V úterý naposledy v sedle, práce mě zavalila, priority si ne a ne nastavit, ve čtvrtek mi píše Radek V., že je Hradec na semafor, tak tohle ještě scházelo. Luke nezklame a domluvené lajnování na páteční večer klapne, budu mít na to nádhernou vzpomínku, projet si trasu autem, vymyslet náhradní cíl, vidět tu jarní přírodu, přemýšlet na každém brdku, jak se tady budu zítra gumovat, a do toho safari vůkol, samý zajíc a srna, a přitom sedět ve vyhřívané sedačce a kecat jen o cyklistice, díky Luku za pomoc!
Turista a Sukes nabídnou pomoc se zaváděcími auty, moje holky připraví čísla, pudink a mně jen v hlavě šrotuje, co je ještě potřeba, aby to klaplo, jelikož předpověď počasí je po těch hrůzách přímo fantastická. Ještě mini ceny pro vítěze, karton vody do cíle a dorazit na lesní parkoviště. Tady už to žije! Prezence frčí bez problému, domluvit auta, regulovčíky a konečně začít taky přemýšlet o tom, že chci jet, že to zase chci zažít.
Takže totálně studenou nohou si stoupnout před balík, zahlásit pár info a rozjet se k Oplanům a otevírat tak 32. ročník Sázaváka. Srdce v krku, jedu si svoje tempo a jen čekám, kdy se to kolem prožene. Ale z úcty mi to nechají dovést až k první ceduli, pak 3 jdou přes, ale do sjezdu přes Oplany jsem znovu na čele a volím si ideální stopu. Taky tady už jsem v černých snech viděl, jak odpadám a odsuzuji se k časovce. Ale ne, dnes se naštěstí nejede
, Oplany přejety s čelem, sjezd a křižovatka na hlavní skvěla ohlídána, tak můžeme valit na Janovice. Hulis odjíždí do úniku, orange nemusí jet, za Benátky se zvedá Čespa a dolítává Hulise a vzdalují se, i když to zaváděcí auto Turisty je nějak podezřele u nich blízko
Jedeme proti větru, tak se moc nejede, občas taky zakotvím vepředu, ale pak už zalezu dovnitř balíku a šetřím síly na Mitrov. Janovice znovu parádně ohlídané, a v bočáku to mydlíme na, asi pro mě rozhodující, magnet. Ale světe div se, čumím na svoje nohy jako puk, já neodpadám, naopak ještě mám na to, to v závěru podržet a v točce přes vesnici se propracovat do předních linií, kdyby to náhodou prasklo. Ale nic nepraská, asi se moc nejelo
Do Kácova to ale možná bolí více jako do Mitrova, protivítr a klesavý profil, to chce být dobře zašitý. Před serpentinovým sjezdem by to chtělo být zase vepředu, ale nějak se tam nejde dostat
, Martin Klícha to odpojuje, tak ještě před něj a dospurtovat si z kopce za Pepu Vejvodu a jistit tak ocas balíku. Ale to je špatně, je to natažené a přes most přes Sázavu zase ve šrotu, abychom si ještě čuchli. Ale kopec se hned jede, a to je konečná, vystupovat. Grep, Pepa Vejvoda, Thomas Cupl, Kanaďan, tohle by nemusela být špatná grupa. Ale moje nohy se chytly a chtějí více. To jsou opojné stavy, silně cítím, že zase závodím! Zvedám zadek a chci posbírat to, co ještě vypadne před plakátovacím stromem na odbočce směr Zdebuzeves. Točíme s Pepou, fouká zase nepříjemně zleva, občas přiloží i Thomas. A hele Nemi a Michael Mullen. Tak tohle dostává neskutečný grády, v hlavě vymeteno, dávám do toho všechno a letíme k Blanici. Jó a Kanaďan tam nezůstal, je tu s námi, tak to je další povzbuzení!
Nádherný sjezd, tohle se nikdy neomrzí, řvu na kluky, ať nám to neodjede, jsem ve slušným tranzu. Naštěstí nezapomínám pít, jeden kouzelný bidon ve mně a k Rybičkám mi to zase pocitově letí. Neskutečně si to užívám, po těch problémech s vlastním tělem, když už jsem tomu nevěřil, že tohle zažiju. Dojeli jsme Hulise a Tomáše M. z CTW a nahoře zle přitopí Thomas, až mi málem uříznu obě nohy, ale znovu skvěle ohlídaná křižovatka a povzbuzení od holek mi vleje do těla další příval energie a pokračuji dále. Navíc před námi na dohled ještě Vláďa a Přemek Kuchař, to by byl další sladký bonbonek, tak hlavně vydržet a točit a točit
. Do Divišova tvrdí muziku Kanaďan, do Třemošnice se nějak nejede, asi ten rozbitý asfalt, ale brdek z ní nahoru k Ostředku zase znovu štípne. Dávám si jako zvíře, chytám díry, které ale postupně sjíždím, kudla, tady nesmím odpadnout…
Podařilo se, ohlídanou hlavní jsme přehopkali a letíme sjezdem přes Vodslivy, pro moji asi poslední sirku. Trochu nervózně křičím na Sukese a holky, ať jedou hlavně do cíle na výsledky, tu starost, aby to klaplo, mám stále v sobě… Kdo ví, jak to dopadlo s pudinkem, jestli to někdo odchytl, to jsou myšlenky na začátku Chocerad a nohy stávkují. Jaksi jsem se bohužel hluboce zamyslel a celá grupa mi odjela
. Stehna na hranici křečí, tohle už bude jen přeprava do cíle… Přejedu HP krokem, ale co to?
Nějak jsem se zázračně vzpamatoval, vítr do zad tomu napomáhá, zakládám velkou a letím do odpadlíků, co jsou vidět v dáli přede mnou. Uááá to jsou zase stavy, začínám přemýšlet o pódiu v kategorii, přede mnou je určitě Jarda Halík, Čespa a pak? Michaela minu jak patník u cesty, ano, on je přeci v mé kategorii, stejně tak Tomáše M. a jsem u Kanaďana, na kterého řvu pojď, pojď, točíme, točíme.
Rozbitým sjezdem přes Střímelice, docvakl si nás jen Tomáš M., Michael tam zůstal, uááá to by mohl bronz zacinkat. Skalice a u krajnice s defektem Olda N., velíme levá, směr cíl. Kanaďan se vzpamatoval, a ještě si docvakavá Pepu, a teď koukám, že to howado tam dalo KOM! Já už v háku za Tomášem, kde to ale slušně bolí, ale naštěstí to nohy podrží až do cíle!
Safra, já si to moc a moc užil, takhle nějak jsem si to přál, zase intenzivně cítit, že závodím, i když někde v hloubi pole, ale furt ve skupině nebo ve dvojici, jo takhle to má vypadat, takhle to mám rád. Je to pro mě velké povzbuzení, stejně tak vidět spokojené závoďáky v cíli a na vyhlašovaní, kteří si to užili! Díky, že jste všichni přijeli, mělo to kvalitu!