Vylepšili nám tady asfalty, a tak Krasoňovice jsou ještě krásnější. Pohodu nám znepříjemňuje protivítr, ale těšíme se na transfúzní stanici do Zbraslavic, kde to otočíme. Kraj, kde člověk unikne dokonale víru velkoměsta a ročníku v občance. V konzumu sušenky a energeťák a rozvalit se na náměstí. Nálada rozpučela a dáváme poslední foto u Pivniska. Pak už se bude vycvakávat až na kruháku v Uhříněvsi. Vítr se do nás opřel a ručička tachometru atakuje povolenou rychlost v obcích. Tohle chceš. Bezbolestné stavy a let ve skupině kumpánů "Za jazykovými skvosty"!

V pátek trochu projet, ať na sobotní 2kilo nejdu přímo z voleje a když se chystá pěkné počasí, přehodit pláště a bez ostychu nachystat jednici. Trasa je taková základní, po hlavní k Doksanům, kam se necháváme unášet s pomocí větru v zádech, soptíci v povzdálí nás vítají i se slunečními paprsky. Lehce přivoníme voňavé Ohře a už svištíme z Lovo po hlavní do "Ústí nad Labem" do luxusní kavárny, s předem nevynechanou tradiční foto pod hradem Střekov...

Dva naši vyslanci bojovali na "Strade Bianche" ... přišel nový sektor a ten se, no nepovedl. Nájezdová rychlost by mohla být tak 60, pak 12-18% dolu a pravá levá do pravého úhlu. Naštěstí tam aspoň pořadatel postavil bandu borců s fakt velkými červenými prapory. Mávali dost nekompromisně a tak se sjezd jel krokem, ale i tak jsem svíral nejen řídítka. Asi jak jet Výrovku dolu po štěrku a do zatáčky.. Následuje část kterou já i Tadej jezdíme zásadně sami, ovšem každej z jiného důvodu...

Tradiční akce "Trosky" nabízí příležitost si trochu zazávodit v několika brdcích, kde se vyhlašuje vrchařská soutěž s cenou a navíc má vlastní plakát, čímž se ledasjaký závod pochlubit nemůže! Počasí slibuje nevšední zážitek. Ráno mrzne, ale po poledni na sluníčku teplota stoupá přes 20 stupňů (budík naměřil maximum dokonce 28), aby v podvečer zase strmě klesala. Oblečení je tedy docela oříšek...

Jak nedáš aspoň jednou tejdně dvojkilo... ze soboty na neděli se kvůli počasí přesunul "Lukov".

Na "Nový Bydžov" jsem náležitě natěšen. Diskuse řve, co na sebe, jak se pojede. Přitom je to jasné, bude to stejné jako vždy. Žádný závod, obyčejná zimní vyjížďka, která se občas v závod zvrtne, stejně jako se občas závod zvrtne ve vyjížďku. Ráno mrazivé tři stupně minus, startuju rukavice, snad sluníčko nezklame. A už to svítí, v Uhříněvsi se připojit k vlaku z Jíža...

Kolín jsme šťastně překodrcali a i chvíli přenesli, ty šikmé koleje jsou lahůdkové. Teď je tu tvrdá robota, vítr fouká snad ze všech stran. Ale v háku to jakž takž přežívám. Čáslav na dohled, Žleby, Ronov a "Kamenné Mosty" na vlastní kůži. Krásné zapomenuté silničky. Letos jsou hitem hospody, tak si dát držkovku od robotické servírky. Vevnitř pravá wobjížděcí nálada, ale venku zjistit, že je slušná kosa. Naštěstí nás ale vítr konečně tlačí domů...

"Kladruby", nepostáváme na pumpě, ale sedáme do hospody! Velké coly tečou proudem, škoda nenapečeného štrůdlu, pod stolem se vytahují gely. Já to dál zkouším bez cukru, zelňačka, sekaná, kafe na stojáka a hurá do mokré bundy. Máme tu jeden nedokončený souboj. Tohle už nepůjde bez cukrů. Na šraňkách vytahuji první banán, po pár desítkách minut druhý. Bohužel, neodehrává se tu jen malý souboj, to je velká bitva.

Kopec z Horních Beřkovic máme pod kontrolou, tažné koně posíláme pryč a sbíráme komplimenty za friendly tempo. Pak už se stáčíme směr Mšené Lázně a "Peruc". Skupina ale funguje bezvadně, jen to sluníčko jsme nechali u Prahy a tak se oranžový balík valí šedivou krajinou. Teplota dávno neroste, slunce prosvítá šedou peřinou jen tak, aby snad neohřálo zmrzlou trávu u silnice.

Najednou už stoupáme na Vysokou a za chvíli tu budou "Košice". Poprvé se trháme, ale nikdo si moc nezařve, proč taky, když tu vlastně každej má na to za horizontem dolepit. Dáme foto a valíme na pumpu. Která by sice být nemusela, ale všichni dávaj polévku a další 3 chody, takže se pěkně rozsedíme. Naštěstí se těch pár km letělo v závodním kvapíku, takže člověk dlouho vychladá.

"Šlap okolo Prah(y)".... v pátek přihlášeno na tuto akci cca 6-8 korálků, které z toho ráno vycouvaly a raději šly do svých koupelen na virtual... na samotku, ale chutnalo, jen ty ventilátory mohli vypnout.

Tak snad to "Novoroční Cukrák" zase nastartoval, tu nádhernou touhu být zase lepší, porazit své soupeře, svézt se ve vysněné grupě. Ať zase začne chutnat ta hnědá břečka z automatu někde daleko od domova. Zase to zažít, ťuknout si pěstičkami, hákovat orange zadky a poplácat se po zádech v cíli v tom nej dresu na světě.