Kolíkáč –
Milované Posázaví
Milované Posázaví. Roztočit nohy na start na pokropeném asfaltu v příjemném pokecu s HonzouB. Pozdravit všechny ty, co to nevzdaly. Cestou na start si odlehčit a hodit si banán do štěrku. Nechtěl jsme ho tahat do těch kopců a teď křoupu písek mezi zuby. Čespovi připnout číslo a obejmout se s Lacem, neskutečný srdcař!
Sešlo se to zase náramně, posunout se do první brázdy naší věkové kategorie a pozdravit na dálku Luka a Javiho v 1.balíku. Věřím si, že by to mohlo dnes trochu jet, ale o to je to horší. Hradec trpím jako zvíře. Cedím se a nohy nechápou, co po nich chci. Těžký 4 minuty na 370 wattech. Ale jsem s nimi, lížu zadní kolo Vládi Uličného. Teď se trochu srovnat, ale není moc prostoru, jede se tvrdá palba.
Před Oplany borec trefuje díru přímo na komoru a s defektem se loučí. Letím vesnicí a jsem součástí první skupiny, brdek štípne, ale je o mnoho kratší než v týdnu při kolodějské prohlídce tratě. Kudla začíná to být opojné! Ve sjezdu v pěně hákuji Bédu Průchu a Indiána, legendy ví, že tady se rozhodovat nebude. Benátky taky zezadu, což se mi ale mohlo stát osudné. Jde to přímo přede mnou k zemi. Někdo si líznul a je z toho nepěkná hromada. Jarda Halík kleje, stejně tak Míra Hraběta. Naštěstí jsem to dobrzdil a vycvakl. Ale teď šrot, se zase vrátit. Indián tam bohužel zůstal, stejně tak Jarda Halík.
Sjezd Čekánovem další karambol, u zrcadla se těžce zvedá ze štěrku Daniel Polman. Blé, tohle nechceš vidět. Od Talmberku k hájovně parádní pocity, nohy z nebes, asi se moc nejede, ale pár lidí odpadá včetně Tomáše Papeže. Tady jsem si to nahrál v úterý do hlavy, že to až tak těžký kopec není a teď se to potvrzuje. Jedeme dál!
Do Ledečka opatrně, je to poslintané a jede se hodně opatrně. V hlavě začínám mít splněno, sem jsem chtěl s nimi dojet. Béda se za mostem posunuje dopředu, tak na tohle už nemám. Ale ocas stále jistím, tak to snad půjde ještě dále? Ne, bohužel. V půlce stoupání na rozbitém asfaltu jdu do kytek, čísla na budíku svítí aktuálních 400w a NP 305w...
Čekám, kdo odlítne, nechci jet sám. Honza Holovej a Karel Pavlů. To vypadá dobře, mají taky chuť jet. Sjezd do Sázavy není za odměnu. Záplaty na asfaltu tvrdě buší do našich strojů. Naše trojka chvílemi někoho nabere, aby ho pak zase vysypala. Hecujeme se navzájem a poctivě točíme. Takhle to má vypadat! Stále věřím, že sjedeme ještě nějaké odpadlíky.
V dáli orange dres, nejdříve myslím na Luka, ale je to náš Javi, který statečně bojuje! Chvílemi vypadá, že to nedá, ale visí spolehlivě. Vlkančice, Skalice stále ve férovém kolotoči. Je tu final climb, Honza i Karel mají na zádech UAC čísla, ty musím dát
Karel se loučí na prvních ondřejovských kostkách, Honza na kostkách ke hvězdárně. Nohy jedou, rvu to do cíle na hranici svých možností za mohutného Lukeho povzbuzování. Tohle jsem potřeboval zase zažít.
Velké díky do Kladna, že na to máte stále síly, byla to velká posázavská bitva se vším všudy! Počasí klaplo, bez křečí, bez defektu, bez lišeje, moc a moc jsem si to užil. Cílový nesdělitelný pokec a jeden mekoň na hřišti. Pak s HonzouB domů, za Mnichovicemi mi vypli proud a jediná záchrana byly kyselý jablka ze stromů od silnice. Tak tohle byla velká tečka! Děkuji kamarádi!
Luke –
Paráda
V pátek koukám na předpověď a začínám se hodně těšit. To už se mi nestalo dlouho, v té bídě letošních výsledků snad vůbec. Prostě tomu něco chybí. Pak odtrénovat co mám, 300 za 3 dny, i když v sobotu jen ranní vytrvalost, aby se stihlo zregenerovat do 10:40 v neděli, kdy to všechno vypukne.
Nic neřeším, všechno vím, všechno znám, na Posázaví jsem přece doma. V autě mě pak něco trkne, tak radši mrknu na propozice. Aha, tak start vyjímečně o půl hodiny dřív a já zrovna moc rezervu nemám. Žhavím 5G sítě, abych nakonec dohnal Kapra poprosil ho o dopravu čipu na start. Díky.
Z rozjetí se stala honička se zaváděcím autem když uháním na start, 6 minut musí stačit, nebo zkusíme motlitbu za to, že se Hradec nepojede. Kapr předává čipy, Čespa ochotně lepí jeden na helmu, ťuknutí pěstičkama a start.
Počasí jak hlásili, příjemně, po dešti, silnice už skoro suchá. Jsem na konci, což jsem každej rok stejně nejpozdějc za první zatáčkou, tak je to jedno. Je tu Javi, máme společný cíl, uviset Hradec... Každý rok tu po 3 zatáčkách mrknu za sebe a tam prázdno, letos dost podobně, ale přece jen Javi vedle mě a pár lidí je na tom hůř. Navíc vím, že pár procent rezervy tam ještě je. Křičím na Javiho, že se letos nejede a že to letos musíme dát až nahoru. Druhá půlka už byla na skoro obligátních 360W, ale jsem taky trochu těžší, navíc dole to bylo míň, tak se fakt jelo asi víc friendly. Každopádně nahoře jsme krásně v háku. Hurá. Chvilku oddechu a už je třeba se odebrat na čelo a udělat si průjezd přes Oplany trochu příjemnější. Ostrou pravou tak dávám někde z půlky, bohužel Javi se zapomněl vzadu, respektive prý neměl pomyšlení a sílu.
Já mám jasný cíl, přežít do Ledečka a jasnou podmínkou je nevypadnout na Oplanech. A z čela se neodpadá, takže když ta možnost je, najíždím si do vesnice krásně z čela, jedu na jistotu, stejně mám 15m díru, takže Oplany si jedu svoje a pomalu se cedím do půlky balíku. Pak sjezd a zabudovat se do části, kde nástupy tolik nebolí, ale zároveň to není ocas, kde se jede kudla pořád. Jede se povětru a tak to úplně zadarmo není, ale jede se a vezu se. Odbočka na Čekánov, čekám tlačenici do sjezdu, ale nic, takže z 2 místa a pohoda. Cestou na Talmberk se odvelet dozadu, takovej balík jsem tu ještě nezažil. Čekám až se zvedne kopec, nebo lidi, ale jen se setrvačností převalíme přes horizont. Hustý.
Do Ledečka už se nikam necpu, tady končím, to vím, jedu si svoje od paty kopce a předjedu pár lidí, co to prostě zkusili. Nahoře se nějak poskládáme a ve 4 jedeme vcelku spořádaně dál. Jede se mi dobře, takže jsem možná mohl být o skupinu přede mnou, ale spíš mi přijde že ne. Navíc tady se ještě nerozhoduje. V grupě je jediné UAC číslo, takže dle prezidentovi logiky, ho musím zaříznout za každou cenu. Cedrik má odhadem tak 58 kilo, což vyhodnocuju jako zajímavý zadání vzhledem ke konci na Ondřejově. Tj buď ho musím nechat někde po rovinách, nebo utavit na kostkách, skvělej plán.
Druhý Talmberk už je zas kopec, na Ledečku si potvrzuju, že rozhodně nejsem nejlepší vrchař ze skupiny. Ale nejvíc toho nakecám a po rovinách jedu, takže se mě úplně zbavit nechtěj. Pod Čekanov defenzivně, tady to chce nepo a nenechat si grupu odjet. V půlce projíždí vedoucí sedmička druhého balíku. Nemám úplně ambice hákovat, ale Pavel Zháňal jim zapadne do háku. Myslím, že ho vysypou, ale Cedrik přitápí, tak musím taky, mezera se zmenčuje a překvapivě si pak ještě z 360W v háku za Cedrikem přišlápnu a dovezu nás tam. Odbočka doprava, mě neznámá (letos) cesta s pár překopama, kde Pavel shazuje řetěz. Taky jsem to nečekal a byl rád, že jsem to tak nějak projel. Tempo je zběsilé, naštěstí za chvíli se otáčíme do protivětru. Začínáme střídat všichni a valíme pěkně směr Vlkančice. Je to zážitek, jen mě trochu děsí, že za rok už mě takhle nikdo nedojede. Holt tam budu muset být od začátku no. Vlkančice nemám nejmenší problém a blížíme se do grupy, kde jsem "asi chtěl být". Zachvíli spojeno, je tu Luboš Tomíček i Martin Klícha, takže takovej můj výkonnostní strop. Dojeti trochu nefér, ale on Ondřejov stejně ukáže, kdo kam patří.
A nebo neukáže, fouká tak, že se odjet nedá a v háku se šetří fakt hodně. Jedeme levou škarpu, když hlásím, jestli už jsme ve skotsku, tak nás začnou auta předjíždět zprava. Prostě elitní závodění s 40+ elitou. Pak zkouší nastoupit Martin Klícha, ale totálně bez šance. Až pod první kostky pohromadě, pak si pár lidí asi vystoupí, ale nesleduju to, protože se mi jede dobře a cpu se trochu dopředu, kdyby to prasklo. Ale ne, takže klid, přijde masakr na druhejch kostkách za odboučkou. Na to, že to tu znám jsem se nechal fakt blbě pozavírat a vyplejtval spoustu sil jen na udržení na kole. Většina mi odjela a já sem rád, že se ještě nějak rozjedu, aby mě nedojel Cedrik, kterého nevidím před sebou. Nakonec nás to tu rozřadilo tak nějak spravedlivě, já svojí původní skupinu vyhrál, ale víc jsem se nijak neposunul.
Ale bylo to jako vždy boží, takže opět díky do Kladna. Nakonec 32.místo nevypadá nijak skvěle, ale konkurence byla velká, to neovlivním. Hlavně že se mi jelo dobře a bavilo to jako Posázaví snad vždycky.
::
Propozice ::
Virtuální prohlídka ::
Diskuze ::
Celkové výsledky ::
Foto ::
Flyby ::
Garmin