Akce Zlaťák 2024

Akce Zlaťák patří do kategorie Vyjížďka. Datum: 2024-08-06.

:: Trasa :: Garmin :: Diskuze :: Foto :: Flyby

Historie: 2006 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014 :: 2015 :: 2016 :: 2017 :: 2018 :: 2019 :: 2020 :: 2021 :: 2022 :: 2023

• Kolíkáč – Den z jiné galaxie
  
  Kudla to byl tedy mazec. Na kruháku samá překvapení v podobě Oťase a Nemiho! HonzaB v zimní čepičce, hold, jak před lety prohlásil Dreamer na brzkém ranním odjezdu na Zlaťák už je vždy cítit přicházející podzim. Nabíráme Kanaďana a Nemi leze na špic. No zahřál nás hezky, do Nymburka letíme v závodním tempu. Před Kopidlnem háknout traktor s valníkem a udělat si tak dostatečnou časovou rezervu na vynikající pekárnu. Seniorská trojka dorazila a za Jičínem nás zdraví Luke. Do Jilemnice festival nástupů, tahle silnička k tomu přímo vybízí. Luke je odstřižen telefonem do pracovního prostoru. Konzum dnes nevyužijeme, nikdo nechce tahat přebytečná kila navíc. Ani Nemi, který okupuje v blízké cukrárně onu místnůstku hodně dlouho. Pepa z toho soptí a nadává na Šlapky . Přitom jsme mu připravili krásný týden. Dnes to mám v hlavě a Zlaťák chci potrápit rudého Mistra ČR. Kapr s Pepínem napřed, Kanaďan pro zbytek rozjel neskutečnou přípravu, odtáhl to z kruháku až do Vítkovic. Nemi nastupuje a já mu skáču do háku. Chci, aby na budíku svítila 3. Pepu to nenechává klidným a na parkovišti si nás sjíždí. Když to nejvíc bolí, tak to howado ještě nastupuje. Kdo ho tohle učil? Odskočil nám, ale svěšovat nechci a nebudu. Gumuji se za oči za Pepou, ten se chvílemi otáčí a hlídá si náskok. Nemi kolem mě, v serpentinách se už loučí, že to nedá. Já kličkuji mezi turisty a rudý sparťanský dres je jak hadr na býka. Ale nemám na něj, odstup se nezmenšuje, a navíc mě u cedule Zlaté návrší obkládá Nemi! Prý jsem úplně zastavil. Ale stejně cítím, že to bude můj nejrychlejší Zlaťák v historii, díky kluci za vyhecovaní a díky Techniku za Dolomity, které přece jenom do těch nohou něco dostaly! Letos premiérově až k Labské. Tam kde sváděl boj Hanč a Vrbata v zimě, si dnes užíváme neskutečné výhledy na naše velehory. Jen by tu nemusely být ty odvodňovací kanálky a mraky turistů. Fotíme se s garáží, brutalismus je fakt v obřích rozměrech. Nálada kvete a těšíme se do Jilemnice ke stadiónu. Překvapivě i Pepa slibuje, že si dá hranolky. Ve sjezdu jsme poztráceli Kanaďana a Pepína, omluva kluci, příště to musíme lépe ošéfovat. Bufet nezklamal a rozjezd do prvních kilometrů je hodně bolavý. Začínám platím za ten hodinový šrot do kopce, navíc, když Nemi a Kanaďan jsou jak utržený z řetězu. Libáňská cukrárna zachraňuje co se dá, nejvíce pak gumoví medvídci, kteří na Kozovazech chutnají jako kaviár. Předtím se ale musíme přebrodit po neskutečně rozbitém asfaltu. Kdo už konečně přidá do mapy.cz funkci „kvalita silnice“? Jsem rozsekanej na maděru, v Nymburku vůbec nevěřím, že to dojedu. Ale mladé pušky jsou stále nevystřílené a táhnou mě směr vana. Budík se vybil, takže magické číslo 300 km se mi tam nezjeví. Jedu v mlze a na displeji černo. Tohle prostě chceš. Značně vošoupaná trasa přes klánovický les a Koloděje, konečně poslední stoupání směr Jížo. Jsem úplně prázdný, stejně tak jako bidony a zadní kapsy. Doma pak přichází gastro masakr… Děkuji pánové, tohle byl zase den z jiné galaxie!
  
  
• Nemi – Za tohle mě Žába nepochválí
  
  O nedělní noci se vracíme s Technikem a Žábou z Dolomit. Vím, že se v úterý má konat vyjížďka na Zlaté návrší, kde jsem ještě nikdy nebyl. Lákalo by mě to, ale nemám dovolenou a jsem po alpském týdnu řádně znavený. Na příští sobotu domlouvám Krušnoton, musím odpočívat. V pondělí večer se dozvídám, že na minulý týden plánovaná odstávka vody na pracovišti se přesunula na úterý a že šéfová nám dává sick day. Deus ex machina. Právě jsem umyl kolo a dal prát oblečení. Bez přípravy uléhám s tím, že se rozhodnu podle toho, jak se vzbudím. Ačkoli mám z Dolomit spánkový deficit, budím se už v půl čtvrté. Více než půl hodiny přemítám, jestli jsem schopen vstát. Povedlo se, ale mám zpoždění. V jedenácti stupních celsia po páté ráno kvapím z Modřan na Jižňák, únava kupodivu není znát. Kolíkáč, HonzaB a Oťas trpělivě čekají. Déjà vu na kruháči mě naplňuje euforií. Nohy vytrénované z kopců až do nebes si náramně užívají nekonečnou rovinu a wattmetr ukazuje neskutečná čísla. Nabíráme Kanaďana, při snídani v Kopidlně naše „seniory“ a nakonec se přidá i Luke, škoda, že jen na chvilku. V sérii kopečků před Jilemnicí začínají střídavě nastupovat Luke, Kolíkáč a Kanaďan. Spolu s Pepou Vejvodou se držíme vpředu. Do posledního kopečku už jedeme jen ve třech s Kanaďanem a Pepou. Jede se mi dobře, tak zkusím přidat poprvé, ale neodjedu ani o metr. Zkusím to podruhé a kupodivu se mě tentokrát nedrží. Společně sjíždíme k jilemnické cukrárně, kde mě dohnala pozdní snídaně. Omlouvám se za další čekání. Začíná jít do tuhého, čeká nás tisíc metrů převýšení, tedy jediný český kopec alpských rozměrů. Výšky se po Dolomitech nebojím, ale tady se jede regulérní závod. Celou špic v pozvolné části obětavě táhne Kanaďan. Nabuzen rozcvičkou před Jilemnicí odjíždím, jakmile to začne více stoupat. Ale Pepa s Kolíkáčem si zkušeně pohlídají, abych nebyl moc daleko. Postupně mě sjíždějí a odstup naopak získává Pepa. Nějakou dobu jen kontroluje, kde jsme, a ignoruje prosby Kolíkáče, aby počkal. Nakonec ještě přidává a definitivně mizí mezi pěšími turisty. Kolíkáč se nevzdává a taky se mi na pár desítek metrů vzdaluje. Už se s ním loučím, ale těsně před koncem kopce Kolíkáč zpomaluje, a tak zrychlím a dojíždíme spolu. Na Zlatém návrší je pod mrakem pěkná zima v kontrastu s prosluněnou Labskou boudou. Rozbitý sjezd s kličkováním mezi lidmi, koly a autobusy mi zas tak hrozný nepřijde, možná jsem se i v tomto v Dolomitech trochu zlepšil. Po dobrém obědě v Jilemnici hasíme zpět. Jede se mi pořád dobře. V posledním brdku v Podhradí to vypadá, že už nikdo závodit nebude, ale nakonec si ještě pohrajeme s Kanaďanem, který famózně táhne až do Újezdu, kde se loučíme. Byla to velká jízda. Za tohle mě Žába nepochválí. Holt nejezdím podle tréninkového plánu, ale pro radost. Snad se k pravidelným intervalům ještě dokopu a přitom wobjíždění nebudu muset oželet. Moc díky všem!