Jezinka –
Naprosté vytržení!
Vzhledem k tomu, že jsem na jaře Vláďovi spálila trenažér, bylo potřeba předvést takto nabytou formu na trati. Protože střední 120km trasa byla vyhlášena za program pro doprovod, nezbývá mi než potvrdit, že jsem statečně vyrazila na dětskou 53km trasu. Slávu tak sice nezískám, ale právo napsat report rozhodně a co víc si přát! Srdečně tu tímto potvrzuji, že společnost na chvostu trati je vždycky úžasná a nezapomenutelná.
S Balúem jsme si bohužel oba dva zhoršili nejen výsledné časy, ale i styl. Balů jel výrazně indiánsko-pulzně: buď moc nebo vůbec a já jsem si naproti tomu vypilovala oblíbený styl jet velmi, velmi pomalu ale furt pořád. Takže spolu nám to nešlo. Díky svému stylu jsem ale vyhrála společnost kouzelného dědy v dresu Král Šumavy 94, který se přesně k tomuto stylu a tempu dopracoval ovšem klasičtější metodou zúčastnit se úplně všech předchozích ročníků od založení závodu včetně. Dokonce i na Kelčák jsme šlapali pěšky zcela stejným tempem! Nahoře mi ale děda řekl, že v 83 letech už opravdu nesmí spadnout (v cíli ho čekala i kouzelná babička a ta by určitě nebyla ráda) a tak mě nechal o dvě minuty vyhrát.
Balů svůj čas vysvětluje tím, že se stavil v hospodě pro vodu. Úplně ho chápu, já tam chtěla jít pro vodu taky, jenže mně to děda zatrhnul s tím, že náš čas bude těsně přes 3 hodiny a že je to bezva a shánět vodu pod Kelčákem je už zbytečný. V cíli jsem se ochladila malinovkou, pozdravila kouzelnou babičku a za chvíli už tam byl Žába a jako korálky za ním s malými odstupy Vláďa a všichni ostatní.
HonzaB projevil přání navštívit místní originální celodřevěný kostel ve vikingském stylu. Církevní budova se ale urputně bránila. Během sobotního dne Otevřených chrámů si průvodkyně šla urychleně odskočit, kdykoliv se HB přiblížil. V neděli radši nepřišel kostelník a tak budova nebyla odemčená ani těsně před mší. Já si tam stojím mezi místními důchodkyněmi, tvářím se co možno zbožně, nenápadně a vůbec-ne-jako-pražák. Na scénu vstupuje HonzaB s VELMI halasným "čau Jezinko vole, voni maj jako furt ještě zavříno?" Když jsem se dosmála a potvrdila, že jsem byla na závodech velmi šťastná, tak Honza vztyčil prapor své víry prohlášením, že cyklozávod člověka tak nějak vytrhne ze všedních dní k něčemu jinému. Podle katolického žargonu nás ze všedních dní vytrhuje Duch svatý a neděle na mši. Po tomto vztyčení praporu cyklonáboženství ovšem církevní budova kapitulovala, přiřítil se farář v černých brýlích, loupnul po Honzovi očima a pustil nás všechny dovnitř. Honza si vyfotil lustr z jeleniho paroží a vyrazil zpět na Jížo. Místní otec se stále nerozhodl jestli mluví česky nebo slovensky. Dokonale a všestranně vytržená ze všednosti vyrazila jsem s Vláďou ve stopách HB taky na Jížo vyzvednout dítě od babičky. Těším se za zase rok!
Vláďa –
Fakt to jeďte z čela
Beskyd - nejvzdálenější český maraton, který tak krásně odděluje školní rok od léta. Za ty roky se trasa vlastně nezměnila takže jeden ví, co přesně čekat a přitom je to pokaždé trochu jiné. A tak se i letos vydáváme, pro změnu už v pátek ráno do Beskyd. V poledne dojíždíme do Bílé a hurá do Domovjanky na oběd a kafe.
Při rozjetí Luke navrhuje, že bysme se mohli podívat, co je to vlastně ten Bílý Kříž a tak se nám na konci stoupání otevírá nádherné panorama na celé Beskydy. Pak už návrat do Bílé, kde si najíždím zítřejší sjezd v balíku.
Se Šlapkovskou bandičkou za chvíli stoupáme na hranice, kde si dávám druhý interval na rozjetí a dole ještě další tři a pak už v klidu. Rozjetí zakončujeme rautovou večeří v hotelu.
Při večerní týmové poradě nám Kapr radí, že to máme jet z čela. A tak ráno sraz v koridu z první lajny. Jen než se odstartuje se nějak vyrobí další tři řady před námi. A tak startujeme s Nšoči s uhlově zapleteným copem.
V hlavě mám, že jediný správný pohyb v balíku je směr dopředu a kupodivu se mi daří udržet s lokty od sebe solidní pozici i v nájezdu do Bílého Kříže a tak první brdek dávám v mistrovské společnosti Kapra. Díky najetému sjezdu ze včerejška se držím spíš vlevo a s pomocí Kapra v celém sjezdu ztrácím asi tři pozice.
Díky tomu na hlavní jsem vlastně v balíku a tak doskočit si blíž k čelu vlastně tentokrát vůbec nabolí. To nenechá v klidu Luka, který je za chvíli přede mnou. Stejně tak pomáhá najetý horizont a sjezd, takže dole jsem zase v balíku a nemusím si nic lepit.
Nejvtipnější okamžik nastává, kdy se mi nechtěně povede najet na čelo balíku, který úspěšně parkuju na 240W. Když jsem začal pít, tak už jim přeci jen došla trpělivost a tak čelo začalo chvíli závodit. Asi dvakrát mě předjel profesor Uličný, tak asi držím slušnou pozici.
Za odbočkou na Kelčák zůstávám na rozumném místě a do blitkobrdku najíždím kousek za Žábou. V nejprudší části se týpek nemůže rozhodnout jestli pojede rovně, nakřivo nebo vycvakne tak na třetí pokus hlásím, že ho hodlám předjet. Úplně se to nesetkalo s pochopením, tak se to snažím udělat rychle, díky čemuž jsem nahoře před Žábou.
Sjezd tradičně nenávidím. Dole ale jsme v nějaké skupince. Snaha dojet skupinu před námi je jen částečná. Asi dost zbytečně se tady zase ždímu. Nakonec nás doletí ještě další skupina, tak se pakuju dozadu. Nicméně u přehrady čelo dělá všechno, jen nejede. No nakonec s čelem dojíždím až po Smrček. Žábu mám pořád někde před sebou.
Dole na Smrčku se rozhoduju jet podle wattmetru a ne podle zbytku. Což vede nakonec k tomu, že mi to sice dole cuká, ale nahoře jsem víceméně tak 70m za Žábou, který mi tradičně odhopsá ve sjezdu. Trochu znejistím, když mě míjí dres Fanny Gastro, protože mít Uličného za sebou je podezřelé. V nějakých skupinkách dojíždíme pod Pustevny, tam ve dvou odjíždíme zbytku a solidním tempem s vylepšeným PR o minutu dojíždíme nahoru. Podle FLYBY jsem tam minutu za Žábou, kterému nakonec přivážím do cíle jeho odložený bidon.
Transfer na hranice ve skupině, která jede snesitelné tempo na to co mě ještě čeká a na odbočce zůstáváme tři na maraton. V tu chvíli mi pípně zpráva od Luka, že jede sám asi kilometr za mnou, kdybych se nudil. Skupinu proti větru se mi úplně opouštět nechce a tak pokračuju dál.
Na rovince pod Kasárna dostávám školení, že i když někdo na rovině nejede pořád může v kopci zvednout prdel a odjet a tak mě skupina opouští. Projíždím občerstvovačkou jen s kelímkem pití v ruce a pokračuju dál. Grupu nakonec vidím kus před sebou, ale nabíhající křeče mi zabrání v reálném pokusu je dojet. V hákové části mě nakonec dojíždí dvojice s nějakou náhradní Žábou, kterou úspěšně hákuju, přes horizont si trochu nastupuju a sjezd si jedu z čela na rámovce až kus za odbočku, kde začínáme točit. Tam ještě nabíráme jednoho borce, co nás hákne a jednoho co to díky nástupu nedá.
Průjezd cílem v čase 5:09.19.
Celkově to dneska bylo boží - ideální počasí, ani vedro, ani zima, vcelku sucho, vlastně jsem si vždycky říkal, jaké by to bylo jet z pozice, kde bych cca měl být, což jsem si dáky Kaprovi zkusil. Výsledkem je, že to tolik nebolí a vylepšený osobák asi o 8 minut na tratí o kilometr delší se stejným stoupáním. Tradiční tiskovka byla taky super.
Beskyd je prostě nej, i když je cestovně největší peklo a tak snad zase za rok! Díky!
::
Propozice ::
Mapa a profil ::
Garmin ::
Diskuze ::
Celkové výsledky ::
Foto ::
Flyby
