Anonymní uživatel :: Přihlásit
Diskuze
Pro vstup do diskuze je potřeba se přihlásit, pro zaslání přihlašovacích údajů si napište zde.
Archiv diskuze: 2004-2006 :: 2004 :: 2003
Příspěvky k tématu: Sněženky a Machři a Bruslaři (ID: 241) |
Ostatní témata |
| Autor: Bobek | Datum: 2025-03-14 01:03:55 |
| Bob a Bobek neobsadili pouze Sedlici, ale prohnali se po Trnávce. 2. už téměř před 14 dny jsme využili fantas počasí které nenechá žádného cyklistu doma za pecí; jasná obloha, s táhlým ranním mrazíkem, odpo na slunci +25° vše házíme za hlavu a přesunujeme se s masnou výbavou na přehradu. K nástupu v kombinaci s pohybem hladiny je potřeba být obezřetnější, využíváme kotvené přimrzlé loďky a už si dupeme po pancéřovém ledu. Kroužíme podél přehrady, ometáme přilehlé skalky a kloužeme proti proudu k přítoku. Přehrady v tuto dobu nabízí ideální podmínky pro nedělní sváteční odpoledne a též začínající, či míně zdatné jezdce, ideální k výuce zdolávání prasklin. Cestou potkáváme několik bruslařů a to nejen kraso. Východní, více zakrytá strana, nabízí pancéřový skluz i v pozdních odpoledních hodinách. Přehradu 2x obkroužíme (jednou je vždycky málo), nad hrází dokroužíme prvních 20km a několikerých 25km; uchylujeme se pod pláž na odpuštěný břeh rozdělat ohýnek, opéct buřty. foto v příloze V průběhu týdne panuje stále parádní počasí, přes týden lze perfektně zabruslit ve ST Boleslavi na Starém Labi. Parádní mrazivý koutek, ledová perla v teplém středním Polabí, kde odpolední teploty šplhají k 15°. Výzvou jsou podmínky a páteční akce na Vranově. Hurá na Vranov Nechávám vše v klidu, vykresluje se volnější sobota a okopírování inspirativního velmi brzkého přesunu Turisty a Vládi tentokrát ale v sobotu ve 3:30 s nástupem na led kolem 6 ranní. Večer předem zabalím pár propriet, o 3 doháním s brouskem na podlaze zdůraznění ostří na bruslích. Snídaní s čajem v termosce do auta a batoh nacpán důkladnější svačinou, navíc lahev s vodou. I to se ukázalo v závěru nedostatečným množstvím. Cesta utíká svižně, takto brzy ráno je minimální provoz, pouze kolem Budějovic se již dlouhé řízení zajídá o to víc s promeškaným východem (za jasné oblohy se v tuto dobu světlo objevuje již kolem 5:30). Na led nastupuji v 6:30, s údivem zjišťuji že jsem v jiné zátoce než den předem Turista s Vláďou. Nicméně sukovicí prověřím břeh a pro jistotu využívám výpomoc řetězu loďky abych se přehoupl přes potátý okraj. Vláďa sepsal prý něco jako report; i z těch pár řádků bylo zřejmé, že nástup opodál v Chmelnici nebude lepší. Stojím na pevním ledě obhlížím břeh, již několikrát se mi stalo že jsem nepoznal místo kde jsem nastoupil. O to víc by to mohlo být dobrodružné, pokud by se vybil mobil s mapou ve spojení s neznalostí názvu místa nástupu. Farářka. ,,Akorát kostel ji chybí", ale na ledě jako by byl člověk uvnitř. Předpověď pravila -1 v Polabí, Vysočina cestou hlásila +3, nahoře nad vodou jsem zahlédl -4°C. Kolem je vše pěkně šedivé, o mrazu není pochyb. Led zvoní, Labutě pod chatkami nijak nerozhazuje lidská společnost. Mířím na konec zátoky, respektive ústí Dyje do přehrady, není pochyb že odpoledne mráz povolí a led ztratí pevnost, tak se vyplácí prozkoumat konec Jezovické zátoky, chaty pod Penkýřkou. Prozkoumávám místo z obou břehů, z levého se šlo dostat dále, už téměř na řeku samotnou. Točím zpět do vnitra, s opatrností dohledávám cestu a míjím tři ,,kachní hnízda". Opodál je led však už pevný a mažu pod Cornštejn kde vylézá slunce nad obzor. Nezdá se, ale kraj je velmi neznámý. Přestože jezdíme nedaleko do Dyje na soustředění již pár let po sobě, tento kout je velmi zanedbaný. To se týká i stavu silnic...ale zase je na co koukat. Proklepávám si podmínky pod Vysočanským mostem, trochu laškuju s přeskokem, ale raději svěsím a jdu to obejít. V návodu se praví u kraje je prkno na přechod, ale nefunguje, Štěpán se vykoupal... V klidu tak přelezu po molu, ocitáme se na soutoku Dyje s Želetavkou, jejíž samotné ústí ve skalách pod hradem Bítov je opět pěkně ukrytým mrazákem na nekonečné bruslení v pozdním čase. Želetavka . Probruslím zpět a to už na mě u Bítovské zátoky zpoza Bítovského mostu mává Štěpán. I když se vlastně setkáváme poprvé, jako bychom se znali. Opět pod mostem obcházím po skalnatém ostrohu bariéru a rozjíždíme se do vnitra přehrady. Pomalu začínám chápat Turistovo: sám rozhodně nebudeš! Snažím se vnímat okolí kolem, přehrada (řeka) bujaře meandruje, nejedná se o ,,unylou" klasickou přímočarou vodní nádrž. Všude kolem po břehu je spousta chatek, které nemají přirovnání. Celkově trampská osada se vším všudy, ba nad míru veleznámé Sázavě atp. Sonduju také břehy, odkud a kde se dá projet při soustředění na kole, přestože nevěřím že o ,,novotvary" bude extra zájem. Proti nám míří ještě jeden ranní bruslař, ale ten postupně mizí v protisměru. Dozvídám se spousty názvů vyhlídek, míst okolo vody a je jasné, že ke slovu se asi moc nedostanu. Ze břehů se začíná ozývat zdravení a povyků od chatařů. Přesně tak jak popsal Turista. Jedeš potkáváš, promlouváš, chataři zdraví, obdivují. Nejdále se dostáváme pod Petrovi skály. Trochu se snažím led proklepnout, Štěpán informuje že dále už místo je nejisté a prorazil na jednu ránu hokejkou. Není divu je sice kousek po 9h, ale pokročilé slunce dělá s ledem divy. Podaří se mi najít ještě kousek asi 100 až 200m, ale po chvíli vzdávám a jedu zpět do bezpečí. Turista s Vláďou mířili středem, ale ani tam se cesta nejevila dlouho sjízdná. Jak pravil Turista, zítra už poslední 2km jistě nepůjdou (možná ještě ráno za mrazu bez paprsků šly. kdo ví). Nic naplat, míříme nazpět. Potkáváme další chataře, než se Štěpán vykecá snažím se nakroužit cenné kilometry. Led se stále jeví dobrý, daří se nám objet druhé půlkolečko až k Petrovkám. Cestou zpět pod Chvalatickým vrchem fotíme dým od ohně který tu sedí jak pod pokličkou díky nízkému tlaku. Chataři se jeví vyjukaně zdali nejsme kontrola, tak je Štěpán uklidňuje že fotíme proti slunci dým a na břehu nic není v protisvětle vidět. Opět od mostu sem projedeme kolo navíc a přelézáme zpět za most. Aniž by se mi extra chtělo, i teď zamrzí že jsem v tomto úseku vynechal šněrovací klikatici mezi břehy, led nebyl zase tak problémový či zrádný...víc se po vyprávění o trojnásobném koupání bojím o Štěpána, i když jezdí skvěle, techniku má vymakanou, ve vztahu k ledu dělá základní chyby. Nicméně dnes míří na 200km. To já jsem v porovnání diletant, bez cíle. Chvíli po poledni přehazuju hadry za letní, jezdím v triku, i tak je velké teplo, obzvláště v polstrovaných skate tretrách. Lze i cítit, že slunce jaksi vykonává své a lehký úžeh je na místě. Veškeré jídlo jaksi zmizelo, voda se také blíží ke dnu, ve vyhlídkách kolem jsem se už dávno ztratil, nezbývá než dokroužit posledních několik kol a zbylé dvě nasucho, začít balit; i když led opět začal přimrzat a teplota s klesajícím sluncem po 16h klesat. Trochu bleskne hlavou poptat trochu pití u chatařů, ale po krásných 140km balím saky paky a loučím se, i když vzduch kolem voní atmosférou Dyje i Dyje... Je se proč vrátit, v nadcházející době na jaře, ale i později opět v zimě. foto v příloze ">null |
|
| Autor: Bobek | Datum: 2025-02-25 00:54:02 |
| Není tak dávno co jsme se s Trungym prohnali filmově známou vískou Kojčice , kde jinde než u Pelhřimova. Pod Kojčicema protéká tenkrát neznámá Hejlovka a ta s Jankovským potokem plní nádrž Sedlici, po jejíž hrázi jsme se prohnali od známého Želivu. Krásné zalesněné táhlé stoupání vzalo s kůrovcem za své a tak se aktuálně z nového povrchu silnice na Kletečnou nabízí táhlé pohledy do údolí Želivky. V neděli se vracíme na přehradu ve dvou na bruslích, prozkoumat povrch při nastávající oblevě. Vyšší partie Vysočiny stále díky mrazu držely sněhovou pokrývku, hlavně na plochách ledu, kde se může sníh díky chladu ještě déle udržet. Sedlice ve stinném údolí nevyjímaje. Díky naplavené vodě z rozpraskaných okrajů však byl sníh po obvodu přehrady již rozpuštěn a přeměněn v relativně krásné náledi , nabízející možnost průzkumu celé oblasti. Mára je nejprve trochu skeptický, ale po chvíli zjistí, jak rozmanité dokáže toto období a místo oproti rybníkům nabídnout podmínky. Dostáváme se až na druhý přítok, Jankovický potok který byl ještě před silnými únorovými mrazy nepřístupný. Užíváme si zde krásné rovné plochy zalité vodou z drobného deště a tání, najíždíme drahocenné kilometry a brousíme techniku s novými skatovými tretrami. Po chvíli pokračujeme k hlavnímu přítoku Hejlovky kde zamrzí že jsme nebyli ráno, kdy se bylo ještě možné dostat do hlavního toku, pravděpodobně až k pouhé 200m vzdálené lávce. Pravděpodobně by bylo možné se dostat dále, ale místy nečitelný led (místy na 1 místy na 4 rány) velí zpět I tak jsme se dostali ještě dále , než zaznamenali při poslední návštěvě historikové. Pozdravíme do světa a podél protilehlého břehu valíme zpět k ošmrdlat zrcadlovou plochu u Jankovického, po chvíli s nadcházejícím setměním, zpět podél skalních ostrohů a skrytých chatek až k hrázi. Jak lépe a kdy se pustit do návštěvy přehrady, než právě z ledu...Na přehradě trávíme 1:40 až do soumraku. |
|
| Autor: Barbánek | Datum: 2025-02-24 23:12:20 |
K ranní kávě jsem nestihl, ale na dobrou noc ano! Mrzí mě velice, že mi tento skvost utekl  Hezky sepsané..... |
|
| Autor: Bobek | Datum: 2025-02-24 02:03:16 |
| Toulky Českou krajinou, Orlík Ráno budík, ale nikam se mi nechce. Přemýšlím raději o Malvínách a tůních kolem, přestože den předem vše klape a je vyladěno na první a možná poslední (s ohledem na počasí) celodenní skluz. Ležérně naložím propriety s hodinovým zpožděním do auta, naberu benzín a letmo prohlédnu zprávy. Míra 6:12: Jedu na Orlik, chci být v 8 v tom Pukňově! Zachovávám klid, po úterní zkušenosti vím, že nahoru proti proudu to je cca hodina, když dojedu opět na Zvíkov, krásně se sejdeme. Plán ale velí jinak: Doraž do Pukňova, jedeme po proudu, cestou zpět tě nabereme. To už nasedám na led a nikde nikdo, žádná zpráva. Vyrážím po proudu a se skupinou pod vedením velitele Honzi se srážíme u praskliny co jsem v úterý otáčel. Dál to prý stejně moc už nejde, k přehradě která je 4-5km se nelze dostat a ten kousek si po dohodě s Mírou můžeme projet po návratu. Dosah jsem si ověřil na jejich záznamu z předchozího klání, teda žádná zásadní změna. Tak kousek za prasklinou nechávám ležet až po návratu, ať skupinu nebrzdím ve vývoji. Máme tu Honzu, Turistu, Vláďu a Pavla, celkem v 5. Slušné na čtvrtek ráno...Vláďu si samozřejmě dovolím pozdravit více osobně, již jsme se setkali a měli si co říci. Skupina se schoduje že tedy vyrážíme směrem k zámku. Na kole co by cyklista klikou otočil, ale na bruslích se musí párkrát protočit, navíc všechny břehy jsou z prostředku hladiny tak nějak stejné, splývají. Nicméně mě napadá jedna zásadní věc. Pamatuji si, že skupina tak nějak pendluje podél břehu a projíždí jednotlivé zátoky, přítoky. Valím tedy do protisměru do Valtýřovské zátoky našmrdlat nějaké ty kilometry navíc a sleduji, že skupina kopíruje můj směr. Jo, když kluci tak jako kroužili kolem skal říkal sem si, že budu přejíždět a vymetat jednotlivé protilehlé zátoky po obou stranách a shodou okolností, to přirozeně beze slov spontánně proběhlo u všech. Zpátky pod Pukňovem, v zátoce stejně jmenného potoka najíždíme na zrcadlový led . Takový led, kdy přemýšlíš, jestli máš správně levou a pravou brusli, přestože obě jsou stejné. Všichni mlčí a systematicky objíždí kolečka a vstřebávají nekonečně hladký pocit. Vyjíždíme ze zátoky a na to že jsme na začátku dne, začínají se dít odvážné věci. V úterý pod zámkem kde byla voda, dnes je krásný černoled. Míra neváhá, místo zkušeně obouchá sukovicí, párkrát na něj z kraje najede a po chvilce se vydává napříč ním pod zámek v zádech s Vláďou. Objíždíme skalnatý ostroh zámku Orlík , lítá jedna fotka za druhou, tolikrát focená, stále stejná a přesto pokaždé jiná, 10 jich není dost. Na chvilku zastavujeme pod rozpadlým dřevěným můstkem turistické stezky, z mapy vidno E10 Sedláčkova. Frčíme dále a najíždíme do dlouhé Žebrákovské zátoky kde jestli se nemýlím, Míra oběma kachníma nohama prošlápne po kolena do potoka, přesto úspěšně bravurně se dostává na led. Vláďa hlásí hlad a tahá první soupravu . Honza s Pavlem stále někde opodál krouží. Na chvíli se posadím a přemítám, dnes by se 60km mohlo posunout na 70 možná i těch 80km, jen zásoby energie budou asi trochu podceněny. Hlavně polovina bidonu nebyla asi ta pravá hladina, přestože jsem se na cestu navíc napil do zásoby. Žďákovský most míjíme podél levého břehu ve směru toku, za ním se objevuje první velká bariérová prasklina. Stále nehodlám riskovat, místo si obouchám prohlédnu a v klidu překračuji, Honza bravurně na jeden pohled skáče, další za ním. Zátoky se nadále zmenšují, lemujeme tedy proti proudu pravý břeh k Jelenímu potoku, za kterým se objevuje charakteristická skalní věž Jeptiška. Nalézt lze na mapě, chybí pohled z bruslí. To už se blížíme jednomu z nejtěžších míst, něco jako pro horolezce převis, km 167 a 168. Říkám jednoduše tok pod obcí Varta. Nicméně pokud se dostanete od Jeptišky k Vartě, nebo obráceně, máte vyhráno. Věřím, že odborníci na Orlickou přehradu mi dají za pravdu, jedná se o stěžejní, nejtěžší úsek, část toku, který je z obou stran lemován skalními útvary po kterých se nedá nikam moc šplhat. V těchto místech tak nějak utichne vítr, akumuluje se teplo ze slunečních paprsků, led výrazně zeslábne. Po úterní návštěvě a dvojím úspěšně suchém průjezdu jsem si jednoduše odpověděl, toto je místo které prozradí, jaký je led na celé přehradě. Zpětně jsem se z odkazu dobrého kamaráda Barbánka mohl od doc. Stodoly dočíst, že ztroskotali na zpáteční cestě již u mysu Hradec a je nerozvážné kopírovat osu toku. Tento článek doporučuji všem začínajícím bruslařům a prvonávštěvníkům důkladně prostudovat; nejen pro svou zeměpisnou polohu ale jako studijní a poučný materiál pro další toky. Honza nás však kousek od Jeptišky s Pavlem nechává samostatně překonat další z bariér a odjíždí zpět. Věřím že hlavně kvůli časové tísni návratu. K plnému překonání průsmyku Varty kde se nám povedlo překonat další nečekaně velkou bariéru, zůstáváme tři. Míra s Vláďou a já; nacházíme se tak pod hradem Zvíkov na pevném ledě, zaliti slunečními paprsky s teplotou lehce nad nulou. Vláďa varuje další přijíždějící nadšence, že cesta tímto směrem není úplně snadná. Pokračujeme ještě pár délek směrem k železničnímu mostu, kde si obtížnost připomeneme nutným přeskokem další velké bariéry kterou již nejde lépe než za letu překonat. Mám tak možnost si prvně na živo vyzkoušet skok přes prasklinu s potopením okraje při nájezdu a dopadu na druhou část. Nicméně není nám stejně přáno a pár metrů za levým Zvíkovským mostem končíme před nepřekonatelnou bariérou. Možností je jen zdolání na Kamzíka po přilehlém skalnatém útvaru. Přesto není úplně jisté co by nás čekalo dále. Z úterní návštěvy vím, že další stěžejním místem je průsmyk pod Červenou n/Vl abychom se dostali k železničnímu mostu. Každopádně nechci plně opakovat pocity z průjezdu za tmy a nekonečné ,,datlování“ při hledání cesty k návratu, ani nemuknu k návratu zpět a točíme. Tzn k pravidlu zkušených dálkobruslařů: nikdy nejezdi sám, dodám, nikdy nejezdi za tmy. Necháváme tedy nekonečná dobrodružství přítoků a vracíme se pod most kde nás parta dělníků s radostí sleduje kdo skočí do vody jako první. Nacházím místo na překrok, kluci úspěšně skáčou a my tak frčíme zpět k hradu a na přítoky Otavy, Lomnice . Zde se dostáváme hluboko za mnou dosaženou pozici v úterý, na Otavě až pod Dědovice u Lomnice téměř k soutoku s Skalicí. Nicméně nejedná se žádný extra bod, vzpomenu si na vyprávění kdy se kluci dostali po Otavě do Písku a dále k Putimi. Na dnešní dobu bych přirovnal k době jako když zamrzne Labe, tj asi -20C , přes den stabilně -5 až -8 či hlouběji. Pár fotek z málo kdy opakovatelných pozic, vracíme se zpět. Pod hradem dáváme poslední sváču, dopíjím posledních pár kapek vody. Zpět už je to pouhých 25km přímou čarou po ose toku. Na budíku se usmívá nějakých 70km, je mi jasné, že kilo respektive 90 padne. Šněruji tak křížem krážem aby km nabíhaly svižněji, projíždíme hlavně protilehlý břeh od našeho příjezdu. Míra hlásí že se tu Pétě muselo líbit a potřebuje více rozbruslit, rozbruslení úplně nevnímám, jelikož se cítím přebruslen, také bych se do polo pita napil. Na prosbu k Mírovi jen koukám že s výbavou na tom nebyl o moc lépe, na celý den 0,25ml vody, Dreamer se má co učit říkám si... To už jsem zpět pod Vartou a těšíme se na setkání s Hrochama kteří vyrazili na přehradu po poledni. Úspěšně zdoláváme nebezpečné baraiéry, dlaždicový led pod Vartou stále drží pevné skupenství, suchou nohou se loučíme s cedulkou 167 říčního km. Je jasné že už máme vyhráno. Slunce hodně kleslo, padá i teplota, může být lehce pod nulou. Zpátky u Žďákovského mostu potkáme partu Kanaďanů nebo Norů v domnění že se jedná o Hrochy, Vláďa usedá na led a sundává tretry, aby ulevil nohám. Asi obdobně i mě bolí nohy, ale nemám sílu jít teď do sundání. Zpátky už bych asi nevlezl. Vymetám tak ještě jednu zátoku, kluci poodjeli, vidím je v dáli přede mnou pod Orlíkem, kde si pak odpísknu hotové kilo kilometrů. Značně sjetý, toužím usednout na molo a vyčkat Hrochy zde, ale prý jedeme ještě kousek naproti. Pár set metrů od Pukňova se setkáme na ledě, Vláďa chytil druhou mízu, ještě prý projede s Hrochy podél břehu a s nimi zpět domů. Míra ještě touží zamířit směrem k hrázi, ale jaksi už nemám vůbec sil. Otáčím se a došmrdlám nekonečný kilometr k molu kde si vystupuji. Tma spadla, je mi líto Míry že zůstal sám a doufám že má čelovku. K večeru bylo zataženo, tudíž ani nesvítily hvězdy. Zhltnu co jsem nechal v autě k pozdnímu obědu a pár doušků ledové vody. S kilem jsem opravdu nepočítal, až v průběhu. Čísly 106km, 14,9avg., 7:07; 8:30 strávený čas; 40min v horký vaně, místo bodovek rovnou svíčky. Vláďa a Míra dali 115, 130. Honza 90. Ne že by to bylo nějaké extra číslo, pocitově je kilo asi jako 200-250km na kole a samozřejmě záleží na podmínkách. Švéd při předchozí návštěvě najel 170km…(jezdili od úsvitu, což bude cca 6:30). Bruslení zdar, brzy na kole a nebo ještě chvíli na ledě. |
|
| Autor: Bobek | Datum: 2025-02-12 23:47:36 |
| Sezóna, většinou víš kdy začíná, kdy končí, ale bruslařská taková sezóna (mysli ta naše dobrodružná) vlastně nemá pevný interval. Barbánek vzpomněl, přesně včera před rokem byl poslední den, zavírák. Letos tomu zatím situace nenasvědčuje, čistý led nám aktuálně zasypává bílý ,,neřád" mnohdy aspoň ten tak chtěný, po neděli se nám chystá předpověď propadnout teplotu o 10 schodů pod nulu. V kuloárech už se brousí meče na Rytířov přičemž není jasné zdali se v skutku ne/pojede po Labi na bruslích. Mno, není tolik od věci kdy závěr února kreslil své touhy a fantasie, ač z pohledu lední plochy světelné ručičky posunul o 1,5h vpřed, dokáže být v tuto dobu ještě hodně, hodně přísný. Nebude tedy od věci představit malou osvětu, střípek ze západních Čech, Středočeského kraje a větší míru Vysočiny. Směska uložena zde. Prozatím polovina sezóny hodně lákala jižním směrem. Orlík který nabídl širokou oblast rozsahu; tuto oblast by však nejlépe popsal Turista, a dále Tajemné jezero. Přestože jsme jej párkrát navštívili na kole (oblasti kolem), z vodní lední hladiny nabízí jiný, neokoukaný rozměr. Navíc s vyprávěním Vládi kterého bylo možné spatřit poprvé, o jeho dlouholetých zkušenostech a také o minulosti z této plochy kdy se bylo možné po ledě dostat až ke hrázi. Důvtip, šmrnc a trochu napětí podvečeru přinesla změna ledu za kostelem až téměř jeho vytracení a bedlivé zkoumání cesty, natož pak nalezení cesty zpět. Nicméně když aspoň trochu mrzne (můžeme říci po pár dnech na ledu při +7C) není to jako bruslit při těch +7C kdy se led mění z metru na metr. Kouzlo celé této oblasti dodá už jen svit měsíce který se o ledovou plochu tříští a rozprostírá jakoby to byla pod námi mléčná dráha. Pro jarní či letní cyklistické choutky stojí za velkou zmínku skryté perly opodál, Sedlice, Trnávka s kouzelnými stoupáními a velmi zvlněným profilem, vše s nádherným povrchem silniček. Východněji téměř neprobádaná rybniční chatová oblast mezi Třebíčí a Náměští. Stále je co objíždět a objevovat... |
|
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2025-01-15 22:01:39 |
| Krásný počtení! Závist, že nemáte strach! Soutok Otavy a Vltavy to muselo být neskutečné! | |
| Autor: Barbánek | Datum: 2025-01-15 08:17:47 |
Nechat se zlákat na noční Zvíkov. Po dlouhém dni v Motole,trocha rozptýlení. Turista informuje a já se chytám. Honza nás nakládá v Modřanech a odváží směr Orlík. Mám zvláštní pocit a říkám Turistovi, že jsem si myslel, že budu jezdit jen přes den a né takhle v noci. Ten mě ale uklidňuje, že to je jako jít na ples 😅😅😅 Sestoupat po schodech k zamrzlé hladině, přeskočit jen kousek vody a prvně v životě se postavit na led Orlické přehrady, šíleně zvláštní pocit, který si budu asi dlouho pamatovat. Vysoké břehy odpuštěné hladiny nasvícené měsícem dělají atmosféru až pohádkovou. Jedenáct tanečníků vyráží proti proudu Otavy dokud se neobjeví voda a pak zpět k hradu Zvíkov který je také pohádkově nasvícen měsícem. Čelovky nejsou potřeba lehce pocukrovaný led sněhem a svit měsíce dělají dokonalé světlo👌Po chvíli mi Turista říká,tak a teď jedeš po Vltavě, další zvláštní pocit a zároveň to je fascinující. Dojedeme k tenkému ledu,kde se chvíli zkouší jeho síla a pevnost,ale to jen přihlížím. Pokračujeme zpět po proudu Vltavy a zkušení zkouší další pevnost ledu po kterém se dá jet. Pod nohama to praská a houpe,ale drží a tak pomalu následuji Borce jak otvírají novou cestu,ale pak to točím a jedu si užívat jistotu 😅 Pak už se na velké ploše pomalu nacházíme a ještě zkoušíme vytvoří vlny ať to pěkně houpe a praská. Moc to teda nehoupalo,ale praskalo pěkně 👌 Moc vám všem děkuji za tento pro mě silný zážitek a Honzovi za odvoz. Díky  |
|
| Autor: Bobek | Datum: 2025-01-14 08:23:46 |
| Zima přeje, tedy hlavně ne kolu, každý objíždí, tedy hlavně rybníky a na pár řádků nikomu nezbývá čas... Po minulé zimě s odřenými holeněmi na kost z kožených kanad už neváhám a před sezónou sháním kouzelná želízka. Barbánek umí dobře poradit a tak se ujišťuji u Turisty s ideální volbou, abych těmto dvěma sultánům bruslařství stíhal. Ale i když jsem vyzkoušel obojí, tato disciplína má více do zážitků než výkonů a tak každá volba je dobrá. Velkou část země zasypal sníh, i když jen pár cm, ale ten je pro bruslaře největší nepřítel jak praví Turista. Tuto nedli však s Barbánkem odhalili Padrťské rybníky a tak nějak v ranním Pondělku ladím pracovní kalendář do útěku o 13h. Však je v předpovědi jasná mrazivá noc s měsíčním svitem a co si víc bruslař může přát...? Kolem 16h šlapu po stopách v nástupním rákosí. Normálně bych šel od pevného břehu, ale třetí mrazivý den a prošláplá cesta je jasná. Sukovice tu samozřejmě má své místo a pár kroků je nutné ověřit. Nicméně za rákosím zacvakávám suché boty a kloužu první metry horního Padrtě. Jižní třetina u rákosí má výrazněji zvrásněný led od vytékající vody z prasklin, nicméně po pár metrech se dostávám na úžasně hladkou ledovou plochu a led v dály sytě volá. Dalmatíni už se napůl schovali před námrazou, přesto led jede krásně a plocha je nádherně prostorná. Beru to zprava po východní straně, dostávám se k nezamrzlým místům a míjím je s respektem z vetší vzdálenosti. Odpovědí na polechtání sukovicí je mi hluboké komrní F dur, které zní i z daleké druhé strany od projíždějícího Toma s Pavlínou. Obkroužím asi dvě kola, slunce akorát zapadá za obzorem, na východě se objevuje Měsíc. Pod nohama se vlní neskutečná masa ledu. Občas praskne ve vyšší tónině a když si poskočíš a pohoupeš je jak blesk z čistého nebe který jede s Tebou dál podle bruslí. Přelezu hráz kouknout na dolní Padrť, sukovice je tu v rákosí opět na místě. Pár bodů jde na první průraz a tak je dobré se jim vyhnout. Avšak pár krůčků za rákosím už stojím na statné ledové ploše. Podobně jako horní je vrchní část zvrásněná. Slunce už zapadlo, k hlavnímu slovu se dostává Měsíc. Celá plocha je nádherně osvícená, padá teplota. Zabalenej sem jak na kole a ještě je to málo, šikly by se podvlíkačky nebo teplejší kalhoty. Ale za pohybu to tak nějak jde. Prý je -8°C. Dámě dv kolečka, párkrát lehnu při přejezdu praskliny, ale díky větší rychlosti je to děsná psina že bych rád spadl vícekrát. Vracíme se na horní, žádná kachna nehrozí, s ochlazením tak tahám péřovku a klidně bych si nandal druhé čapáky. Projíždím křížem krážem, v závěru dáme společně pár koleček až se led krásně zavlní a zapraská. Dobře to Tursita s Barbánkem objevili...láká to k návratu, takže se asi bude v Košicích v klidu třepat. Za 2,5hoďky krásných 30km |
|
| Rok 2024 | ||||||
| Autor: Čespa | Datum: 2024-11-18 12:02:08 |
| Krásný den bando.....mám jeden volnej kod na Jizerskou 50 - běžky (objenán byl na vedlejší závody, ale možná půjde i na hlavní 50ku) tak kdo? | |
| Rok 2023 | ||||||
| Autor: Barbánek | Datum: 2023-03-05 21:52:40 |
No ty Woe,to jsem se pobavil a živě představil  Loni když jsem ještě blbnul na Ischerkách,tak jsem si na klasiku věřil víc a víc no a když jsem byl ve stopě a píchal a píchal,tak najednou práva hůlka mě z neznámého důvodu se zapíchla mezi stopy a o komedii bylo postaráno  |
|
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2023-03-02 21:52:38 |
| Zpestřit si zimní přípravu. Na čtvrtek předvídají slunce a mráz a skvělé podmínky v Jizerkách. Popíchnout machry a Kapr s Turistou to radostně vítají. Parking Bedřichov v 8h. ráno a na teploměru -7°C. Kapr maže modrým na klasiku, já se chystám bruslit v háku za Turistou. Hned od stadiónu je jasné, že to v háku nepůjde. Míra se jen vznáší, mně neohrabaně odskakují hůlky od promrzlého sněhu, někde jsem asi nechal bodce. Drápeme se vzhůru na Šámalku. Už bych tady dal nějaké lehké občerstvení, ale vracející se Míra od Hřebínku hlásí, že i tam mají otevřeno. Kapr to vytyčuje jako cíl a mydlí stopu soupaž. Je to orange koncert! Hřebínek a dva svařáky a fotky na sluníčku s Kaprem, je tu jako v pohádce. Turista zatím prozkoumal naši další trasu. Pod Ptačími kupami mi půjčuje svoje vyladěné Rosiňóly. Teď už není žádných výmluv. Na Knajpu letíme uhasit žízeň. Tohle pivo si dlouho budu pamatovat. Ten pohled vůkol na famózní zimní přírodu ve skvělém počasí. Pivo mi zatemnilo mozek a kývu na Turistovu výzvu, že ještě šoupneme Protrženku. Kapr volí cestu menší bolesti přímo zpět na Šámalku. Mně se rozjely nohy a zatemněný mozek vytěsnil únavu a bolest a bruslím před trenérem z Petrovic, který mi udílí moudré rady, jak ještě bezbolestně zrychlit. Jsme oba v laufu a moc si to užíváme. Protrženou přehradu neubrzdím a vletím přímo na hráz, jako když má kamion ve sjezdu únikový výjezd. Spadli jsme o 200 metrů dolů a teď je musíme zase vystoupat. Turista se vznáší i na mých nikdy nemazaných Fišerkách. Mně uhýbá jedna bežkyně a já se jí vyhýbám tak, že pravou lyží vjíždím do prašanu u krajnice. Pád je neodvratný, paní jsem připravil pěkné divadlo. Klepou se mi ruce, hořejšek těla odešel dávno do věčných lovišť. Připadám si jako robot a zoufale se ploužím nahoru. Míra se pro mně několikrát vrací a povzbuzuje. Konečně sjezd, stopa tě prý podrží, netřeba brzdit. Jasně! Letíme na Kristiánov parádním sjezdem, stehna odešly do věčných lovišť. Jak to dojedu vůbec nevím! Kapr už nás vítá a valíme společně k autu. No valíme ... valí Turista, my dva s Kaprem jsme jak zpráskaní psi. Konečně u auta, endorfiny tečou proudem, machři bylo to parádní! Díkes za společnost, díky Turisto za půjčení běžek a cenné rady! foto :: flyby | |
| Rok 2022 | ||||||
| Autor: Hrabosh | Datum: 2022-01-20 22:59:18 |
| Mám dlouhodobě pronajatý apartmán v Krkonoších, na kopci mezi Harrachovem a Rokytnicí, kousek od bufetu na Studenově. Pokud byste chtěli přijet, rád vám půjčím klíče. Nechci za to nic, případně co kdo dá. V minulosti jsem Šlapky využíval, vozil se na závody, nechával si zařizovat ubytování, ale sám jsem skoro ničím nepřispíval. Teď mám příležitost to Šlapkám nějak oplatit, vizte tedy moji nabídku níže: Je to tady: Tady v zimě se tam nedá autem dojet vůbec, v létě ano, ale nerad bych aby tam lidi jezdili každý den do Rokytnice pro rohlíky. Nejlépe se tam chodí z autobusáku v Harrachově, jsou to čtyři kilometry a 200 metrů převýšení. Apartmán má 30m2, jedna palanda, jedna manželská postel, znovicírovaná toaleta a sprchový kout, malá kuchyňka. Je tam společná kolárna/lyžárna. Myslím, že pro čtyři to bude na týden akorát, na víkend i v šesti. Teď v zimě to je na běžky nebo sjezdovky. V létě to je fajn místo na výlet na kole z Prahy. Pokud chcete přijet na týden či více, tak pište s předstihem, zkusím to nějak poskládat. Jarní prázdniny a Velikonoce vám neslibuju. Na víkendy se chci domlouvat nejvýše dva týdny předem, to už zhruba budu tušit jestli tam chci být nebo ne. Některé tam nechám bydlet levněji či zadarmo a nechci je odradit tím, že teď napíšu za kolik. Já za to platím 7,5k fixně, v zimě 1,5k za topení a 5,5 kW/h podle vlastního elektroměru. Kdybych tu neodpovídal, shánějte mě na e-mailu. Snad si letos najdu více času na kolo. Ale to si slibuju už několikátou sezonu, a pokaždý jsem se sám před sebou vymluvil na astma. A koukejte přijet, třeba mě přimějete k tomu, abych zas jezdil víc. |
|
| Rok 2021 | ||||||
| Autor: Turista | Datum: 2021-12-30 22:54:18 |
| Krasny, jen mi vrta hlavou, kde ten Barbanek porad bere takovejch zenskejch. | |
| Autor: Bobek | Datum: 2021-12-30 02:31:39 |
| Bylo to jako v pondělí v podvečer v autě cestou z Vysočiny. Rychlost pomalu graduje, činely a kytara jedou úvodní lyrickou melodii. Copak si to na Beatu od Maidenů na nás připravili... fis,d / g,e / a,fis / h,g podbarvuje přesvědčivě basové E. Dala by se z toho vyvodit stupnice Ddur v terciích, ale E tady působí dost přesvědčivě. K němu vysosáme g, h přizdobíme d+fis a je z toho krásný nónový akord Emol9 - E, g, h, d, fis. V rytmické úpravě uvedené tóny za sebou v osminkách v 7/4taktu zdůrazní čtvrťově g (tercii), nabudí a (kvartou) ke kvintě h už zklidněně v osminkách. Takle krásně to zní...; v hutné mezihře mezi slokami se k základu připlácne malá sexta. Iron Maiden, A matter of life and death, Brighter Than a Thousand Suns. Tak nějak si vklidu zkracuji čekání na Vánoční lyžařskou pobídku Lyžuješ? Oprášit téměř netknuté běžky to by bylo... Počasí nenabízí žádnou parádu, ale už to píplo na středu, tak nezbývá než odzpívat refrén, odehnat mraky. Domluva je trochu tajemná, o to víc kouzelná, kdo jede se dozvídám na poslední chvíli. Kája to prostě umí! Z hlediska silného a zkušeného osazenstva projistotu kontroluji přiblížnou trať a vzdálenost. přeci jen napálit po roce první skluz 50km by Barbánek zvládl spodníma i dolníma, o ostatních nemám pochyb. Míříme do Jizerek do základního tábora Bedřichov. Na programu je rozumný okruh. Zorka bohužel zdravotně vzdává což je škoda, ale i tak na nás v místě čeká další malá odpohledu známá skupinka Blanka s Láďou a s Janou. Pár fotek na úvod a vyrážíme směr Nová Louka, malá diskuze k volbě směru pokračování s ohledem na jedinou bruslařku, která se nebojí odtáhnout skupinu přes Kristianov na Knaipu. Relativně se držíme všichni pohromadě v rozmezí 3minut. Kvalita je na místě, proto oceňuji cenné rady Barbánka ke koupi lyží, díky čemu se teď mohu držet těsně za čelem skupiny a hlučně ji dýchat na záda a Barbánka nechat ladně klouzat kdesi v pozadí. Výklus ke Kneipě klasicky, (nachvilku zkoušíme Janiny skaty, jede to lépe, ale taky víc klouže do všech okolních stran, chtělo by to trénink a jak řekl Petr, lyží je vždy málo a chce to jedny navíc) zahřeje, stejně tak vykukující sluníčko a příjemná společnost - zábava a občerstvení. Děvčata se vyznají... Je krásně, jeden by mazal dál na Jizerku, ale první skluz je první skluz. Míříme zpět přes Máří vyhlídku, s Barbánkem neodmítneme fotku, a dále přes Hřebínek poklidně klesáme k Nové Louce, již opuštěni ve čyřech s Berbánkem, Kájou a úsměvem do Bedřichova. Krásných 25km v přívětivém čase, zamíříme do místní restaurace - vnímat atmosféru. Objevuje dalších pár lidí, překvapivě Péťa, které se zalíbilo venkovní nocování. Dostává se nám i pohostinnosti navštívit saunu, kde bych pomalu únavou usnul. Nádherný zimní den se snad ne nadlouho posledním sněhem. 3°C nad nulou a deštík provádí své. Cesta zpět uběhla vesele, až se zdála krátká. Díky za super den ve skvělé společnosti. Váš komorník... V závěru to tedy nebyl takový nářez jak bylo uvedeno na začátku, ale dívčí Impresionismus viděn směrem z Máří vyhlídky... Hania Rani, Live form studi S2 Foto v šuplíku |
|
| Autor: Turista | Datum: 2021-12-25 20:11:58 |
| Na Zelivce je to bezna praxe, tech par deci co jsem vypil nikomu chybet nebude. | |
| Autor: Dreamer | Datum: 2021-12-25 17:58:29 |
| Moc pekny report, tohle pobavilo ale neprekvapilo! :) "Trápí mi zapomenutá voda, ale pod sebou mám přece vody celé Lipno, Tři rány klackem, a už můžeme hasit žízeň." |
|
| Autor: Turista | Datum: 2021-12-25 11:30:12 |
| Diky za pochvalu Brasi. Od mistru slohovych praci si toho obvzlast vazim. Kdyz ma clovek z akce radost, jde to nejak snadnejc. | |
| Autor: Bobek | Datum: 2021-12-25 10:03:13 |
| Neuveritelne... kolena jak zuzu, utopene loukote, holka sprehozem, vlny, a kilo na bruslich... Nadherny sloh, cte se jednim dechem, misto desitek smajliku tisicovka slov?! Poklona! Jestli dobre pamatuju, za Lipnem byla uzavrena oblast, kratce zprujezdena pro auta (1x jsem vyuzil), ted uz snad jen pro rezidenty na povoleni. |
|
| Autor: Kolíkáč | Datum: 2021-12-25 09:28:06 |
| Disertační bruslařská práce, děkujeme pane docente! | |
| Autor: Turista | Datum: 2021-12-25 01:34:07 |
| Klasik by řekl „způsob letošní bruslařské sezóny zdá se mi poněkud zvláštní“. Na to že máme pár dní před Vánoci, i bruslařská esa mají sotva jeden zářez na testovacím klacku, s pár najetými kilometry, mnohdy okořeněný koupelí. Ale zdá se, že by se mohlo přece něco urodit. Pár dní už mrzne i v nížině, a nic nepadá, to je letos ta hlavní potíž. Povede se se aspoň sklouznout, nebo něco většího? Chce to aspoň tři dny pod nulou. Koukám občas na bruslařské kanály, a v úterý večer tam pípne příspěvek z Lipna že už se někdo sklouznul. Na starém ledu, ještě se sněhem, ale sklouznul. Středa slibuje zase mráz, bez sněhu, zase něco přiroste, a na čtvrtek se mi daří kvůli Vánocům konečně zabrzdit práci. Kolečka skládačky zapadají do sebe. Ještě aby mi do toho nehodila vidle manželka, ale její schovívavost nezná mezí a velmi ji za to děkuju. Píšu Stodolovi jestli taky plánují výlet, spíš jako řečnickou otázku, jak by si mohl nechat uniknout příležitost roku, nebo spíš dvou, naposledy byla podobna meteo konstalace v lednu 2019. Připravit evakuační batoh, co kdyby, Murphyho zákony fungují, oslovit další potencionální zájemce. Brusle mám nabroušeně už od konce minulé sezóny, zvládnul jsem vyrobit i novou testovací tyč, jen bude potřeba zkalibrovat. Ve čtvrtek ráno sraz v 7:15 v Modřanech. Ráno se mi podaří zapomenout telefon, ale o to věcí klid mám přes den. U Stodolů už čekají nějací bruslaři a taky Ječnák, Radius a Hroch, lidi z Bikefora díky kterým jsem se o bruslení na dlouhých nožích dozvěděl. Hrocha vidím obzvlášť rád, jednak jsme se už dlouho neviděli, a druhak je to studnice bruslařských zkušeností, a hlavně si nenechá ujít žádnou povedenou akci. Cesta autem ubíhá, vzpomíná se, vypráví, plánuje. Venku pořád krásných -5 paráda. Okukujeme z okýnka zamrzlé rybníky a těšíme se. Příjezd na místo je vždycky s očekáváním, indicie, data, teploty, jsou jedna věc ale když tam použitelný led nebude tak se proste nesklouznem. Vypadá to ale více než dobře. U břehu nalámané kry, a za nimi hektary černého zrcadla. V zátokách zůstal ještě starý led s popraškem sněhu, ale desková tektonika led roztrhala na menší kusy a vytékající voda z prasklin vytvořila obvyklé bruslařské dálnice. Jak to bude ale s tloušťkou, par úderů testovacích holí ale rychle napoví že tak akorát. Dost na to aby se dalo svižně postupovat dopředu, ale i málo na to aby se led vlnil, zpíval, a bylo jasné že jedem po ledu, ne po betoně. Při jednom vědeckém kontrolním měření šuplerou 5cm, ale podle hole někde i 3 nebo i 6. Jedna i čtyři rány. Z Černé v Pošumaví vyrážíme proti proudu směr ostrov Tajvan. Vynecháváme tzv. Male Lipno za silnicí, je tam starý led a okolí není půvabné. Trochu fouká, když se jede proti fouká dost, ale zpět to bude let. Jezdíme většinou při břehu, je tam na co koukat a na vodě velikosti Lipna má člověk aspoň pocit, že se pohybuje vpřed. Na břehu občas někdo je, opravuje lod, venčí psa nebo děti. Většina nevěřícně kouká, musí to být pohled, banda pomatenců na divných bruslích se přiřítí z poza zátoky, zamává a zase zmizí. Od Tajvanu začíná starý led se sněhem. Horní část Lipna zamrzá snadněji, i loni tady byl předěl, až k ostrovu šlo dojet a dal ne. Letos ale máme hřiště celé pro sebe. Kličkujeme po dálnicích, pravá levá, je to docela zábava. Občas se objeví úsek, kde starý led roztál a místo něj je zrcadlo. V Horní Plané si přívoz hraje na ledoborec, snaží se, aby zůstal průjezdní kanál. Velký přívoz letos zmizel, zbyla jen loďka ale i tak musíme na břeh a přívoz obejít. Sundávám pár svršků, vyčůrat a pokračujme v krasojízdě. Za Horní Planou zase začíná zrcadlo, vítr se někam ztratil a brusle jedou jak namydlené. Člověk se z lehka vznáší nad hladinou, a na mělčinách pozoruje, jak před nim prchají tisíce rybiček, jak když do hejna vletí Ledňáček. Ve vodě se toho dá zahlednout spoustu, nejdřív jsem si myslel že vidím vyhozená loukoťová kola, ale potom mi došlo že jsou to pařezy. Pneumatiky, trubky, na hladině míče, flašky, barely, polystyren…. Průjezd pod železničním mostem u Nové Pece bez problému, jen na cestě zpět mi tam po jedné nevinné ráně zůstala hůl v ledu, ups, a musel jsem se vracet ups ups. Na úrovni Nové Pece jsou ještě zbytky po vorařské historii. Základy staveb, mola, kde se skladovaly klady a kanál kde se vory vázaly. Koryto už je tam široké jen par metrů, bažiny s rákosím a je víc na co koukat. Za silničním mostem už Lipno končí, letos je nízký stav vody tak -1m, takže se nešlo dostat do původních meandrů Vltavy. Asi kilák za mostem jsme dosáhli vzdutí, smočili hole v tekoucí řece a vydali se na druhý konec vodního díla, ke hrázi. V kanále vorařů vyzkoušeli bruslení ve vláčku jako rychlobruslaři, zatančili na hlaďoučkém zrcadle, někteří šťastnější, kdo měli foťák si led ještě přeleštili a udělaly selfie. Čas ale kvapí, Jestli to máme objet celé je třeba do toho šlápnout. Brusle mi jedou skvěle většinou jsem před ostatními a nemám problém si je sjíždět, když se zdržím, tak vyjíždím poctivě každou zátoku ať ty kilometry naskakují. Před přívozem v Plané projedu bruslí asi kachním trusem a hned je to znát, brusle začne lehounce šustit a zdá se že i nepatrně hůř jede. Že ty opeřenci musejí žrát písek. Tajvan tentokrát objet zprava. Jedeme s Hrochem, vepředu, a ukolíbáni jistotou přestáváme být ostražití. Led je potřeba pořád číst, na předělu mezi starým a novým je třeba si určitě dávat pozor. Neopatrně oba vjíždíme na nový led, první Hroch, potom setrvačností i já. Trochu i z lenosti, nechtělo se mi zastavovat a oťukávat rozhraní, vždyť to tak krásně frčí. Led hned varuje, začne řvát a pod bruslemi se dělají příčně pavouci. Tak rychle nohy od sebe, nebrzdit, nezatáčet, a opatrně jako kočka, se dokud mám zbytek rychlosti přehoupnout na bezpečnou stranu. Varovat ostatní a obloukem slabé místo objet. Jak jsme se otočily, tak se vrátil kamarád vítr. Údolí se rozšířilo, nádrž má na šířku několik kilometrů, tak se vítr může rozjet. Pěkně do ksichtu, mlčky si probíjíme cestu v před. Led zrcadlo, ale moc to nechutná. Jako skupina se rozdělujeme, někdo jede středem, já s Hrochem Ječnákem a se Stodolou spíš kopírujeme břehy. Je tam víc vidět. Třeba taková pařezová zátoka, perfektní místo pro lední slalom. Vody tak pět čísel, pak půl metru bahna, ční tu do nebes pozůstatky dávného lesa. Před Dolní Vltavicí se točíme víc na východ, vítr máme na bočák, když se člověk tělem trochu zkroutí skoro i do zad. Už to zase pěkně frčí, přelítneme dráhu přívozu, tady nic nejezdí, a míříme do Rakouské zátoky. Tady dávní soudruzi udělaly asi chybu ve výpočtech, neb se voda Lipenské nádrže vlila i na území imperialistického nepřítele. Je potřeba prosmíknout se pod silničním mostkem, překročit zárodek bobří hráze a už jsme v zátoce. Vody je ale málo, už po potoce dobruslíme, kam to jde, a abych se dostal do země zaslíbené musím sundat brusle a dojít tak 200m pešky. Hraniční kámen je přesně ve středu potoka, aby ho nevzal proud ještě zapřený dřevěnými kládami. Normálně není vidět ale teď ano. Ještě jsou tu pomocné vysoké kůly, které normálně ční z vody a cedule státní hranice. Rakušáci si udělaly na břehu vyhlídkovou plošinku. Říkám si, kolik šťastlivců mohlo toto místo před lety spatřit. Je třeba ale dohnat zbytek skupiny, vítr téměř v zádech, pěkně to odsýpá. Na úrovni Hoštecké zátoky, jak se nádrž zase zcukla do hlubšího údolí, je zase zbytek starého ledu. Jedu úplně u břehu po náledi jak voda z pod ledu vytéká a znova namrzá v hladkou plochu. Potkáváme dva lidi, Hroch se s nimi dává do řeči, zajímají se obrusle a jak se nám jede. Říkají také že u Frymburku je to špatné, a že hledají psa. Tak si popřejme hodně štěstí, že pejskovi kdyžtak řekneme, ať se jim ozve, a pokračujme na Frymburk. Tam perfektní zrcadlo, asi měli nějaké včerejší zprávy, jen Hroch konstatoval že jsme to prosmažili kolem nějakého koupaliště, kde se v minulosti často koupalo, ale já si nevšim. Taky se sjíždíme se zbytkem skupiny. Začínám cítit, že už nejsem úplně fresh, ale ostatní vypadají že taky ne. Zvolníme tempo, prodloužíme skluz, a hlavně už nemusím být všude první ne. Před Přední Vítoní na nás ze břehu kouká holka. Stojí na takové skalce, těsně nad vodou, celá bronzová, skoro nahá, jen takový lehky přehoz přes prsa. Zadek ale úplně holý. Celá k sežrání. Vytahuju nejakou tyčku a zjišťuju že nemám sebou vodu. Slupnu tyčku, svlíknu mikinu a sjíždím zbytek skupiny. Na bruslení je hezké že se nemusí jezdit jen dvojičky, ale i petičky šestičky, a když má led nějakou to plasticitu, jako že za Přední Vítoní má, dělá se před vámy tzv. Vlna. Řada bruslařů prohne ledovou desku dolu, ale jak jedete, tak se před vámi zase prohýbá nahoru, aby se to vykompenzovalo, a zase dolu nahoru, povrch ledu se rozvlní, něco jako když jede loď. A led začne tím napětím kvílet, podélně před vámy i za vámy na vrcholcích těch vln praská, a vlny jsou i vidět, natož pak při pohledu z boku. Pěkně foukalo do zad tak jsme si to takhle třicítkou provlnily kolem Králičího ostrova až do Lipna nad Vltavou. Zazněli i návrhy s vlnou prásknout až o hráz, ale potom nás to naštěstí přešlo. Vlna na vodě při nárazu do pevné překážky pěkně vystříkne. Vlna z ledu při nárazu do pevné překážky taky vystříkne?… Hráz dobyta. Čas na zhodnocení situace, pojíst něco, protáhnout již značně prošíté nohy. Trápí mi zapomenutá voda, ale pod sebou mám přece vody celé Lipno, Tři rány klackem, a už můžeme hasit žízeň. Řádně chlazená, jen tam barman namíchal trochu moc kostek ledu a při pití se mi pletou do pusy. Sem to bylo po větru, jak to bude asi zpátky. Projíždíme spící Marínu v Lipně, postavily tam nějakou hrůzu hospodu, na betonových nohách čnící to do vody. Hodně lodí na břehu i velkých osobních. Na jedné pořád na vodě nás pozoruje místní zapomenutý námořník, led pěkně zpívá, musí to ze břehu, jak se vznášíme nad tou hladkou plochou hezky vypadat. Kolem chatiček, kempů, kolem výběžku za Kobilnicí. Tam je to zase slabší, už cestou tam jsme to poznali podle zvuku, takže objet větším obloukem. Chci najet ještě nějaké kiláky a jede se mi teď dobře tak se odpojuju a jedu ještě prohlédnout zátoku u Přední Vítoně. Mají tam pěkný kostel, jak z Bavorské pohlednice, z vody je vidět jen stará část obce bez hotelů a hyzdících prvků, Germánský vliv se na architektuře nezapře. Kolem nahé holky zpátky do Frymburku, projet druhou stranu zátoky, zase kolem kempů až skoro k silničnímu mostu. Našel jsem tam na vodě/ledu míč, tak jsem ho testovací holí, jak hokejkou dokoulel a odpálil až ke skupince teenagerů co na poloostrove s kostelem testovali, jestli taky půjdou na led. Vybrali si hoši špatné místo, tyhle výběžky do vody, jak jsme si potvrdili u Kobilnice, víří vodu i vzduch a špatně to tam zamrzá. Taky to tam bylo slabý, tak jsem jim poradil ať jdou raději vedle do zátoky. O kousek dál, už na lepším ledu, u břehu maminka s dětma, i normální lidi se už odvažují sklouznout. Černou zátoku vynecháváme, je tam starý led a slunce je už proklatě nízko. Od Frymburku i v naší návratové trase také starý led, takže tentokráte při levém břehu ale z našeho pohledu vpravo, po náledi, kolem milionu chatiček lodiček a různých stavbiček, kolem Lojzových Pasek si probíjíme cestu proti větru. Skupina se už ve Frymburku nějak rozpadla, za sebou mám už jen Stodolu a asi dva lidi. Značně okorán, ale pořád mám pocit že mi to ještě jakžtak jede, takže ještě sám zajíždím do Houštické Zátoky. Nechávám se předjet, s tím že si je zase sjedu. Po vyjetí ze zátoky se do mě opře vítr a já začínám mít pocity jako na Rytířově, na zpáteční cestě v Mělníce, ale tady žádnej párek nebude. Úplně mi došlo, finito, konec. Něčí zástěrka v nedohlednu, přede mnou jeden kluk tak 500m, před nim tak kilák Stodola. Z Houštic do Dolní Vltavice, bočák jak kráva jedu nejpříměji jak to jen jde, žádné zátoky už nebudou, nejsem schopný udržet brusle jet rovně. Kotníky neposlouchají, kolena jak žužu, připadám si jak malej kluk co se učí bruslit. Nakonec se mi daří si dojet kluka před sebou, ten ale zase zrychlí. Naštěstí je ale vidět že Stodola na náš čeká asi si chce s někým povídat, takže do Vltavice přijíždíme ještě skoro spolu. Za Vltavící se řeka lomí na sever, točíme se po větru, led jak sklo, a měla by přijít závěrečná odměna, let zpátky. Přichází, ale spíš očistec, V dálce registruju nad plochou bouli ostrova Tajvan, proklatě, proklatě daleko. Stodola s kolegou mizí, na obzoru si vytyčuju pro jistotu kontrolní světla, protože tma, abych vůbec jel rovně a nezabloudil. Jak nevidím na led před a pod sebou tak mám taky problém s rovnováhou, musím se pekelně soustředit abych neupad. Svet dostává zvláštní rozměr, smysli přestávají fungovat. Ještě že už nefouká, nějak šoupu nohama, proti světlejšímu obzoru jsou vidět v dálce na ledu nějaké postavy. Telefón nemám, hlavou letí myšlenky, neměl bych se úplně opozdit, než se všichni přezujou aby mi neujely i s autem. Postupně rezignuju i na šoupání nohama, nemá to moc cenu, fouká pekelně, roztáhnu ruce a plachtím. Najednou proti mně jede ze tmy Hroch, ještě asi něco dojíždí, měl jsem taky ambice na nějaké čísla, ale teď na vše s*ru, hlavně si už někde sednout. Konečně známá pláž v Černé, já to dokázal, objet Lipno, poprvé v životě. Radost a odpočinek při plachtění dodá trochu posledních sil potřebných na pokřtění prvního Bruslařského kalendáře. Kalendář a jeho zakoupení je trochu dobročinná akce pro kluka co fotí bruslaře, a loni po koupelích na Orlíku utopil foták. Prořážíme díru do ledu, vsunem tri klacky jako trojnožku pro kalendář, ten si cucne trochu Vltavské vody, Ječnák se Stodolou to cvaknou, a můžeme k autu. Tam vytahuju Garmina a něm 41km, trochu zklamání. Někde se mi v batohu zmáčklo tlačítko pauzy, nemám celou trasu. Ostatní mají kolem 95, vyjížděl jsem všechny zátoky, kilo by mohlo cinknout, ale co není na papíře nebo na Stravě… Super akce, den jak sen. Letošní první bruslení a takováhle pecka. Všechno klaplo, včera by spousta míst ještě byla nesjízdných, zítra zase déšť a oteplení. Myslím, že si to všichni hodně užily po tom absťáku. Na cestě zpět zářili všichni nadšením, i únavou, v podstatě bez možnosti se rozjezdit hned taková palba. Uvidíme, kdy půjde podobná akce zopakovat. V předpovědi zatím oteplení, takže šance letos ještě je, až se zase ochladí, jen nesmí sněžit. A až zamrznou Slapy nebo Orlík, budou padat dvoukila. |
|
Témata za poslední 2 měsíce
| ID | Název | Akce | Přísp. | Poslední příspěvek | Založil | Privátní |
| 564 | Mosty Želivka |
|
? | 2025-04-01 16:28:59 | Kolíkáč | NE |
| 384 | Trénujeme na jaře |
|
? | 2025-04-01 10:33:19 | Kolíkáč | NE |
| 60 | Loučení, to je vám těžká věc ... | ? | 2025-04-01 09:46:56 | Jiřík | ANO | |
| 379 | Hurá na Ještěd |
|
? | 2025-03-31 15:34:54 | Bobek | NE |
| 509 | Rytířov |
|
? | 2025-03-31 09:38:10 | Kolíkáč | NE |
| 107 | Pokladna, adresář členů, fotogalerie | ? | 2025-03-30 19:34:25 | Kolíkáč | ANO | |
| 371 | Soustředění na Jižní Moravě |
|
? | 2025-03-29 18:57:34 | Quit | NE |
| 403 | Sudety Tour |
|
? | 2025-03-25 00:36:35 | TinkTink | NE |
| 530 | Za jazykovými skvosty |
|
? | 2025-03-24 08:30:58 | Kolíkáč | NE |
| 370 | Trénujeme v zimě | ? | 2025-03-21 08:38:35 | Strejda | NE | |
| 556 | Ústí nad Labem |
|
? | 2025-03-16 10:21:34 | Kolíkáč | NE |
| 241 | Sněženky a Machři a Bruslaři | ? | 2025-03-14 01:03:55 | Marťas | NE | |
| 19 | Dresy, trička, bidony, samolepky | ? | 2025-03-13 17:32:08 | Soused | ANO | |
| 575 | Trosky |
|
? | 2025-03-08 20:38:20 | Kolíkáč | NE |
| 374 | Mamut Tour |
|
? | 2025-03-04 18:12:55 | Strejda | NE |
| 612 | Lukov |
|
? | 2025-03-03 18:21:10 | Turista | NE |
| 516 | Jičínská cykloliga | ? | 2025-02-28 08:26:32 | Kolíkáč | NE | |
| 376 | Koloděje |
|
? | 2025-02-26 22:54:03 | Kolíkáč | NE |
| 447 | Krušnoton |
|
? | 2025-02-25 08:46:57 | Kolíkáč | NE |
| 616 | Nový Bydžov |
|
? | 2025-02-22 20:49:29 | Kolíkáč | NE |
| 405 | Praha-Doksy |
|
? | 2025-02-14 12:13:57 | Kolíkáč | NE |
| 244 | Šlapky v seriálech (UAC, ELM ...) | ? | 2025-02-13 20:11:21 | Kolíkáč | ANO | |
| 264 | Závodíme v zimě | ? | 2025-02-12 10:27:58 | D!ablo | NE | |
| 618 | Kamenné Mosty |
|
? | 2025-02-09 17:03:32 | Luke | NE |
| 632 | Kladruby |
|
? | 2025-02-03 17:13:55 | Kolíkáč | NE |
| 641 | Giro Sardegna | ? | 2024-12-16 13:51:55 | Javi | NE |