Budík 5:30, dneska jedeme na víkend, jedeme na Ještěd, hurááá!
Hned koukám z okna jak je venku. Kaluže, oslintáno, ale místy chodníky už oschlé a neprší. Tak co s tím? Na blatníku to jet nechci a na jednici to taky nevypadá. Fakt nevím. Na diskuzi to Alf balí s tím, že na zimáku to nedává. Jedu jedině na jednici, na blatníka kašlu. Tričko s dlouhým, bunda, hřejivka na nohy, naplnit kapsu a valím za Barbánkem k Velu. Společně vyrážíme na Kouničák rozehřát nohy. Zanedlouho u Kapra, kde už probíhají přípravy na tento poslední monument před závodní sezónou. Začíná trochu pršet, což mě sere, protože mám pletený návleky na tretrách a jestli se nacucají, tak pojedu celý den s mokrýma nohama, to potěš ... Naštěstí se, až tak nenacucly
Ale déšť oslintal silnici a bezblatníkáče vyhnal na konec balíku. Házíme si to na sebe jedna báseň
No nevadí, užívám si jízdu s červenou lucernou a civím na megabalík, cyklistická párty se rozjela v rytmu orange na špici. Prolítneme Benátky a za Brodcemi v brdu, si už nastupuje Dejv.
Kolíkáč: "Kde je Bonzo?"
Kde asi. Tady, hen hééén, počkej na mě brácho! Jel jsem vzadu s lucernou
Nahoře chcací, něco sním a před Bolkou, už je balík zase sešikovaný drtit další porce kilometrů.
Za Bolkou první větší kopeček. Jede Dejv, já za ním. Když to mydlíme kolem špice balíku, jen slyším Kapra na Kolíkáče: "Bonzo, hákuj ho!" a Kolík:"Na něj seru, mám zimáka
" Dejv jede z prvního fleku, pak nastupuje BMC Libor, hákuju, slušná nálož, ohlížím se a Dejv pár metrů nakupuje. Natupuju Liborovi, kus drtím, než Libor jde zase přese mě, teď si musí dávat jako sviňa a blíží se konec kopce, takže ještě jednou pošlu Mordor a nastupuju před poslední zatáčkou. Po tom nástupu a špici co Libor jel, mě už nedokáže dojet, takže z brdku číslo jedna sbírám plný počet vrchařských bodů. Nohy dobrý a Liborovi to teda letělo luxusně. Sjezd dolu, motačka za Bolkou, kde nastupuje do balíku McHamer. Transportní pohoda. Po druhé chcací se dávám do řeči s Mišutkou a slyším vyprávění z cest z maratonů po Evropě, to musí být paráda
Projíždíme stovky Českých Dubů a HP se neúprosně blíží. Balík se rozděluje. Ten náš, jede ještě kopec na Rašovku, to bude peklo
. Ten pohled před sebe je nelítostnej. Hory zahalený rollsem mlžných mračen, tak právě tam, na vrcholy, které ani nejsou vidět, jedeme. Silnice jsou, tady v údolí, vyfoukané, takže jedeme špici s Dejvem před poslední vesnicí pod kopcem. Ten protivítr je zlej, zatáhnul mi nohy, netočí se mi vůbec volně. Konečně odbočujeme do vesnice do zástavby, kde nebude snad tolik foukat a procenta silnice začínají rasantněji stoupat. Jedu z prvního, ale netočí se mi tak, jak bych chtěl. Dejv jde dopředu, pak ještě McHamer a ten přikládá. Tohle bude moc a musím kluky nechat jet. Dostal jsem vobložíno. Kouknu dozadu a Kolíkáč tady není. Jedu si svoje notičky, tak, aby mě nedocvaknul zezadu Kolíkáč. Tenhle kopec je fakt pěknej, slušnej povrch, serpentiny, hezký, ale jsem natolik na kaši, než abych si užíval okolní výhledy. Na delších úsecích, ještě vidím, jak Dejv utrhl McHamera a "eMSí" jede sám. Že bych ho zkusil ještě dorazit? Ne! Je daleko a abych ho dojel, to bych musel podat výkon z říše meldóniového olympionika.
Rašovka: 1.Dejv, 2.McHamer, 3.Bonzo
Nahoře cucnu nějakého gelu (tento jsem ještě neměl), co mám od Jardy z Vela. Zapnout, utěsnit místa kde fouká, ve sjezdu bude pěkná zima. Slítneme do Liberce, jen marně odtamtud vyhlížím Ještěd, který je zcela zahalen v mlze. Odbočka doleva, nabrat směr nebesa, nebreptat, zakousnout řidítka a jde se na to. Osm kilometrů kopce! Jedeme ve třech, zbytek si jede už od začátku své tempo. To naše nejprve rozjíždí Mc, přes kterého jde vzápětí Dejv. Je zima, mlha, ve škarpách a okolo silnice sníh a já na kaši za vedoucí dvojicí jen sleduji proudící páry od hlav jezdců jako oblaka páry výfukových plynů nadupaných vrchařských mašin. Nejedeme se mi vůbec optimálně, takže si musím opět vystoupit. Jedou perfektně. Pomalu se mi vzdalují. Na delších úsecích opět vidím, jak Dejv na tempo utrhnul znovu eMSíHemra. Pak mi Dejv říkal, že žádnou kaši nejel, no to je jasný, od kaše jsem tady dneska já. Té kaše mám plný gatě, návleky i tretry, protože nohy vůbec, nothing ...
Čespa tu není, ten radši válí šunky. Není tu ani Kolíkáč, ten někde v nedohlednu za mnou, vedoucí dvojka zase v nedohlednu zase přede mnou. Vlastně jsem rád, že si jedu Ještěd sám, kor v těch kudlách pod lanovkou, kde se cyklistika pomalu mění na přetahovanou s gravitací a já osciluji na hranici pádové rychlosti. Tady bych s nikým závodit, nastupovat nebo sjíždět nástupy, fakt nechtěl :-P Sněhu přibývá a to i na silnici, kde jsou vyjeté koleje. Zima musí být pořádná, odhaduji podle oblaků páry, které vypouštím z nozder. Funěl jsem pusou samozřejmě!
Pak vidím v protisměru "Hemra" jak kulí dolu, něco řve, asi o sněhu, neslyším, na kole jsem nahluchlej. Od druhého parkoviště celkem hlína!
Jinde než v kolejích jet nemůžeš, volám na lidi, kteří mi tedy uhýbají a ještě potkám proti sobě auto, nezastavím, jedu! Vyhni se ty, v tý škatuli ... Natěsno!
V tunelu zkouška zručnosti a pilotáže silničky na ledu a sněhu. Těžiště mám dobrý, kolo osedlaný taky dobře, nezpomalím, jedu pořád. Blíží se vrchol. Ze sedla a jsem na kostkách před Ještědem. Pecka! Ješted! Na kole!
Ještěd: 1.Dejv, 2. měl by být MekHemr, ale až nahoru nedojel ... tak asi Bonzo ... , 3.Kolíkáč
Ti, co nejeli Rašovku, už čekají. Ty jo, tady fouká jako sviňa. Než jsme se všichni sjeli na vrcholu (ne drogama, voe ...
), tak se do mě dala zima. Měl jsem na sobě jen tričko s dlouhým a bundu. Dobrý do Polabí, ale ne na horu. To tričko bylo samozřejmě úplně durch. No a HonzaB si rejpne, že klepu. Pravda, kdybys mi dal kosu, vrátil bych ti vyklepanou katanu
Ještě, že jsme pobyt na vrcholu neprotahovali zbytečně dlouho, jen na nezbytnou dobu na sváču a foto. Teď nás čeká dlouhý sjezd. Jestli se nechceš ve sjedu nudit, jako kdyby snad někdy byl sjezd nuda, tak jeď za HonzouB
Hele, nejdřív, před tunelem ozkouší zadní brzdu svého bicyklu stylem nechám tady na tom štěrku trochu matroše z mýho pláště
pak přelítne ten sníh a led a bez brzd a pak to pustí a valí zprava doleva a zleva doprava, když ho chytla sněhová bariéra a pak smykem přes ten sníh na středu to loupne na druhou kolej. No ty lidi se tam museli bavit a říkat si "Co je to proboha za magora na tom kole?"
Ve sjezdu beru Jeana a kulím za Honzou. Je pořádná zima, kdo zapnul to klima?
Na sedle na parkovišti se čeká. Jean a i ostatní nadávají na promrzlé prsty. Pak sjezd pokračuje. Já za HonzouB
První zatáčka, dobrý. Druhá zatáčka, taky dobrý. Třetí zatáčka, špatný
Honza klopí, klopí víc, až mu kolo ustřelí a lehá v pravotočivý zatáčce. Silnice je mokrá, jeli jsme celkem rychle, cca 40km/h třeba, takže málem doklouzal, až do lesa. Ještě, že nejelo auto ty voe, to by byl průser. Kolo dobrý, Honza taky, jen k tomu matroši z pláště nahoře na Ještědu přidává vlastní kůži a kusy dresu tady ve sjezdu
Balík zastavuje a Kolíkáč čtveračí, že jsem měl asi málo místa v zatáčce a Honzu shodil
To je dobrák
Sjezd pokračuje na Světlou, jedu první, maximálka 71km/h. Nejtěžší mám 51/12, to na rychlostní rekordy moc není no, škoda, já ty sjezdy, tak rád :-/ Na rovině špice s Dejvem a už bufet v Osečný. Doufám, že bude ke kávě jakostní meldónium
Bylo, dva sáčky!
Cukrujeme, ať jsme tlustý na tři prsty. Polomáčenky, cola, kafe, bigshock, a ještě vítr do zad na zpáteční cestu
Pirát pije kafe celkem rychle
HonzaB s Kolíkáčem studují na jeho stroji nahrubo svařené italské sváry. Orlík, se prý už chystá odpojit od balíku a jet domu. To jsou dneska kameňáky co
Tak jedeme, než Honzovi zaschnou strupy. Kapr zavelí a jede se. Počasí nastavuje druhou tvář a v balíku se na špice dostávají i rajdeři, co si dnes nevzali plácačky. Trochu bloudíme, nic výrazného, takhle ty dvoukila moc nenatáhneme
Pirát defektí na rozbitém úseku cyklostezky kdesi před Mimoní. Nad Ještědem v dáli azuro ... Kurva, takhle mělo být do stoupání. Všem by se jelo líp, ta zima a mlha člověka vycucla. "Sem tam si taky dám, mně to nevadí, hlavně že v tom lítám" (Kabát) - špici samozřejmě
Kilometry naskakují. Mimoň, Doksy, Dubá - po brdku u pumpy se čeká. Velký zásek má Barbánek s tím dlouhovlasým, informuje rajderka Katarina. Nějaký technický defekt na kole. Uvolněný blatník to byl. A Pirát má shrnutý návlek. Kolíkáč: "Ať ti neomrzne koleno, to je na ortopeda
". Kolíkáč, už čuchá koblihy a láme Profesora, že to zapíchnou v Kaprovicích, rekord J-J-J dnes nebude. Orlík se chce odpojit od balíku
Jedeme na poslední kopec, na Kaninu. Ještě, že si dal Dejv před kopcem s Mišutkou pořádnou špici
Najíždíme na Kaninu a Kolíkáč zase hlásí: "Tady 50 a tam už jen 30 jo ...
" byly tam rychlostní dopravní značky u silnice. Jedu z prvního a přikládám. McHamer, se už odpojil a Dejva chytají křeče po té špici, proto odskakuju a náskok si udržím celý kopec.
Kanina: 1.Bonzo, 2.Dejv a kdo byl třetí? Mlhoš, Vlčák, Pistachio nebo Kolíkáč?
Nevím. Po Kanině mám vysypáno. Kanina 1.6km, 7% stoupání - 19,6km/h a 330wattů. Tam, kde by se nesportovci plácali 7 nebo možná 5km/h nebo rovnou tlačili kolo, jedeš skoro dvacítkou. Pecka
Na nejlepší Overally na Stravě jsem daleko, ale i tak jsem si na Kanině nandal
Pěknej kopeček, jel jsem podruhé. V sezóně se tam vrátím a zkusím ještě jednou ... Pak už balík letí s větrem v zádech na koblihy a pifko ke Kaprovi. Pirát asi špatně napnul plachty, protože je totálně prošitej. "Kolíkáči, meldónium po kapsách už nemám, Pirát musí dojet za své
" Už to není daleko, ale pro Piráta je každé otočení pedálem peklo. Pomáháme mu v brdkách, tlačíme a Kolíkáč zase vymýšlí a baví osazenstvo. "Nech mu tu peněženku v tý kapse, to jsou kamarádi, co Piráte
" nebo "Nedrž se ho, ten kopeček vyjedeš sám
" Já se poseru, kam na to chodí, jestli já žeru meldónium, tak Kolík bafá super peckový matroše z blízkého východu
Hlavně že je sranda! Pak rozvěsíme balík i na rovině. Trhli jsme se já, Dejv a Mlhoš - ten letos jezdí také se super formou, fakt mu to lítá a na rovince je mašina. Dali jsme si hezký klasikářský únik. Točili jsme rychlejší špice. Když na mě přišla řada podruhé nebo potřetí, tak jsem ten kalup zastavil slovy: "Jsem v hajzlu, já už nemůžu"
Chvilku jsme počkali na balík a s Dejvem na špici pak přivezli balík do Sojovic. Po příjezdu všichni hlásí km a tak se také ptám: "Barbánku, kolik máme my? Barbánku? ... Barbánek tu není ... Kde je Barbánek? Kua! Kde je Barbánek!?!"
"Ajo, on tady není Barbánek."
Katarina mu volá, nebere to. Za chvilku přijíždí. Dal si to prošitej na "Matulu" za balíkem. Pak začínají hody. Energie je třeba doplnit, plánuji ještě po ose do Brodu. Barbánek je v hajzlu a říká, že se raději sveze s Katarinou autem. Nabízí mi světla. Nepotřebuju, dám si polévku, Birell a pojedu, to za světla stihnu. Ta knedlíčková polévka byla výborná a zase skutečně neskutečně bodla
Birell, kobliha, kousek čokolády a už valím ze Sojovic na Lysou a Brod. Pohoštění bylo super, Kapře, díky. Po občerstvení se mi jelo pěkně, nohy točily a vítr v zádech. Pořád jsem držel celkem slušnou transportní rychlost. Prošitej jsem nebyl a tak jsem stihnul v pořádku dojet za světla. Tedy při západu ... Po ranním dešti, zatažené obloze na cestě k Ještědu, po zimě a mlze ve stoupání a ještě větší zimě a větru na vrcholu, byla tohle vizuální masáž a až kýčovitý zakončení dne plného nádherné cyklistiky. Výsledek je 266km! Rekord to není, ale je to hodně blízko. Ještěd měl zase grády. Tenhle švih je vždycky neskutečnej nářez a letošek nebyl vyjímkou
Ještěd rulez!