4 dny totální cyklistiky, chci to zase letos zažít? Sedět v sedle málem 27 hodin, letět průměrem přes 30 km/h, ujet přes 800 km a nastoupat přes 9 000 m? Vždyť už jsem to párkrát zažil a říkal si, tohle už je naposledy … ale co se dá dělat, když ve čtvrtek má foukat vítr přímo na Znojmo a v neděli zase přímo na Prahu! A navíc se formuje úderná orange letka ultra wobjížděčů, moje tělo ještě jakž takž drží po kupě, tak se nechám rád zase zlákat.
Čtvrtek 10.04.2025 - Praha - Znojmo - 7:27:13 - 229 km - 30,7 km/h - 2 985 m
Na kruháku HonzaB a Dreamer, čas jsme šoupli na 8h., ať trochu odpadne ten ranní dopravní lógr. Z Kostelce už s Bobkem a letíme na Janovice. Zima štípe, a tak první horké kafe dáváme již po 60 kilometrech. Ale to nevadí, chceme si to užít a tyhle břečky, když máte ošlehané tváře stejně chutnají nejlépe. Navíc, když to HonzaB zpestří svojí show u automatu s kelímkem, který nemůže najít a drahocenná tekutina se už vypouští do sběrného kanálku. Tohle chceš! Bobajz nás žene a určuje tempo, jeho kouzelná babička slíbila oběd, tak není na co čekat. Hlohov, Tunochody, Hroznětín to jsou zapadlé silničky, které jen tak neobjevíte. Padáme do HavlBrodu a začínáme stoupat na oběd ve Věžnici. Babička klapla, sice jsme ji neviděli, ale Bobek se chytil pánve a sporáku a vykouzlil parádní oběd. Děkujeme! Vítr je famózní, neskutečný přítlak, který se naplno uvědomujeme u ikonické borovice na nejvyšším bodu dnešní etapy. Dali jsme čůr pauzu a jen jít nazpět proti tomu uragánu je nemyslitelné! Galaktický sjezd do Třebíče po skvělém povrchu, promotat se dopravní špičkou, ale pak již zase trochu bokem hlavní silnice až do Znojma. Tam bujaré setkání s oranžovou grupou a kalorická tečka ve vyhlášené restauraci U Bazalů
Pátek 11.04.2025 - Hollabrunn - 5:47:43 - 157 km - 27 km/h - 1 692 m
Vítr duje, tak se nechat odnést na východ a pak se bolavě vracet. Tenhle den mi vůbec nesedl, kluci jsou rozlítaný a hned od prahu se jede pro mě podlaha. Zdá se mi to, že jsem na tom blbě jenom já, jelikož ostatní mlčí a skvěle hákují. Když už se rychlost změnila v závodní, tak jsem si vystoupil, naštěstí i s bráchou, který se mi přiznal, že je taky úplně vyřízený. Po ujasnění si dnešních plánů, se nakonec nedělíme na dvě grupy, ale s Kaprem zakládáme pořádný tabák. Jsem slušně bez síly a motivace, vítr mě neskutečně vytáčí, na tohle nejsem ze včerejška zvyklý
. Ale kluci jsou hodní a vždy na nás čekají a můžeme si tak společně vychutnat cíl dnešního výletu, a to sloní schnitzel v Hollabrunnu. Luke našel skvělou hospodu, s českým personálem a velkým salónkem jen pro nás. Myslel jsem, že mě řízek trochu postaví do latě, ale kdepak, dnes jen transportní etapa s bráchou.
Sobota 12.04.2025 - Wien - 6:30:32 - 201 km - 30,8 km/h - 1 603 m
Vídeň! Tradice! Letos sice bez vyhlídky na metropoli Rakouska, tak jen olíznout okraj, a hlavně hurá na Burgra. Vzpomenout na Profesora a pořádně si užít obžerství. Únava roste a nádrže jsou zcela vyprázdněny, to prostě chce doplnit. Počasí slunečné, tak užívat holé nohy a sílu skupinu.
Neděle 13.04.2025 - Znojmo - Praha - 7:00:17 - 225 km - 32,1 km/h - 2 820 m
Cesta zpět ve vybrané společnosti wobjížděčů. Bobek, Nemi, HonzaB, Dreamer a kamarád vítr. Tohle se nedá vymazat z paměti, když vám 7 hodin fučí do zad. A do toho víte, že tohle je poslední den a už nemusíte šetřit síly na zítřek. Pizza v Telči jako palivo na přelet Vysočiny a pak už jen oranžová lajna letící jarní krajinou po parádních asfaltech. V Kácově zasloužený bufet a fičet na Prahu. Krása to byla, možná až s odstupem času si tohohle budeme vážit, proklikávat fotky a vzpomínat. Děkuji orange kamarádi!
09.04. - 13.04.2025 v lokalitě Ubytování Dyje :: Diskuze ::
Foto 1.den ::
Foto 2.den ::
Foto 3.den ::
Foto 4.den ::
Foto 5.den