Šlapky nerezaví, Zlaťák mi to znovu potvrdil. Stále se dokážeme sejít a napříč výkonností si užít nádherný výlet.
Po nedělním pódiovém Posázaví mě ani nebolí nohy. To jsou zase stavy, v hlavě jen pastorky, převodník a dobře mázlý řetěz a na nic jiného nemyslet. Ranní budík vůbec nevadí, vyjít na potemnělou lodžii a vítat nový den rozcvičkou s výhledem na pomalu vycházející slunce. Teplota 16 stupňů, ale slibované tropy přes den velí namazat nohy opalovákem a hodit na sebe krátký-krátký. Milovaný dres ještě s volny.cz/vinoslap na zádech, rok výroby 2004 na mě dýchá velkou historií.
Zapnout kameru a rozpohybovat nohy k prvním metrům na kruhák. Přivítat se HonzouB a Dreamerem a na Tečku s Karlem a Turistou. Tahle čtyřka je naprostá jistota, že to dnes musíme zase dát. Přes 300 km vypadá hrozivě, ale v dnešní společnosti to uběhne jako voda, to je už je léty ověřené. Dreamer navlečený jak na podzim, ale teď si užívá tepla, zatímco my si rozehříváme ztuhlé prsty. Ale slunce se dere a teplota stoupá. Provoz kolem 6 hodiny je děsný, už se těším na zapomenuté silnice v Podkrkonoší. Před tím ještě nabrat Kapra a v Nymburce doplnit stavy o další stálice, ale i překvapení. Jet zase s Ivčou, s Barbánkem v jedné grupě je paráda a k tomu matadoři Strejda a Bonzo. V Křinci Pepíno a je nás 11 kusů, rekord v účasti na Zlaťák!
Střídáme se ve dvojičkách jako na nějakém školním srazu, každý si má něco spolu říci. Někdy mi připadá, že už se opakuji a už jsem to svému parťákovi vedle sebe dnes říkal. Ivča z toho měla vítr, jak nás bude zdržovat, a přitom na Podhradí jde do úniku. Není se co divit, je vyšvihaná do nebes a dělá tak čest svému dresu elite!
Jičín zdolán, před Syřenovem se zakecáme s Kaprem na špici až odbočíme blbě, omluva všem. Do Jilemnice je to už krása po úzkých cestičkách s výhledy na kouzelné chaloupky. Konzum plně obsazen, teplota tropická, Karl do sebe naleje pro sichr 4 litry vody. Při polknutí mě škrábe lehce v krčku, no tak to dnešní tropická vyjížďka asi nebude úplně to pravé pro můj ventilační systém. Ale o hodně hůře je na tom Turista, který bojuje se svojí žaludeční virózkou a rozumně si prý odpočine někde na stráni u kruháku v Hrabačově a počká na nás.
My si rozjedeme přípravu na monumentální stoupání. Do Dolních Míseček hezky po kupě, ať ten výhled na světle zelené Zlaté Návrší můžeme zdokumentovat. Povedlo se, cyklistika je prostě týmový sport! Pak mě jebne v kebuli a nastoupím do prvních toček na Horní Mísečky. Vyženu to škrábání jinou bolestí!
Karl s Dreamer jsou za chvíli u mě a po pár metrech mizí. Chci natáčet, ale točit prázdný asfalt a gumovat se na samotku se mi vůbec dnes nechce.
Za Jilemnickou Boudou mě dorazí Bonzo, ale jeho šedý dres by se mi taky nelíbil moc v záběrech, a navíc jede nějak moc svižně
Ale za chvíli je tu brácha a s ním už musím, to bude dobrý herec! Tak zase spolu si užíváme mýtické stoupání a v hlavě mám Krušnoton a Dlouhou Louku, ty wado to zase bude v sobotu posekáno!
Výhledy a teplota to je dnes all inklusive, takový Zlaťák nepamatuji! Nálada povznesená, kdo to kdy vyjel, sice se zkřivenou tváří, tak ale uvnitř určitě omládl, dát Zlaťák na kole bez motorku, to se prostě cení!
Týmové foto, málem se do té boudy nevejdeme a už letíme dolů na nějakou mňamku.
Kapr to zpestří defektem a ukázkovou bombičkovou výměnou v operatérských rukavičkách, ale to už vychutnáváme nealko Lobkowicze. Mám trochu hrůzu, jak dlouho tady posedíme, 11 krků napojit a nasytit asi bude fuška. Ale jde to kupodivu rychle, a i těch 8 knedlíků pro Karla, nějak rychle zmizlo.
Teď bych nejraději našel to Turistovo vyhřáté místo na louce a zavřel oči. Ale realita je krutá, doplnit bidony, zacvaknout tretry a hurá na poušť. Po pár kilometrech si žaludky sednou a 22 nohou znovu rozjíždí koncert. Barbánek nám ještě udělá jednu přestávku s výměnou duše, ale jinak přeprava do Jičína proběhla nějak neobyčejně rychle. Co mě začíná trochu znervózňovat je malé kopání od mého předního kola. A v Libáni na bufetu je to jasné, přední plášť se mi na jednom místě krásně zkroutil. Je to úplné umělecké dílo hodné zaslaní pro pana Mavica, ale představa té cesty na Jížo, jestli to někde bouchne, mě teda moc nenaplňuje.
Začínám pomalu domlouvat odvoz od Strejdy, Turista by se raději též přidal. Náš vláček drkocá dál směr Nymburk, vzali jsme to trochu objízdnou trasou, ale odměnou je nám skvělý asfalt a vítr v zádech. To mě nějak nakoplo, přední upuštěné kolo drží, takže v Nymburce se rozloučit se Strejdou, Ivčou, Turistou, Bonzem a Barbánkem a já to chci podržet až do Prahy.
Přichází ty opojné stavy, ke kterým se člověk dostane po celodenním švihu, na špici nechat pár sil pro kamarády a zase se stěhovat dozadu. Jo jsme vysmátí zase jak leča, tropy netropy! Kapr domů do Sojo, my vyježděnou zimní stopou přes Kozovazy.
Začínám šetřit s pitím, kluci to sice hrdinsky již chtějí bez zastávky, ale před Ktonem nechci nic podělat, a tak je lámu na vyvoněnou stodolu. Jak je potřeba si vážit čisté vody, to je nejlepší lék na žízeň a teď už vím, že to dáme, zase padne tříkilo. Den den superden za námi, děkuji všem za společnost a parádní výkony při krkonošské slavnosti!
A teď už si jen užívat 3 dnů bez kola, jen pracovat, jíst, pít, dlouho spát a vyléčit přívodní vzduchové potrubí. A v sobotu? Držím všem Ktoňákům pěsti!