Akce Rytířov 2023

Akce Rytířov patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2023-03-18.

:: Mapy :: Garmin :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021 :: 2022

• Bobek – Rytířov 2023 budiž výstrahou dalším ročníkům!
  
  Mám kamaráda který rád jezdil na cyklovýlety po světě. Na fotkách ze světa vypadá jako můj brácha v pyžamu, s plyšovým medvídkem u vánočního stromečku. Velký, v rukou drží statečného méďu, zatímco já tahnu kačera. Můj kamarád se jmenuje Kolíkáč.
  Čím víc se blíží jaro, tím dřív Kolíkáč posílá trasy jednotlivých podniků. Trochu zaráží, že Rytířov už nebude jen národní tradicí, a nabývá do mezinárodní formy. Nevěřím těm co řeknou, že se nezastavili nad myšlenkou, kam až maximálně toto trasování může gradovat. Rytířov je Kolíkáčova klasika jelikož v této malé vísce trávil (patrně ještě) pionýrský tábor. Nicméně to bylo v létě, nemysli v polovině března kdy po úbočí skalisek a kopců stéká ledová voda ze zbylého sněhu. Tento ročník však nabídl dovolím si říct impozantní slunečné, relativně vyvážené počasí.
  
  K trase: jak šel čas, a jak se ke všem Vinohradským podnikům sluší a patří, Rytířov se vyvíjel od obce samotné, přes Děčín, ke státní hranici, a tento rok prvně za hranici; ne všedních dnů, ale Českou, přes Bad Schandau. Až během cesty se dozvídám, že v tom má prsty HonzaB. Každopádně abych si přihřál polívčičku a poděkoval kamarádům za to že nemají rádi cyklostezky, prvotní návrh z Ústí a Děčína po cyklostezce podél Labe překreslím po min. rok projeté trase Drážďan Ústí-Petrovice. Hned po naklikání mě potěší že je trasa vzdálenostně úplně stejná, takže ji nikdo neodmítne, přestože je přes malý brdek navíc s krásným výhledem 700m Nakléřov, s výhledem na Rájecké stěny, Děčínský Sněžník a vůbec všude kolem.
  
  Pár dnů před určitě zamrzí malá účast na startovní listině, avšak mile překvapí hojná fyzická nadúčast v Mírovicích. vyrážíme v 10...za zmínku tak stojí Pavel Trachta, Čespa, Turista, Vsid a Tomas z bmc který na kole letos seděl 4x. V balíku od začátku panuje dobrá nálada, tempo je svižné díky větru. Každý jede jako bůh. Za Lito vynecháme Velké Žernoseky a využíváme přírodních podmínek až k Ústí kde je průměr 30+. Samotné stoupání z Ústí a horizont Nakléřov ukazuje rozdíl teplot a výkonosti brzkého jara, a histerčení při malém výkyvu z trasy. Naklikat si do přístroje trasu s bezmála 100 body a jet po modré čárce 270km mi přijde divný asi tak, jako vzít si na suchou silnici ve slunečném počasí zimáka nebo ve 12° zimní hadry a lyžařské rukavice. Proti gustu jak říká Dreamer; a se vší úctou :) Valíme z čáry, opět blbě uhybáme a držkuje se, otočka na Markersbach, rovně na Bahru už zbytek balíku není ochoten akceptovat, tak valím za Turistou který je jako jediný evidentně schopný improvizovat. Za Langenhennersrsdorfem se nám v krátkém pozvolném stoupání naskýtá otevřený výhled na nedaleké Drážďany který zbytek balíku jistě nemá! Schodujeme se, že odtud musel být krásný výhled na bombardování Drážďan v nelehké době (ulice Am Berg). Snášíme se k Labi a ve dvojici pomalu pokračujeme, i po cyklostezce, k hranici na smluvenou pumpu kde se s balíkem po chvilce setkáváme.
  Polovina trasy za námi a v balíku je stále dobrá nálada. Dreamer, přestože je to jeho první letošní venkovní vyjížďka, je plný humoru a energie. Lehká nadváha mu evidentně svědčí.
  Čespa nás galantně dováží pod Rytířov, kde si vybíjíme poslední kulky. Foto a vycvaknout do Verneřic které už málokdo chce vidět. Ikdyž se řeklo pumpa Hřensko, pak až Mělník, i zde na návsi si neodpustíme malé zastaveníčko. Z návsi až na jeden brdek se nechá jet solidní kaše až do Mělníka. Ale i kaše se někdy přejí a tak se musí trochu natlačit.
  V Mělníce dotlačíme Vsida na vlak a užíváme posledního pocitu letošního společného jarního objíždění. Být zde s 240km s pocitem že by sis dal další kilo nejen párků je ani ne sen jako fajn.
  
  Na mém kamarádovi je zvláštní to, že nemá ani tak touhu vyhrávat, jako být ve společnosti. Navíc je zvláštní to, jaké okamžiky mu přináší radost. Ještě víc zvláštní je, že jsou jeho kamarádi schopni snášet takové utrpení, které nejsou téměř schopni sami zvládat.
  Rytířov 2023 budiž výstrahou dalším ročníkům!
  
  
• Čespa – Mami, prosím Tě, já chci v sobotu do školky.....
  
  ....je tu sobota a mě maminka vede na hlídání do školky, do té školky, kde se potkávám se stejně oblečenými dušičkami a kde máme dovoleno uplně všechno, chodím do třídy s názvem VŚ a ve znaku mají takovou tu součástku z kola. Je to pro mně hodně náhodné, nic pravidelného a o to více se těším. Večer před spaním si na stůl připravím batůžek do kterého vkládám lehčí rukavice a taky něco na zub, neboť mi říkali, že to bude dlouhý celodení výlet a já mamince věřím. Školka se mi líbí už delší dobu a kdysi jsem si do ní bral na popruh batůžku foták, tak abych zapsal dějiny ze kterých se další generace může vzdělávat a to činím i ted. Vytahuji ze šuplíčku, kde jsou plyšáci i stařičký compakt s vymyšlenými 12Mpixeli a clonou asi tak 4. (dnes každý telefon fotí líp), ale compaktík se dá zas ovládat jednou rukou za jízdy. Nemohu dospat, těším se víc a víc...mamka si domluvila předání před Líbeznicemi, je to tu a já už jsem součástí těch roztomilích dušiček co poslušně táhnou za jeden provaz v předem dané formaci, je to tu, všichni si užívají sluného dne s výletem do neznáma a do zemí, kde se nepoužívá náš rodný jazyk. Vidím tu hodnou formaci, ale i pekelný zlobilové dvojice. Střídáme se u prvního uzlíku na provaze a každý laškuje, jak dokáže za provaz zatahat. Bobek, to je jeden kluk z Ćelákovic maminko, tak ten nejraději natahuje provaz ve sjezdech a když jsem mu řekl, že mně ty jeho špice bolí, tak mi odpověděl, že jeho taky a šli jsme se poslušně chytnout posledního uzlíku na provaze.....formace, jo to by nám šlo, jen nekdy maminko si ten Bobek zapomene a třeba z Turistou dokonce ten provaz roztrhli a vůbec o tom pár kilometrů ani nevěděli, joo vím maminko, práskat se nemá, ale říct to musím....no a tak výlet krásně utíká až do krajin, kde už tu nevládne náš prezident, tam zas dvojička T+B utrhla provaz, ale to nám nevadilo, nebot jsme se drželi poslušně předem daného plánu a pak pevně spletli utržený provaz na české benzince v Hřensku, jooo a maminko, tady jsem viděl, jak Kolíkáč si kupuje plechovkové pivo a celé ho na té benzince vypil, dobitek je to vid.....pak jsme poslušně jak když jdeme přez přechod se školkou vyrazili směr Rytířov, to je takové mistické místo pro Kolíkáče, vždy nám vypráví, jak jsem jezdil, když chodil do jeslí a že nám to musí alespon jednou ročně a to nejčastěji z jara ukázat. Maminko, ono je to na kopci a to víš, poslušnost dětí se tu vytratila a každý už bez společnýho provázku se cestičkou trnitou vyškrábal na bájný Rytířov, to ti byla oaza pro duši. Pak už jsme se vraceli k místu převzetí rodičů, tak děti papa.........jak já se zas těším na víkendovou školičku.......
  
  
• Dreamer – Sezono vitej na Rytirove!
  
  Podobne jako minuly rok jsem si letosni premierovou jizdu venku schoval az na Rytirov. Letos doslova, protoze pred rokem jsem byl preci jen venku na Novy Rok, tim ze tehdy bylo hezky. Letos to ale dopadlo tak, ze na jizdu venku pred Rytirovem nedoslo. Proto se ve me misilo vzruseni se strachem, protoze na jednu stranu jsem vedel, ze objet to zvladnu, ale kdyz na kole venku nesedite pres ctyri mesice a pak chcete rovnou dat tuhle akcicku, tak to by klidneho nenechalo asi nikoho. Navic pred dvema tydny operace, nejake to kilo dve navic, do formy taky dost chybi, no bude to zajimave. Vse zacina tradicne v 6h rano, kdy nabaleny a namazany hrejivkou od hlavy k pate vyrazim na kruhak na Jizu. Kolikac mel pravdu, svetlo je a slunce uz opravdu vychazi takhle brzo. Sice je kolem nuly, ale jelikoz jsem obleceni nepodcenil a mam ty kila navic, az takova zima mi neni, konecne nejaka vyhoda!
  
  Mirime na sraz se ostatnimi, nakonec se nas sejde kolem deseti lidi, to je moc hezke! Postupne se i otepluje. Vetsina na jednicich, jen Honza B. z nepochopitelnych duvodu na zimaku, ale proti gustu. Prijde mi ze se porad motame kolem Prahy, nejdriv je cedule ze je konec, pak zase ze jsme v Praze, bude to asi dlouhy den. Stavime casto na curani, vyuzivam prestavky k jidlu, dnes neni radno nic podcenit. Jedeme dvojicky v Polabi, na celo ani moc nemusim, protoze se tempa s radosti ujimaji hlavne Cespa a Bobek. A najednou je tady Usti, rozhodne rychleji nez to motani kolem Prahy. Stavime, sundavam vestu a tenke rukavice pod temi tlustymi do nejvetsi zimy. Zaciname stoupat a ceka nas kopec Naklerov. Ani jsem netusil ze je tak blizko Usti, stejne jako Neznabohy. Vzpominame na trasu Krusnotona, jo to byly casy! Naklerov zaboli, ale nakonec jsme nahore. Prichazi studeny sjezd do Petrovic, kde nakonec u pumpy nestavime a radeji jedeme do udoli.
  
  Prichazi prvni, ale zaroven i posledni rozkol ve skupine, kdy nam traser Bobek s Turistou odjizdi podel reky, zatimco trasa do Bad Schandau vede pres kratsi kopec. Vetsina jede podle navigace. V Bad Schandau kratke foceni, stridaji se tu v Nemecku krasne useky s temi s horsim povrchem, ale jednice vsechno spolehlive zehli. Konecne pumpa v Hrensku a prvni kafe s makovym kolackem z domova je zaslouzenou odmenou. Pokracujeme na Decin, kde uplne deluxe taha Cespa na vysokych rafcich, ze nas to docela boli i v haku. Cas leti, padaji navrhy ze vynechame kasnu nahore na Rytirove, ale to by se nam Luke z Italie vysmal, takze tam proste musime jet. Kolikac do kopce rozjede tempo, ale nakonec se chce jet jen Bobkovi a mne. Teda ne ze by se mi extra chtelo, ale tradice je tradice a kdyz vidim ze se noham aspon trochu chce, tak jedu. Bobek za mnou, cekam kdy mi nastoupi, ale nakonec si odstoupi a na vrchol dojedu sam. O nejake poradi ale vubec nejde, Bobek taky v udoli i kopcich predtim jezdil na spici. Ja jsem si jen proste chtel dat kopec naplno pro ten pocit a to se povedlo. Za chvili prijizdi ostatni, rychle spolecne foto a jedeme dal.
  
  Vsid si zacne psat svuj pribeh a z nevinne konverzace se vyklube mensi hladak a unava. Bobek Vsidovi pomaha, je to jeste par hupu nahoru a dolu, za Rytirovem jsou v krajnici i zbytky snehu. Skupina si to ale uziva, vsichni zaciname byt prositi, ale uz mirime prevazne dolu a slunce zacina hrat. Steti, Melnik je tu coby nevidet. V Melniku voli Vsid prozretelne cestu vlakem domu, zbytek miri na pumpu. Konecne i ja aspon jednou za zimu muzu mit parek v rohliku, dokonce v akci s kavou! Je to potreba, blizi se vecer a posledni km nikdy nejsou zadarmo! Postupne se dnesni spolujezdci odpojuji, az zustaneme tak jako na zacatku sami s Kolikacem a HonzouB. Zapiname svetla a i blikacky a po rozbite cyklostezce mirime na Haje. HonzaB se mi pta, jestli se doma konecne napiju, protoze nektere veci se nemeni a i dnes jsem to objel tak na jeden bidon v souctu. Zase jsem ale mel dve kafe. Dalsi louceni, dotacim trikilo po ose az domu, metro neni potreba, kdyz ma clovek svetla a hlavu v oblacich. Epicka jizda zimniho objizdeni na Rytirov je za nami, letos navic s bonusem v podobe Naklerova a delsi jizdy v Nemecku, diky Bobku za tezkou, ale krasnou trasu. Nadherny den, vyborna skupina, k tomu i potrebna davka stesti. Pro tyhle momenty stoji za to v zime trenovat a je jedno jestli venku nebo na Rouvy, protoze vsechno se pocita, dnesek budiz dukazem!
  
  
• Kolíkáč – Bitva přes dvě země
  
  Myslel jsem si, že cedule Dederonie z minulých let se nedá již nikdy překonat. Ale mýlil jsem se. Tahle parta wobjížděčů chce stále nové a nové cíle. HonzaB chtěl od začátku roku Bad Schandau, Bobek kliknul v týdnu Nakléřov, který známe z Krušnotonu a hned to byl jiný Rytířov než ho známe z minulých let. Počasí klaplo na jedničku, pod zadkem jednice až na našeho mučedníka HonzuB, který si to odkroutil na zimáku. Jak je všechno relativní, když jsme před 14 dny fotili Střekov a já se děsil té dálky domů, tak včera to bylo do Ústí jen na roztočení nohou. A to jsem celé páteční odpoledne polehával, chtělo se mi furt spát, bolela mě hlava a noc vůbec nebyla klidná. Ve dvě ráno při pohledu na budík v propoceném pyžamu jsem už sepisoval omluvenku. A byla by to velká chyba. Přijít o tenhle monument v téhle sehrané partě.
  Seprané hadry, ať trochu větrám, ale na hruď noviny nebo nějaký leták ze stodoly. Ale safra nic doma nemohu najít, to je už všechno jen elektronické? Vyplave vzpomínka na Honzise, jak na jednom Mamutu se přehraboval v kontejneru na 200 km a hledal igelitku na zahřátí. Jo to bude ta správná volba, igelitky ještě doma nedošly Nedočkavostí už v 6:30 na kruháku, ale za chvilku je tu Dreamer. Zase ho po dlouhé době vidět naživo! Předpisově týmově vyladěn, sice dává každý víkend 300 na trenažéru, ale dnes má respekt, přece jenom venek je venek. Přesně „na čas“ v 6:35 doráží HonzaB, ve kterém to jen bublá. A ani se nedivím! Trasu uviděl až v pátek večer a pod sebou má zimáka! Prostě je to náš trpitel, když si tak vzpomínám, tak má vždy nějaké závaží, buď zimní bundu ve 20 stupních, nebo zimáka anebo široké pláště, co škrtají o brzdu. Ale jak je na to zvyklý, tak se s tím dokáže neskutečně poprat a nejinak tomu bude i dnes. On vlastně hecuje i ty ostatní, co si užívají jednic bez blatníků, že když to dá on, tak oni to musí dát levou zadní
  Lezu na špic a pohodovým tempem míříme do Mírovic, kde profláklá kaplička spojuje dnešní rytíře v jeden bojový šik. Abfahrt nach Deutschland! Chtělo by se napsat jarní rozpučelá grupa, ale teplota je kolem 2 stupňů, takže jak jsem rád za igelitku. Čespa a VSid se připojili na očekávaných místech a můžeme valit do Českého středohoří. Vítr pomáhá, nějak to rychle utíká a nabíráme Turistu u Terezína. Bobek ještě upravuje trasu, že vynecháme Žernoseky a pojedeme do Ústí po levém břehu Labe. Kapr sice přišel o svoji cyklostezku, ale zase jeden mini pík jsme ušetřili, což se pak bude večer hodit, protože vůbec nevěřím, že dojedeme za světla domů.
  Výhled na Střekov míjíme a stavíme až na odbočce v Ústí pod skalou směr Petrovice. Pytlíky z treter dolů, igelitka do kapsy, rukavice do kapsy. Budeme stoupat a pěkně se zahřejeme! Ze 140 metrů do 704 metrů nad mořem. Hurá na legendární Nakléřov, jeden z vrcholů Krušnotonu. Průjezd Ústím je vcelku příjemná vlásenka, je tu pruh pro bus a cyklisty. Neblbnu, jedu v tabáku s HonzouB, se kterým jsou kopce vždy velká slovní show. Přidal se i Dreamer, a tak vzpomínky na Krušnoton se jen sypou. Najeli jsme totiž v protisměru na trasu, doprava Neznabohy, tady jsme se vždy ve sjezdu loktovali o nejvýhodnější pozici do prvního rozdělováku. Přejíždíme dálnici a pořádné stojky jsou tu. Hledáme to nejlehčí, co se na kazetě dá najít a je to hodně bolavé. Kaprovi připomínám tu historickou fotku z roku 2013, jak jedou 4 orange v čelní grupě maratónců se Zahradou, Čerem, Mílou Švehlou, Indiánem, Bédou Průchou… jó to byly časy! Odměnou je nám pak vrcholová partie před klesáním do Petrovic, kde jsou fantastické výhledy.
  V Petrovicích nic moc pumpa pro nás, kapsy a bidony zatím nezejí prázdnotou, tak to necháme až na tradiční Hřensko. Teď už by to mělo klesat zase k Labi, ale je tu ještě naklikaný hrbek Kochenberg, který Turista s Bobkem minuli a valí osamoceně jinudy. Grupa drží trasu a před Bielatalem zažívá skvostné pocity po bezchybné klesající silničce. Jsme zpátky u Labe, za chvíli je tu Bad Schandau, foto na náměstí a rychle na pumpu v CZ. Tady už jsou rozvalení naši dva uprchlíci, do mě padá bageta a vzpomínka na Zbyňka Ference a jeho trkajícího kamaráda. Nemohu odolat a plechová desina zalila bagetu jedna radost. Trochu mi kazí euforii ty vlajky u pumpy, které vlají přesně od vany. Jo, čeká nás pěkná šichta, ale už je to jen 130 km!
  Za Hřenskem si odlehčit, někdo má nápady, že za vodou je pěkná cyklostezka po druhé straně Labe, ale odpovědí je zanotování české národní písně: „Za vodou, za vodou, za tou naší hospodou, když vyjde měsíček...“ Wobjížděcí atmosféra prostě graduje, navíc, když si na špic vleze Čespa, naloží si celou grupu na záda a svým velenádherným tempem ji doveze až do Děčína. Tohle on prostě umí, jako málokdo, díky!
  Dreamer kvůli Lukovi chce foto u kašny, já kvůli větru chci stoupání z Těchlovic. Je nám oběma vyhověno a spokojená grupa tak nalítává do prémiového stoupání. Zkouším to rozjet, ale nějak to není v hlavě a ani v hadrech, které mě zateplují. Navíc stále si vezu s sebou toho strašáka z večera a noci, kdy jsem to chtěl zabalit. A tak jediný Bobek s Dreamerem to pojmou jako boj o prémii, ostatní to vylámou objížděcím tempem. Obětavec Čespa nás fotí a vkládá tak do historie další nezapomenutelné perly. Kopec je to ale přísný, junior Kapr přikládá, a to přání se nezpotit se mi tak vůbec nesplnilo a u kašny ze mě slušně leje.
  Kašna z roku 1882, kulturní památka, místo, kam se už přes 10 let upínají touhy všech cyklistických rytířů. Přemýšlím, co je na ní vlastně tak lákavého? Asi ten hřejivý pocit, že to k ní člověk vyjel a ten mrazivý pocit z toho, že domů je to ještě strašně daleko! A tyhle pocity dokáží udělat směsku, která tady v partě kamarádů úplně exploduje! Tohle nezažijete po 10 pivech, tohle si nepíchnete do žíly, tohle si nešňupnete nosem… tohle je prostě něco více!
  Ale boj s otočením klik stále nekončí. Sice krátký sjezd, ale pak zase nahoru do Rychnova. Dnes mi to nějak nechutná, je to nějak rok od roku snad delší a prudší. Propocený mokrý hadr na hlavě se stal studeným obkladem, tady by se měly testovat ty zázračné funkční věci, no není se co divit, jsme zase nad 600 metrů nad mořem. Tak raději zase igelitku na hruď, rukavice a letět do Verneřic. Turista vytahuje z historie svoji izotermu a vzpomínku, jak to tady odfouklo Rybu do příkopu. Letos to odpojí VSida, který se nějak zapomněl. Naštěstí to skupina zaregistrovala a čekáme na něj.
  Pak si vleze na špic Bobek a sveze nás dolů do Liběšic v závodním tempu. Tohle zase umí jen on, ale cítím, že tohle je moc, za tohle se bude platit. Tipuju to na zimáka HonzuB, ale ten se jen tak nedá, dokonce sjíždí díry na čelo, když ve sjezdu naskočí. Pod Malešov si to pak bere na starost znovu Čespa, a i když je tempo přijatelnější, je v Hoštce jasné, že pan vrchní je u VSida s kasírtaškou. Škoda, že tady nikoho nenapadlo, aby VSid jel s Turistou, který se odpojil k autu do Terezína. Takhle si to musí VSid vypít až do dna. Staráme se o něj, Čespa s Bobkem tlačí, ale to, že VSid má trochu respekt ze skupiny a nejezdí úplně v háku si vybírá svou daň. V Mělníku je konec jeho pouti, nádraží je mu záchranou. Ale za bojovnost si určitě palec zaslouží!
  Asi poslední letošní výletní pumpa v Mělníku, nechci nic podcenit, tak zase bageta a s Kaprem si trknout na to objíždění. Někdo dřepuje, někdo sedí, někdo se jen opírá, ale nade všemi se vznáší transcendentní nálada. Necelé 2 hoďky domů, je těsně před 17 h., tohle už dáme, tohle už známe, zapneme blikačky a dotočíme to k hranici magických 300 km… Navíc když na špic vleze motor Bob z Čelej!
  Je tu již tradiční děkovačka, ale bez ní a bez vás by to nešlo. Děkuji Bobkovi a Čespovi za pořízenou dokumentaci, která nám to bude navždy připomínat. Bylo to silničářské San Remo, jízda ve dvojičkách, let v lajně, propocená stoupání, pumpy s kabaretní atmosférou! Děkuji kluci, jste borečci, navždy zapsáno zlatým písmem v naší kronice!
  
  
  
• Mr.Tired – Upíjím první doušky a jsem lehce...
  
  Když jsem se ve 2:15 hod. ráno probudil a další hodinu a půl čuměl do stropu a nemohl usnout, začaly ve mě vzrůstat obavy, že budu muset napsat Kolíkačovi omluvenku. Šestá hodina ranní, mobil řve “Vstávat!” Koukám jak vyoraná myš a můj nickname z Rouvy se zhmotňuje Mr.Tired.
  Do Mírovic ke kapličce přijíždím téměř přesně v 7:30 a Náměstíčko září oranžovými barvami. Silná sestava všichni jednice až na HonzuB, ten má svého zimáka řádně oděného do blatníků a zástěrek. Fakt z trasy a sestavy mám velký respekt. Takže do sedel a směr Ústí n/L. Cestou nabíráme Čespu a Vsida, špice se střídají, jak kdo může, nebo se mu chce. Prvních 30 kilometrů se projevuje u mě docela únava, tak si říkám, jak tohle přežiju, ale nakonec se nějak zázračně rozjíždím a vlastně až na nějaké okamžiky jedu na pohodu. Vítr tlačí do zad, jak už psal Kolíkáč, bylo Ústí na roztočení nohou.
  U skály na malém plácku dole ve městě co není Praha, zastavujeme na vysvlékací, čůrací a občerstvovací pauzičku a když jsme všichni řádně připravený, velí se do kopce. Je to kopec s velkým “K” už jsem ho jednou jel, ale u dálnice jsem odbočil doprava tam už se sklání silnice do údolí. Dnes to bylo přímo a stoupání se začalo utahovat. Co to jako je? Koukám na procenta, která jsou dvojciferná. "Tohle nejsou žádné Rouvy kopce, kdy máš kolo pevné chycené v trenažéru, ale nefalšované Krušnohorské stoupání, kdy musíš pracovat s kolem, s rovnováhou dávat bacha na díry ….. Jediné co je stejné, že tebe tečou potoky potu, prostě teplé hadry v kopci to prostě v tu chvíli nechceš." Silnice se kroutí jako had konečně Nakléřov, a tak jsme vyjeli první kopec dnešního dne. Nahoře jsou ještě místy sněhové fleky, Bobek a Čespa pořizují fotodokumentaci a už se řítíme sjezdem do Petrovic, krátká zastávka na benzíně, kterou vyhodnocujeme jako nedostačující, vdechneme trochu jídla a dalším sjezdem se opět řítíme do Dederonie. První křižovatku míjíme, brzdy, otočka a znovu z kopce. Další křižovatka, Garminy pískají mimo trasu, mimo trasu, mimo trasu!!! Kolíkáč řve Bobkůůůů, ale ten to valí s Turistou, pro nás neznámo kam. Myslím, že HonzaB si jadrně ulevuje: "Kurva, hlavně, že to máme naklikaný a jezdíme jako ....!!!" Čeká nás krátké výživné stoupaní které se jede hodně na volno a probíhá živá diskuze, která je přerušována salvami smíchu. Super sjezd údolím k Labi a pak začíná arbait proti větru, v lajně za Čespou se řítíme směr Hřensko s kratičkou foto zastávkou v Bad Schandau. Benzína to je oáza, ve které se skupina opět schází do full sestavy, káva, bageta, cola, magnézie, pivo, prostě každý na co má chuť. Vítr funí přímo do obličeje, lajnou za Čespou a Bobkem jsme se řítíme do Děčína a stejně, tak pod mého strašáka dne Rytířov, druhý a poslední kopec dne s velkým "K".
  Stoupání je sevřené mezi kopci, Dreemer s Bobkem odletěli, Čespa také mizí, jedu s Kolíkačem a Kaprem a čekám, kdy i oni mi zamávají, ale jedou v klidu a já si říkám: "Hmm takhle si nimi jet při závodě :) no, ale to je říše fantazie." Dvouciferná %%% mě vytrhují ze snění, potoky potu mi tečou zase po těle, prudká pravá ufff, naštěstí to lehce povolilo cedule Rytířov 1km, zase ty %%%, ale už je tu bájná kašna, banán, cola s magnézii, hromadné foto, krátký sjezd a znova do kopce Směr Verneřice, Vsid toho začíná mít plné nohy. Dlouhým sjezdem se řítíme dolů, rozlučka s Turistou, který to točí na Terezín, a my lehkým stoupáním jedeme na Malešov, Vsid trpí, kluci ho začínají lehce tlačit. Za Liběchovem je rozhodnuto v Mělníku první nádraží a potom na pumpu. Vsid nasedá na vlak a my se občerstvujeme na benzíně. Potom to má rychlý spád Bobek + rovina + lajna = průlet Mělník - Kostelec n/L. Dával jsem si to i na druhé pozici ufff. V Kostelci se loučíme s Bobkem, Kaprem, a pokračujeme směr Mratín s cyklokrosovou vložkou, Čespa jede rovně a my odbočujeme na Sluhy. S Kolíkačem a spol. se loučím ve Veleni a na samotku dojíždím posledních patnáct km. Doma si otevírám pivko s pocitem, to byla parádní jízda, upíjím první doušky a jsem lehce Mr.Tired.
  Jak jsem psal už na Stravě, Čespa a Bobek jeli neskutečný špice. Všem díky !!!!