdržíme a celá skupina se dává do pohybu. Moc nevím, do čeho jdu, autem to sice znám, ale na kole je to něco jinýho a tak se snažím držet orange dresů přede mnou.
  
  Příjezd pod kopec, okolo mě se valí junioři s helmou někde u mých ramen a čelo se mi vzdaluje. První pokus to roztrhnout, nezbývá než to vzít zprava po krajnici a spokojeně kufruju kousek za Lukem. Určitě ví co dělá a já se dneska stejně asi nezmáčknu až na doraz. Za chvíli další nástup a skupina se znovu trhá, Luke nás veze kupředu - díky! Spokojeně jenom visím, Luke odpadá tak na něj volám ať jede, za sebou slyším hecování od Kolíkáče. Ve skupině pak sjíždíme pár odpadlíků, Garmin ukazuje posledních 400m. Hákuju Vejvoďáka, dojíždím těsně za ním, nějak mi nepřijde fér mu na těch posledních metrech nastoupit, když to vlastně odmakal.
  
  Nahoře chvilka pokec, fotky a hup dolů na Zbraslav a do Davle, HonzaB si tak pro formu žbrblá něco pod vousy, ale celou cestu jede a nebrzdí . Obřas se trochu hecnout s Lukem v brdcích. S úžasem zjistit, že jsme u Popovic. V kopci nám odjíždí Kolíkáš a HonzaB provokuje, jestli ho ještě zvládneme dojet. Chvíli nic a nakonec se teda zvedáme a dojíždíme. Luke mě nakonec ještě přelítne a oba svěšujeme. Naposledy popíchnout nástupem na ceduli a dovalit to v klidu domů.
  
  Jó, tak tyhle poprvý dneska stály za to. Jsem rád, že jsem se ráno vykopal, díky bando!