Po středeční Trube, kdy mě Kapr ztrestal, potřebuji nějakou vzpruhu. Srdíčku se nechce rychleji bušit, plíce nechtějí makat. Zlatý klidný vobjíždění, ty intenzity prostě rok od roku více bolí. Čtvrtek tahám HonzuB na kilo. Odtáhnu štěchovickou rovinku a jsem jak leklá ryba. Plápolám za jeho zástěrkou, v magnetech nechávám ďoury, vůbec nemám morál. V pátek sauna s manželkou a při vstupu do převlíkárny slyším: „Čau bejku!“ Ty wado, Ataman, už končí a valí prý na válce. Dostávám se do varu a nejenom díky tomu horku na prknech, co znamenají svět. Zítra Rytířov!
Všechno od rána sedí a funguje jak má. Dobře jsem se oblékl, vyrovnané dvojičky jedou to správné vobjížděcí tempo, takže žádně návaly vlhka pod bundou nepociťuji. Kapr před Mělníkem po setkání s Vlčáky ještě dohraje na mobilu sudoku a již se plně soustřeďujeme na transport na pumpu v Ústí. Tohle mě na těch skupinových výletech baví nejvíce, dáte kilo ani nevíte jak. Já vím, tréninkoví vědci, tady budou namítat něco o jalových kilometrech v háku, mrhání času, že stejně budeme v závodech marní. Ale děláme to vlastně kvůli nějakým závodům? Tak asi taky, každý se chce zase o trochu zlepšit, ale hlavně si myslím, je to o té radosti, zábavě, pocitu. Vždyť letět krajinou na tom zázraku jménem kolo, to je nenahraditelný!
Pumpa dobita, atmosféra před legendárním stoupání by se dala pomalu krájet. Pivovar Březno, Těchlovice, Děčín je tak blízko! Ale majestátní Vrabinec nás posílá vzhůru na Rytířov! Zbraně zařinčí, rozepínám zimní bundu a ventiluji jen funkčním tričkem. Jako když Malina sundal šustilku na Sebuzín před týdnem. Nohy jedou, krásný stav. Dolítl mě Turista, hop mu do háku a těšit se na další Rytíře, co se na nás určitě chystají. Po chvíli ale jen Dreamer na zimáku, tak měním lokomotivu a fixuji Snílka. Zůstali jsme sami dva, vzpomínky ožívají na všechny ty maratónské bitvy minulosti, kdy jsem byl ještě schopen se šumaváka udržet. Parádní chvíle! Ještě tak sundat rukavice, ať se vyrovná teplotní rovnováha v těle. Stačí však malé zaváhání a pouto s Dreamerem je přetržené. Otáčím se, rozeznávám Bobka, Kapra, Turistu, nejsou daleko, ještě musím, musím. Je tu odbočka a poslední výšvih ke kašně. Dreamer nepovoluje a zaslouženě si dojíždí pro prémii. Kousek za mnou se přiřítí Bobek na zimáku, no taky mu to pěkně sedlo! A pak již ostatní rytířové, užíváme se horka po těle, endorfinů v palici a té báječné atmosféry! Rytířovská kašna, to je prostě základní kámen výkonnostní pyramidy
Ale vrchařské peklo pokračuje, malý sjezdík a znovu do plných, do Rychnova. Hustý procenta sklonu si rveme do nohou. Zamávat Bukovce a za Verneřicemi další dloubák do žeber. Dreamer znovu bez konkurence, to stříbro bych chtěl pro sebe, ale proti tomu je Bobek, který předvádí famózní, dlouhotrvající nástup ze sedla! Pěkný Bobajz!
Letíme do Úštěku, tohle je tedy odměna, na špici peklo a na konci se odpadá. Pak překrásným údolíčkem po vyžehleném asfaltu s plynovým pedálem až u podlahy. Ještě dva tři hrby a už padají mince do XL automatu ve Štětí. Tady jsem začínal letošní zimní výletování, v té sněhové slotě s Mlhošem a Camrdou. Dnes euforie, bezbolestné nohy, já se snad i těším na Vinoř
Moji milí oranžoví vobjizdeci děkuji Vám za skvělou společnost při návratu do dětství. Tohle umí jenom skupinová cyklistika, byla to zase neskutečná paráda, týmový koncert, symfonie, symbióza!