Akce Kolem Posázaví 2015

Akce Kolem Posázaví patří do kategorie UAC. Datum: 2015-07-26.

Nejdelší varianta má délku 97 km.

:: Propozice :: Virtuální prohlídka :: Diskuze :: Celkové výsledky :: Foto :: Mapa a profil

Historie: 2009 :: 2010 :: 2011 :: 2012 :: 2013 :: 2014

• Čespa – ...ujedeme balíku...
  
  Na startovní čáře plno a tak se řadím dozadu, což má i své výhody a mohu si odlehčit pár minut před ostrým startem. Asfalt je na zezačátku dost děravý a tím pádem jízda na chvoji je výhodou,jen dohlédnout na špic a kontrolovat, kdo tam operuje a zlobí... Po chvíli zvedám znovu hlavu a vidím Jenču před balíkem, vzpomenu si na jeho návrhy z minula nevymyslíme něco, ujedeme balíku... , tak zvedám zadek a beru celej balík z leva,abych během chvilky byl u Jenči a nabral ho do háku. Letíme spolu, střídáme se a přichází první kopec , kde Martin lehce vadne a stále se omlouvá (nebyl důvod k omluvě...), ale jelikož máme slušný náskok, tak zvolnujem na horizontu a pak Jenču vybízím k bezpečnému sjezdu ve dvou k Sázavě. Daří se a pokračujem udolím k prvnímu kopci na Rataje. Jenčovi cestou připomínám, že už si nějakou dobu tykáme, tak at na to nezapomíná, na to se mi zase omlouvá a svěšuje nohy. Jede se mi fajn, užívám si svého tempa, které není narušováno pokrývaním ataků soupeřů, tak se kochám krajinkou, ve sjezdech si sám určuji jakou stopu pojedu a do kopců si nasadím takové tempo, které vyhovuje jen mě... přibývají kilometry a začínám přemýšlet nad dalším vývojem závodu. Je mi jasné, že do cíle to na samotku bez znalosti krajiny nedám a přeji si, aby mě sjeli až na vrcholu dalšího kopce. To se mi daří a na cca 57km mě dojíždí Petr Zahrada s Pavlem Krátkým a příchozí v drezu Webrem, dál se neohlížím a jen se ptám Petra,jest-li jsou utrhlí, přikyvuje a lehce brzdí. Nevěnuji tomu pozornost , jenže jeho loudání zapříčinil připojení Líby a Standy, který měli díru. Scelíme se a pokračujeme docela aktivně směr cíl. Na kostká v Ratajích se očicháváme na špici s Petrem, vytrácíme tak příchozího, další kopce si pohlídávám bez ujmi na kytičce až při levotočivé odbočce v Benátkách autíčkář nereaguje a míjí regulovčíka a mále srazí Petra, naštěstí instinktivně dobrzdí a my se zvýšeným tepem můžem pokračovat. Vlkánčice vyskočíme, následuje průlet údolím,kde kraluje Pavel a následujou povestné kostky ve Skalici, shazuji pod kopcem na malou a pak za mnou slyším chroupání řetězu to si Standa nepřehrál do své elektroniky nové výkonové křivky,které nabral po důsledném dvojfázovém trenu a jeho přehazovačka nepobere výkon přenesený na řetez a háže Standovi stopku...;. Za Skalicí se to zvedá a plynule se všichni zakousnem do kopce s následným sjezdem, kde nás vede Líba, jenže v levotočivé zatáčce přehlíží cyklistu v protisměru, já už instinktivně beru za brzdy,abych se případně vyhnul, jenže Líba bravurně se vyhybá a hned nastupuje, vzniká tak cca 30m díra, Petr leze za mě a blokuje tak Pavla. Nevěnuji úniku větčí pozornost, kontroluji vzdálenost stím, že si ho na kopci sjedu , bohužel neznám cestu a kopec končí Ondřejovem, to už jsme necelé dva km před cílem. Líbovi kostky vyhovují a náskok navyšuje.Za to Pavel vadne a do závěrečného kopce pod hvězdárnou najíždím jen s Petrem, ten za to bere hned u paty kopce a já mu děkuji a spokojeně si užívám třetího fleku bez ataku na Petra, to by bylo zbytečné a nohy potřebuji do pracovního týdne, kde zas budu honit tramvaje po Praze ... Do deníčku si zapisuji další premiéru...bylo to krásný...
  
  
• Kolíkáč – Dřina, dřina a dřina
  
  Ráno kosa jak v ruským filmu, sice jsem si přál, ať se ochladí, ale bez návleků ta cesta na start nebyla úplně ono. Ondřejov již žije vrchařským mega-matchem, většina se rozjíždí v sestavě dlouhý-dlouhý, hold teplota klesla o dobrých 10 stupňů oproti minulým tropickým dnům. Ale co bychom za těch aktuálních 20°C dali třeba někdy v dubnu .
  V Hradci na startu již solidní klepavka, a tak první kopec především na zahřátí, být hlavně vepředu, Pepa Vejvoda jde do mini úniku, já ho napodobím v Konojedech, kde si chci v klidu na samotku, se svým výběrem stopy, vychutnat ten rozbitý asfalt před Nučicemi. Jenča útočí, Kapr mi dává flaštičku s pitím na dopití a Čespa se v levé škarpě vydává na svůj tradiční únik. Povedlo se, Jenča s Čespou odskočili a pomalu mizí z dohledu, s Kaprem na špic a trochu zatahat za ruční brzdu. Standa Vohník láteří, ale moc týmových lidí k sobě nemá.
  Linus s Líbou určují tempo, vrháme se do sjezdu z Nechyby, první točka se hodně utahuje a když přede mnou jde do smyku Pavel Krátký, tak ho napodobuji, raději rovně než to položit, ale v tu chvíli ostrá rána do levého stehna, někdo zezadu do mě nalítl a odrazil se do svodidel. Děsivý zvuk, jsem rád, že jsem to ustál a nešel taky, otáčím se, vidím sparťanský dres a postavu, co sedí u svodidel, a slyším hlášku: „je dobrej“. Uff, moc mi to nepřidá do dalšího průběhu boje, sjezdy jezdím ještě více podělaně, než je mým zvykem. Talmberk se blíží, nacpat se znovu dopředu a užívat se tempa Líby k hájovně, jo nohy jedou, to by mohlo dnes klapnout. Dokonce mám v kopci i sil zalaškovat se Standou, že to jeho mazadlo na řetěz je fakt tedy věc!
  Sjeli jsme Jenču, Čespa stále někde v nedohlednu se zaváděcím vozidlem. Před Rataji povzbudí stojící Klímič, ale blíží se moje osudová chyba, do kostkového sjezdu to chtělo znovu se narvat na špic, ale já trochu uchlácholen z předchozího kopce, jedu jak kdyby to mělo být takto až do cíle! Chyba! Ostrá levá vracečka, úzký sjezd mezi domky, viadukt se štěrkem a fandícím Camrdou v orange vestičce a přede mnou díra jako vrata na Top 5, kterým rozjíždí kopec Linus! To jsem pacient! Líba taky s odlepem, ale skvěle dnes jede Jeff, který je vepředu s Krátkým, Standou, naším Kaprem, Benym od Weberu. Ještě svitla malé naděje, když se okolo mě přehnal Pepa Vejvoda neskutečným nástupem, tady jsem měl háknout, ale nějak nebyla v tu chvíli odvaha. Vím, jak se ten kopec utahuje, kdoví, jestli bych si je s ním nedolítl, ale pak hned nezamával
  Přede mnou Jenča+1, okolo mě Pavel Prchal, Láďa Novotný, Sweetivka Adamec a starý známý messík Tomáš Papež. Při nájezdu na hlavní u regulovčíka Vyhupa, který hlásí, máte je kousek před sebou, tvoříme grupu. A v dáli opravdu vidíme, čelní skupinu, která stíhá rakeťáka Čespu, který je už určitě někde v Kácově Koukám na to panorama Šternberku, hlídám si točky ve sjezdu, a od hradu směr Divišov si ještě vlezu na špic a zkouším jet tempo přes 20km/h., stále ještě závodnicky naladěn s nadějí, že někoho vyklepou. Ale dojíždíme jen odpadlé kusy z 1. balíku, Jenča jede parádně sjezd ke stoupání na Radonice, tam znovu ještě trocha snahy na zvýšení tempa, ale je po nadějích, letos si to krásné stoupání na Zdebuzeves s Kaprem a Líbou neužijeme .
  A navíc nahoře u plakátovacího stromu jsem docela vyřízen, vidět ty matadory Pavla s Láďou, jak si to vychutnávají mě pomalu začíná demprimovat a dostávám se do nehezkého stavu. Sjezd do Kácova marně lovím hák, tahám suk tak nešikovně, že ho začnu žmoulat až ve výjezdu směr Zbizuby. Mám toho po krk, jak toho suku, tak i tý bolavý cyklistiky. Nabušený bejček Jenča tahá jako kráva, chce urvat druhého juniora, kterého máme mezi sebou, navíc je tu protivítr, a já mám neskutečné problémy uviset. Furt na gumě, bez nálady se dokodrcám do Ratají a kostky mi vtloukají asi poslední hřebíček do dnešní rakve! Jenča konečně zadupal juniora a nechali jsme ho za sebou, já ani nevím jak jsem furt s nimi, ale je to jen dřina, dřina a dřina. Sletíme znovu k Sázavě, špice už ani nevím co je a Nechyba bude asi moje konečná. Ve stehnech křečkově pocukává a navíc začalo vrzat kolo, no děsivý stav.
  Za Nechybou ale svítá malá jiskřička, v dáli osamocený cyklista, to by mohl být Jeff! Ale když za Vlkančicemi se ten dres začíná vybarvovat do oranžova, zmocňuje se mě vztek, snad to není náš Kapr a nevezeme mu 3 soupeře z kategorie! Před skalickými kostkami do borců z D kategorie vstupuje neskutečná síla, ano, je to Kapr a my ho dnes musíme dát! Ovšem abych se zvedl já a třeba byl ještě trochu nápomocen Kaprovi, o tom moje hlava ani tělo nechce ani slyšet. A tak jen bezvládně minu defektícího Standu Vohníka a v nájezdu do kopce na Střímelice již mám mega díru, kterou v tom protivětru těžko zalepím. Naštěstí vypadl Tomáš Papež, tak si jen pláčeme na rameni, v jakém jsme stavu, a co budeme dělat na Krušnotonu, když tady na 90km jsme na odpis.
  Závěr Kolem Posázaví je opravdu lahůdka, Kolbabáci moc děkujeme , rozeklané kostky ke hvězdárně to je velké finále! Hold nedá se nic dělat, jen pogratulovat a poklonit se Čespovi, jak mu to skvěle vyšlo, obdivovat soupeře Jeffa, Pepu Vejvodu, Standu… jakou mají teď fazónu!