Ve středu silniční "Lopatárna", v sobotu Bike Cup "Hradec Králové", silniční orientační "Road Adventure" s bronzovým Kaprem a v ŠUAC "Lopatárna". V neděli deštivá "Jarní časovka Předboj" s bronzovým Camrdou, "X duatlon Bára", "Jarní klasika" a v Cyklomanovi "Prolog".

Čas plyne nemilosrdně a tak zimní období plné pohodového najíždění, turistiky a nekonečných hodin na trenažéru skončilo a začala i nám amatérům závodní sezóna. V neděli nás čekalo "První šlápnutí - PRS", otvírák sezóny. Letos ale ne jako hromadný závod, ale jako Vrchař, tedy 3-4 měřené úseky do kopce, kde Oťas bral zlato!

Bylo, nebylo, za sedmero výtluky a sedmero horskými prémiemi čtvrté kategorie, cyklistické pohádkové království kdesi u Znojma v sousedství země Rakouské s lidem přátelským a cestami hladkými a liduprostými. To byl další díl pohádky "Soustředění na Jižní Moravě".

V týdnu se dokončovala letošní wobjížděcí trilogie výletem "Za jazykovými skvosty", Běhna dala "Kros Pičhorou" a kolem 10-ti dvojiček si z plna hrdla zakřičelo "Hurá na Ještěd".

Devátý km 3:50 na "Českobrodská pečeť" a jeden běžec dostává informaci, že by to vyšlo pod 40. Tuto informaci jsem moc dobře vnímal, já nikdy to pod 40 nedokázal a neměl to černé na bílém napsané. V roce 2017 jsem tomu byl blízko, ale díky zranění to najednou bylo tak strašně daleko! Teď máme před sebou poslední km a já jsem tak blízko, jenže tu máme ještě jednu věc, na které jsem s Adou domluven, že pár metrů před cílem zastavím, odpoutám ho z vozíku a ruku v ruce projdeme společně cílem, jako tomu bylo v minulosti. Přesně tak se i stalo, byl to zase pro mě silný okamžik a pocit nepopsatelného štěstí!

Minulý rok nám Trosky bohužel kvůli nepřízni počasí nevyšly – zima, sníh, ledovka… Navíc jsme se s balíkem minuli i na Ústí, takže na letošní "Trosky" jsem byl natěšenej jak nikdy… Když to nevyšlo na Sebuzíně, tak si v kopcích s ostatníma zablbneme na Troskách… Na stránkách u akce kliknuto 10 lidí a samá letecký esa, navíc předpověď počasí naprosto luxusní, to bude mít grááády…

Rytířovská únava, zimní předpověď, špatný směr větru, to všechno mě svádí k tomu letošní "Mosty Želivka" odpískat. Ale nakonec vítězí natěšení kamarádi a tradice. A jednice!

Odspodu je jasné, že se celý balík pohromadě nepožene. V botách rybník, čepice slouží jako stalaktit, rukavice jdou dolů a bundu rozepnout. Párkrát si odskočíme až jsme s vrchaři osamoceni a máčíme se směrem k horizontu. Asi 200 m před odbočkou "Rytířov" jsem značně přesycen dojmy a dotáčím za kluky ke kapličce. Přijíždí další a další, ale o pořadí tu vůbec nejde..., sluníčko hřeje, vše se tu směje!

Jet se Šlapkami, to je vždy rachot lebek. A nemá to chybu - co do atmosféry, i co do sportovního počinu. Jedno se ale povedlo. Když jsme vjeli na most v "Ústí nad Labem", v balíku se ozvalo "Sezóno vítej!". Bylo to přesně v miste, kde nad jedním z pruhů byl ukazatel s nápisem "krematorium". Výklad je jasný: "Pánové, letos to bude až na hranu".

Sobotní ráno, slunce ještě pod obzorem, oškrábat teploměr, který hlásí -7. Volba oblečení je jasná, žádné spekulace, dneska bude zima. S východem slunce vyrážím do Mstětic, hledám optimální rychlost mezi dostatečným zahřátím a omrzáním obličeje a rukou. To se moc nedaří a tak mě zahřeje až společnost v Mstěticích, která se sešla na klasiku "Prosek-Hrubý Jeseník-Prosek". O víkendu trek "Králičák" a v neděli k baráku na odstřel aneb "San Piego".

Přihlásil jsem se na zájezd vedoucí k jakémusi pomníku v mně dosud neznámé vsi "Peruc". Start je skoro v nekřesťanských 8 hodin. Vím jen, že nekřesťanská bude v tu dobu teplota, ale za dvě hodiny už to bude přeci cyklistická lahůdka... na posledních 49 nám už tedy svítí, prý musí trénink gradovat, ale závěrečných nástupů se už neúčastním. Přesto dojíždím docela v rozumném stavu, už jsem se po 188 kilácích cítil hůř. Ale jet to sám? Potěš koště.

"Nový Bydžov" pumpa, vítaná pauza. Při pohledu na tacho se mi podlomily nohy, poroučel jsem se k zemi. 100 km a 100 nazpátek, to bude očistec. Taky že jo. Hned protivítr... Manželka mě uvítala slovy "Ty ale vypadáš starý blázne". Tak se těším na neděli až bude v práci a dám si jenom kilo...

18.ročník KPO ankety "Kilometry 2018" se uzavřel a Vinohradské Šlapky znovu jednoznačně zvítězily v týmovém hodnocení, vždyť jsme společně našlapali 402 770 kilometrů. V průměru na člena to dělá 8 570 km, z jednotlivců musíme vyzdvihnout Žížu, Dreamera, Bobka, Pepína, Vlčáka, HonzuB, Pistachia, Strejdu, Jiruse, Kolíkáče a Kapra, kteří se vešli do Top 20. Gratulace všem členům za krásné výkony a poděkování za pravidelné doplňování kilometrů na web a do roku 2019 si popřejme další úspěšné porce metrů v sedle našich ořů.

Náš zástupce nemohl chybět na závodním otvíráku MTB sezony, na již 11.ročníku "1.Zimný MTB maratón".