.....neděle, ráno klasická procházka z pejskama po místním lesoparku, je po nočním vydatném dešti a krásně se mi dýchá, radar nic neukazuje, tak zahnat myšlenku o osedláním černého barona na pláštích a do kufru už tlačím jednici na karbonech a galdách. Cestou v autě nasazuji sluneční brýle a mířím na start, jenže při sjezdu z D1 na Chocerady zavelí palubní automat a vysílá první signál stěračům, ty pak vykonají svojí otročinu na předním skle. Říkám si,první kapka déšt nedělá a prostředním prstem pravé ruky přitlačuji brýle k nosu. Po průjezdu Choceradami najíždím na první stoupání, kterým začíná závod a z inpulzů, který vysílá palubní počítač bez operačního systému se stává tvrdý stejnosměrný zdroj s rozdílem potencionálů 14,4V a stěrače odvádí svou činost na 100%, procenta stoupání se zvednou natolik, že se mnou začne komunikovat auto a nadává mi, že nemá vodu v ostřikovačích. Rychle zaparkovat a šup k registraci......na těch 300m, než dojdu k hospodě jsem uplně promáčený, nevadí mi to, nebot pozitivní věc, kterou jsem si přivezl z D1 je ustálenená teplota o 18stupních celsia. Nálada je různá, každý se pozastavuje nad deštěm, jen hospodský nad počtem závodníků a hned hlasí, že nejdou záchody,nebot nemá vodu,hihihi, byl bych schopen po sobe spláchnout pouze vyždímáním trička..... U auta se převlíkám na chvilku do suchého, zacvaknu a s banánem v ruce vyrážím ke startu. Snažím se pomalinku s přibrždováním přední brzdy a současně ukusováním banánu sject mokré kostky, což se stává nadlidský výkon, uf jsem dole......tady se pozdravit se zbytkem nadčenců, podívat se na start prvního balíku a pomalu se posunout ke stromu, abych vykonal tíženou potřebu, jenže než vycvaknu, slyším zatroubit naše zavádějící auto a tak měním plán a rychle se docvakávám k balíku ......jede se rozumně a v půlce kopce jsem u Kapra, který kontroluje špic. Kopec za námi a ted začíná seznámení s vozovkou, jede se dost opatrně,což je správně, zatáčky se hlásí včas, tak aby i lidi na karbonech byli shopni s dostatečným předstihem vzít za páky, takto se dojíždí až ke sjezdu k Jevanům, kde začne blbnout špic, natahuje se to a balík začne být nervozní, najednou v protisměru v zatáčce auto a jsou tu první krušné chvilky, Jurečka bere za brzdy ve stulu LaCamrdaAlaUnhošt a dostává smyk na přední kolo, který ustál, ale vidět,jak jede s předním kolem na štorc silnice a z žiletky se stává tank, no nic moc, vytlačuje tak dalšího do škarpy a co bylo za ním nevím......mám nahnáno, nelíbí se mi to, ale ještě jsem to nevzdal. Jedem z kopce, jsem limitovaný rychlostí mrkání, vody je tolik, že víčka nestíhaj a tak stále zahřívám brzdové špalky. U rybníku už děravím na první balík, předjíždí mě Hanka, zahnout na hlavní, zvednout zadek a pokusit se tu 200m díru zalepit. Bolí to, v hlavě bych to nejraději vzdal, ale stejně mě od tud neodvezou a do cíle bych musel po svých, tak to raději pojedu 45km/hod, nez 30 a mrznout.....v údolí jsem se docvakl a už nepustil, vody je tolik, že poprvé v životě si ulevuji do vložky, teplo je příjemné a vypláchnuto je do minuty. V nohách stále cítím Praděd a na špic moc nelezu, je mi ovšem trapně a tak se Líbovi omlouvám a od 50km, kdy se nohy na chvilku chytli se snažím tahat a tak zavádím balík do dalšího sjezdu k Jevanům, najednou přiletí zezadu a tak na ně křičím, at jedou opatrně, že se to tady stejně nerozhodne a je zbytečné riskovat, martin "weber" nereaguje a natahuje špic, přidávám na tonu a měním taktiku vyjednávání, křičím "jestli nezvolníš a nepojedeš rozumně, tak tě očešu v kopcích" najednou se jede rozumně.....sjíždíme tak do udolí, Líba zas drží svoje tempo, snažím se mu pomáhat a odstřídávat, jinak by tam kroužil snad ještě dnes.....ve stoupání na Hradcem jde na špic Webrista a ukazuje mi, že se jen tak očesat v kopcích nenechá, ale za to mě to nechává klidného....jede se svižně, plynule, až pod Ondřejov, zde si zeširoka najíždí Webrista do zatáčky, jenže v protisměru auto a už je vidím v sobě.....naštěstí auto uhnulo plně do škarpy "tím bych chtěl poděkovat řidiči, že takle zareagoval" za to Webrista by měl dostat červenou kartu....no nic,lehce se to natáhlo, Koš,Líba,Kapr,Webrista .....díra30m, nasazuji tempo a když docvakávám Kapra,tak akorád se odehrává zlomový okamžik závodu, Košík s Líbou a webristou jsou utržený a mě chybí 10m, zvedám zaděk,přitápím,vyplácí se a před kostkami jsme ve čtyřech, za za námi nikdo.....rychle se zvedá tempo,snažím se to spíš nekazit a tak na špic lezu jen na chvilku, přece jen ta stíhačka něco stála a už pomalu není z čeho brát. Tři růžové a jedno bíle st.číslo, co to znamená ? Je Webrista příchozí a nebo si zapomněl své číslo doma, nevím a tak mi nezbejvá, než to doject až do cíle. Dnes vím, že je to pouze o dojetí, křeče pomalu dávaj o sobě vědět,nezbejvá,než dát Magnezko, ale nějak chybí ta hbytost, lehkost, prostě se nejede nejlíp. Košík je po celou dobu závodu na tom stejně, zašitej v balíku a když je na špici,tak jen na chvilku a není se co divit, v cíli hlásí, že včera dal 160km závod...klobouk dolů...za to Líba jede a tak jsou karty vrženy. V posledním stoupání před Ondřejovem jede Líba-Koš-Weber-Já, když Líba lehce povolí, tak Koš nastoupí a na to už Webrista nereaguje a já tak zůstavám zaseklej, sice se zvedám, dávám si, ale na ty dva to nestačí, z těch 5m se stává 10-20-50...to samé i za mnou a tak si čelo zaspurtovalo a já si samostatně volně dojel pro bronc........au,au toto bolelo.....Rychle k autu a převléknout se do suchého. Když sundavám totalně promočenej dres, tak mě jeho váha natolik rozhodí,že znovu prohrabávám zadní kapsy a kontroluji,co tam je- měli by byt prázdné, nebot suk z Lidlu a magnezko jsem snědl v závodě a víc toho nevozím.....ano, prázdné jsou.....
::
Propozice ::
Virtuální prohlídka ::
Diskuze ::
Celkové výsledky ::
Foto