V úterý se roztočila kola Jičínské cykloligy časovkou do kopce "Klepanda" a o víkendu se konala odložená březnová klasika "Rytířov", výlet, kdy má stačit jen točit nohama, nepředvádět se, pokecat, kochat se krajinou, nebo jen tupě čučet do asfaltu či na galdu před sebou. A když se něco semele, kamarádi ti vždy pomůžou, nebo to rovnou vyřeší za tebe, vždy tě nějak dostrkají až domů a pomalu ponoří do horké vany.

Zase se psaly wobjížděcí příběhy... "Ústí nad Labem". Znovu se ukázala síla skupiny, při pohledu na tu trasu, kterou jsme společně zdolali se nechce ani věřit, jak to rychle uteklo... Díky všem mašinám na špici, díky všem pomahačům vzadu, díky všem za účast. Byli jste skvělou součástí toho dobře namazaného soukolí, které všechny dovezlo pod ikonický Sebuzín. Zařádili jsme si v kopcích, pokecali na pumpě a pak se již s větrem v zádech svezli do svých domovů...

Slavnost se povedla. Hnusněji nemohlo snad být, ale blatníky, zástěrky a super hadry vše zachraňují. Liduprázdné a ztichlé náměstí s kruhákem, odkud je všude blízko, tak mohlo slyšet náš vítězný ryk. Že nakonec dáme "Nový Bydžov" průměrem přes 31, na zimácích, v tom hegeši, to jsem tedy netušili. Ale toto umí jen cyklistická grupa a její múza! Díky dream týme! Mělo to zase grády!

První artefakt dne je tu, zkamenělý menhir, obejmout ho a nasát tak síly od našich předků. Modré nebe nad námi, parádní fotky, krásná vzpomínka. Stejně tak další tradiční zastávka u pomníku orla a pumpa "Peruc" s vlajícími vlajkami tím správným směrem, tohle prostě nelze vynechat! Atmosféra pučí, vždyť do Mělníka na párek je to na 3 nádechy...

Mallorkový týden je třeba využít. Odložených výletů je po mrazech dost, tak nadhazuji ten nejkratší. "Kamenné Mosty". Výběr cíle v podstatě náhodný, chtěl jsem jen okouknout tuhle zvláštní krajinu. Rovina, která již není Polabím, Železné hory na straně jedné a Zbraslavická vrchovina na straně druhé a Vysočina na dosah...

A proč já vlastně tak moc chtěl na "Lukov"? Teda krom "protože Lukov"? Protože vynechat takovouhle vyjížďku, to není vynechat trénink. Ten se nahradí, jede se jinam, jindy... nebo se dělá něco jiného. Na tom vlastně nesejde. Ale tenhle report by nebyl. Někdo by prostě tu knihu jménem život vzal, tu prázdnou stránku otočil a už by zůstala nepopsaná. A co hůř, ostatní by tam tu stránku měli. A já bych byl jen čtenářem, možná ani to ne, půlku bych nečetl, zbytku nerozuměl. A já chci psát. Tak díky, že jste dnes psali se mnou!

Skalice kostky, Propast Janda, Jevany Gott a Vyžlovka hlavní. Najíždíme na rychlodráhu ze Strašína si ještě naposledy dnes zahrát na schovávanou před větrem. V Petrovicích to rozpustit a zjistit, že už bych dnes Zbraslav nedal, vyšlo to tak akorát, mrsknout zimáka do kočárkárny, ve výtahu zkouknout prošitou tvář v zrcadle, na schodech sundat promočené návleky na tretry, pytlíky hodit do koše a plácnout sebou do vany. A zpětně si uvědomit, co jsme zase zažili ... "Košice" ... to počasí bylo hodně přísné, ale díky grupě stejně poznamenaných lidí, to byla málem letní projížďka ve stylu krátký-krátký!

"Přemýšlím co s tou bolestí mrznoucích rukou a nohou... A nenapadá mě ale vůbec nic, leda přežít na pumpu a pak si zavolat odvoz. Pumpa je ale ještě daleko, tak se upínám k mostu v Kralupech. Nejhorší ale je to ticho. Zamlžený brýle umatlaný čímsi, co na nás stříkaj projíždějící auta už jsem zažil. Zmrzlý nohy a ruce, jo to se mi holt stává. Mlžno, hnusně a občas voda nebo vločka padnoucí do oka, jo to už tu taky bylo. Ale všechno naráz... " Tvrdé podmínky provázely mini grupu nezdolných při "Šlap okolo Prah(y)".

Leden. Konečně. Objížděcí sezóna začíná, využít síly balíku a nechat se odtáhnout daleko od domova. Zažít to mrazení, že to nazpět nemůžu dát, i když vzpomínky potvrzují, že to vždy nějak úspěšně dopadne a horká vana bude cílem výletu... "Štětí" ... Děkuji, že to stále držíme, že ta plavba má stále takové grády! Moc jsem si to užil, takovou estrádu neumí žádná komerční ani veřejnoprávní televize!

"Novoroční Cukrák" nahoře docela dlouho vydýchávám, ale rozhodně mi není zima, což dost oceňuji. Ale mám z toho docela dobrý pocit. Dojíždí zbytek, tak ještě naladit trasu na zbytek dopoledne a můžeme pokračovat. Podél Vltavy nakonec do Davle a přes Jílové a Petříkov domů. Jede se akorát tak, aby to nebolelo a nebyla zima. Krásný den, lépe snad do nového roku ani vykročit nejde. Navíc vzdát hold ikonické trafačce nad Jílovým a ohoblovanému Petříkovu. Díky a jestli platí "Jak na Nový rok, tak po celý rok", tak to bude letos velký! A to bych taky všem do nového roku moc a moc přál!