Kolíkáč –
Bez Srbska to nejde!
Mlha, zima, kluzko, změna lokality, změna tradice. Tohle rezonuje po všemožných orange kanálech, ale já prostě nemohu jinak. Vzdát hold těm 22.ročníkům, kde jsem zatím ani jednou nechyběl, tohle je pro mě výjimečná akce, bez Srbska to prostě nejde. Vždyť se těch 23 let vlastně těším na to bílé kolo, na kterém jsme zatím ještě nikdy nejeli. Na každém kilometru trati tolik příběhů a tváří, co se mi zjevuje…
Chodovec zalitý ranním sluncem, na kterém se již vyhřívá Oťas a Balu. Docela nezvyk ten zimák pode mnou, ale cítím z něj všechny ty pumpy a rozjeté zimní vláčky, a to dodává hodně vnitřních sil. Ještě tradiční 5-ti minutová sekera HonzyB a padáme k Vltavě. Tam již vládne avizovaná mlha, ale zima a kluzko nepřichází. Doplňujeme stavy, Nemi, TomášB a hlavně Pekusák, nová letošní Šlapka, která mě donutila v roce 1991 si koupit od Zvaryho stříbrného Favorita a nastartovat tak ve mně fanatismus k cyklistice.
Sanitky přivolávající šikmé a kluzké koleje raději slézt a kolo přenést. Je tu Sergei a Kopanina se už pomalu odhaluje v záři slunce. Volá Soused se Sousedkou, že nás naberou při cestě zpět. My v krásné podzimní parádě a pokecu přes vrchařskou prémii dolů. I tady je překvapivě sucho, takže blatníky dnes mohly zůstat doma. Zbytky mlhy nás ještě na chvilku zahalí po vyžehleném sjezdu do Hlásné, kde se již rozjíždí start rychlostní prémie. Letos nějak v klidu, nabušený Sergei si nás táhne jako husy na provázku, v Karlštejně zazlobí Nemi nástupem a před Srbskem si nás zezadu ještě dolítne Pekusák. No pěkný!
Já hledám zase blbě tu poslední točku před cedulí, navíc je tu letos nějaká rekonstrukce silnice a značky naznačují, že možná vletíme do plůtků. Takže udělám všem předčasně vola, pěkně jim to rozjedu a po chvíli chcípnu. Ale to nás již HonzaB usazuje ke krbu a při prvních hltech česnečky se za oknem zjevuje vysmáté bratrské duo Vlčáků! Tak to je teda překvapení, tady se znovu potvrzuje, že tradice se nemají měnit! Pěstičky zvoní a zábava graduje u společné fotky. Díky bejci, oranžová srdce nehasnou!
Probíjíme se rozkopaným Srbskem a pak již po hladkých asfaltech údolím Sv. Jána do Loděnice. Budou se sundávat rukavice a rozepínat dresy, Nemi se Sergejem to slušně nakopli a mizí. HonzaB chce hlavně důstojně, je mojí motivací, která mi ale v nejprudších částech bohužel odjíždí. Slušně ze mě leje, brýle zamlžené, ale na Sousedy si je musím sundat a vřele se přivítat. Vytáčíme nohy na Třebotovku ve slunečné záři a v parádním bezvětří. Je vlastně ideální počasí…
V Radotíně rozlučka a foto, pak nám Nemi ukazuje cyklostezku na Točnou a já začínám cítit, že to bude na hraně dojet do vany. Termoska chrastí, v zadní kapse sice suk, ale to už dám bez něj nebo ne? No měl jsem ho dát, vana přišla až po jídle, což málokdy dělám, pozorovat páru stoupající k bodovkám s plným panděrem není to pravé wobjížděcí zakončení wýletu… no čeká mě zase dlouhá zimní cesta.
Takže velká děkovačka všem tradičním a nezdolným, mělo to atmosféru!
::
Propozice ::
Trasa a profil ::
Diskuze ::
Celkové výsledky prémií ::
Foto ::
Flyby :: Vrchařská prémie :: Rychlostní prémie